Zabaleno v červeném (ale lásko venku je zima) //Larry//

XV. Louis

 „Moc se omlouvám. Opravdu mě to moc mrzí!" mumlal stále dokola Harry. Tentokrát to byl Louis, kdo ležel na posteli, ale z trochu - spíš úplně - jiného důvodu.

„Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych si nechal zmrazit spermie, ale kdybych se pro to jednou rozhodl, ať už kvůli čemukoliv, určitě to nebudu chtít takhle," křečovitě se zasmál starší, přičemž si na slabiny přikládal termofor.

„Jsem rád, že tě humor nepřechází ani se zmrazeným-"

„Co se to tady zatraceně děje? Proč jsem měla pocit, že tady někoho vraždí a proč si Louis ohřívá rozkrok mým termoforem na záda?" vešla do pokoje Gemma jako by se nechumelilo a přeměřila si scenérii v pokoji pohledem, který byl víc než podezřívavý.

„Oh, ahoj, Gem," odpověděl Harry. Louis se za ním snažil aspoň trochu schovat, aby Harryho sestra neviděla víc než bylo nevyhnutelné. Dívka se zamračila. „Vysvětlím ti to. Vlastně za to může Niall-"

„Niall může za to, že se můj termofor nachází mezi nohama tvýho kamaráda nebo co jste? Víš co, protože já normálně netrávím čas v blízkosti svých skoro polonahých kamarádů," pozvedla obočí.

„V podstatě ano," zasmál se nervózně. „Pustil si pusu na špacír a naštval Taylor, která ho chtěla sejmout botou-"

„Botou?"

„Ano, botou, ale přestaň mě přerušovat. Kde jsem to skončil? Jo, chtěla ho sejmout botou, on se schoval tady a když jsem potom otevřel dveře, dostal jsem po hlavě já. Louis mi donesl mražený hrášek, abych si ho mohl dát na tu hlavu, ale víš, jak umím být šikovný, takže ten sáček skončil v Louisově klíně a tak jsem mu půjčil ten termofon."

„Aha, no to je opravdu skvělé, že jsi mu ho půjčil. A předpokládám, že mu ten hrášek zmrazil i kalhoty, že si je musel sundat, že?" řekla, přičemž vypadala dost nepřesvědčeně.

„Ne? Ale měl je mokré. Tak... a proč bych se ti vůbec měl zpovídat? I kdybychom tady dělali bůhví co, tak to není tvoje věc. Na, vezmi si ten termofor a běž, my si poradíme i bez něj," vystrčil ji za dveře a než mohla něco říct zavřel jí je před nosem.

* * *

Když později usínali každý na své polovině postele, Louis měl pocit, že bylo něco jinak, ale co, bylo těžké říct. Probudil se asi ve tři hodiny ráno kvůli zvláštnímu pocitu, který už hodně, hodně dlouho nezažil. Harry ho objímal, držel ho jako velkého plyšáka. Mladší nejspíš musel vycítit, že se probudil, protože potichu zašeptal: „Promiň, hrozně jsi sebou cukal."

Louis mohl cítit, jak mu jeho dech narazil na krk a naskočila mu husí kůže. Bylo to tak dlouho, co ho někdo objal a zahnal noční můry.

„Děkuju," povzdechl si a ještě o něco víc se o Harryho opřel, protože se možná trochu bál, že ho zase pustí, ale mladší to neudělal, naopak si ho k sobě přivinul ještě o ten zbývající kousek blíž a zabořil mu nos do vlasů. Nejspíš se mu to jen zdálo, ale jen chvilku předtím než usnul, měl pocit, že cítil rty druhého mladíka, jak se mu lehce otřely na krku, ale pak už o sobě nevěděl.

* * *

Druhý den ráno ho probudilo Harryho tiché chichotání. Nejdřív se uvolil otevřít jen jedno oko, ale když uviděl, že ho Harry sleduje s úsměvem, otevřel i druhé a usmál se zpět.

„Pořád chrápeš stejně, je to legrační," oznámil mu mladší a on překvapeně zamrkal.

„Chrápu? Vážně?"

„Jo, zní to jako chrrr mi mi mi mi, každopádně je to opravdu vtipný," zasmál se.

„Mi mi mi? To se mi nějak nezdá..." řekl škádlivým tónem.

„Příště si tě nahraju!" ohrnul ret Harry.

„To udělej," mrknul a tentokrát byla řada na něm zasmát se.

„Snažíš se mě svést?" zamrkal nazpátek.

„Ne. Chtěl bys, abych tě svedl?" zeptal se zcela upřímně, přičemž nasadil výraz, který měl na Harryho vždy kýžený účinek. Povytáhl obočí, úsměv nahradil úšklebek a hlavu naklonil trochu do strany.

„Um, nech toho..." zněl velmi nepřesvědčivě. Červenal se, mnohem víc mrkal, kousal se do rtu a Louis by byl přísahal v jeden okamžik nedýchal.

„Čeho? Já se jen zeptal, jenom řekni, že nechceš a já tě zase nechám být," kmitl obočím.

Zdálo se, že Harry se nejen neodtahuje, ale ještě se přibližuje. Bylo jasně znát, že ho chce políbit stejně jako to chtěl on a Louis neměl v plánu si tentokrát nechat ten moment překazit. Cítil mentol ze žvýkačky, kterou si musel mladší vzít hned po probuzení a jejich chladným vzduchem studené nosy se o sebe už skoro opíraly. Tak blízko a přece tak daleko, když se ozvala rána a najednou byla tma.