Zabaleno v červeném (ale lásko venku je zima) //Larry//

XII.

Harry mohl upřímně říct, že ani nevěděl, že usnul. Když se probudil, Louis byl vzhůru a tentokrát ho sledoval on.

„Ahoj, Šípková Růženko," usmál se něžně, když si Harry rozespale zívnul a protřel si jedno oko.

„Ahoj, jak dlouho jsem spal? A Šípková Růženka, jsi tady jedině ty. Když jsem přišel, už jsi spal jako vždy rozvalený přes celou postel..." zamrzá na něj mladší.

„Oh, promiň. Nejsem na to zvyklý, normálně spím sám nebo jen s Cocem a ten si místo vždycky nějak najde," zasmál se, ale Harry cítil, že to není upřímný smích.

„Nezkoušel jsi... Třeba si někoho najít. Pět let je dlouhá doba," zeptal se potichu. Vlastně si nebyl jistý, že chtěl znát odpověď, ale zpět už tu otázku vzít nemohl. Bohužel.

„Zkoušel, i když mě do toho více méně vždy někdo dotlačil, jenže to vždy skončilo, dřív než začalo. I ti, co hledali vážnou známost, se vytratili, buď úplně bez rozloučení, nebo řekli, že se ozvou a pak jsem zjistil, že mi dali cizí číslo... Nevím, možná jsem špatnej v posteli, nebo prostě jen celkově vadnej," vysvětlil, přičemž si nakonec trochu povzdechl.

Harry, který už předtím litoval, že se ptal, teď litoval ještě víc, protože vidět Louise takhle nebylo vůbec příjemné. Navíc, co chcete na tohle říct?

„Nejsi vadnej..."

„Ale jsem, už jen to, co jsem provedl tobě je jasná známka toho, že jsem. Můžu si za to za všechno sám, kdybych nebyl takovej hamižnej kretén, kterej chtěl mít víc, když už měl všechno, nemuselo to nikdy ani začít," v jeho hlase bylo slyšet pláč a Harry nevěděl, co dělat a nevěděl, co tím Louis vůbec myslel. „Ani nevím, co to je, podle psychologa jde prý o nějakou slabou formu bipolární poruchy, takže jsem vadnej i podle definice."

Harry se ostře nadechl.

„Psychické problémy jsou normální, neznamená to, že jsi vadnej. Jestli tohle někdo říká, tak je to idiot. Já sám taky nejsem úplně v pořádku, takže jestli tě to uklidní, nejsi v tom sám, Lou."

Chvíli vedle sebe jen potichu seděli a jen vědomí, že nejsou sami, je postupně uklidnilo. Harry se podíval Louisovým směrem zrovna v okamžiku, kdy se on rozhodl vzhlédnout.

„Věděl jsem, že se mi to předtím nezdálo a vážně jsi mi řekl Lou," ušklíbl se, jako kdyby se právě uběhlá konverzace, ani neodehrála a Harry nad ním přetočil očima.

„No tak vidím, že ta drzost ti zůstala," kousl se do rtu, aby zabránil úsměvu, který mu chtěl vyvstat na tváři.

„Ta drzost mi tě taky tehdy získala," řekl a pak se na chvíli zamyslel. „Víš, že mě kvůli drzosti skoro vyloučili ze školy?"

„Věříš, že se tomu vůbec nedivím? Ve kterým ročníku?"

„Eh, ve druhým..." poškrabal se na zátylku starší a Harrymu vyletělo obočí nahoru.

„Doufám, že se bavíme o střední škole."

„Ne, tohle byla základka," trochu zrudnul v obličeji, když mladšímu málem vypadly oči z důlků.

„Cos udělal proboha?"

„Naše třídní učitelka tehdy přišla do školy s růžovýma vlasama, ne nějakou normální růžovou, jako jenom nádech nebo tak, ale takovou ostře plameňáčí, řekla nám, že jí prodali špatný odstín a že jestli někdo jen cekne na téma vlasy, tak jde rovnou do ředitelny. No to víš, že mě to nezastavilo," uchechtl se při vzpomínce a o to víc byl Harry zvědavý, co tehdy řekl.

„Cos řekl?"

„Na mou obranu jsem se slušně přihlásil a nechal se vyvolat, ale pak jsem se jí zeptal, jestli byl ten plameňák aspoň dobrej, když ho spolkla i s peřím..."

Harrymu vyletěla dlaň k puse, ale stejně to nebylo moc platné a nakonec se rozesmál nahlas, čímž k tomu přiměl i Louise.

* * *

David seděl spolu s Taylor, Florence, Niallem, Natem a Liamem v obýváku okolo stolu a hráli poker o vaječný koňak, když se všichni naráz podívali nahoru. Odněkud z patra se nesl smích a všichni jasně identifikovali, že šlo o Harryho.

„Takhle smát se, jsem ho už dlouho neslyšela," reagovala Taylor a pak praštila Nialla do ramene, když se jí snažil kouknout do karet.

„Co jsme tady, tak ne, ale jestli se nepletu, je tam s Louisem, takže se nedivím, ten kluk umí rozesmát snad každýho," zasmál se Nate, který byl momentálně jediný člověk v místnosti, který nevěděl o Harryho a Louisově minulosti.

„Jo, jasně," protáhla Taylor, ale vysloužila si tím loket od Flo, která se na ni zamračila. Všichni se po Natově větě tvářili trochu zvláštně, čehož si Nate samozřejmě všiml.

„Proč mám pocit, že mi něco uniká a vy všichni to víte?" zamračeně si je všechny přeměřil pohledem.

„Mám mu to ří- au! Hej..." začal a taky hned skončil Niall, když dostal další ránu do ramene.

„Chraň tě ruka páně!" zavřela blond dívka.

„Co mi nesmí říct? Vždyť jsem očividně jedinej z vás, kdo to neví. Tohle není fér!" nafoukl tváře Niallův bratranec.

„Oni spolu chodili!" vyjekl nakonec Niall a hned se zvedl, aby ho Taylor neuškrtila na místě.

„Okamžitě se vrať, ty jeden zakrslej zmetku!" bylo slyšet, jak za ním nadává, takže se nakonec zvedla i Flo a rozběhla se za nimi, aby nemusela svoji přítelkyni dostávat z vězení, kdyby Nialla náhodou opravdu uškrtila.

Nate vypadal překvapeně, pak se zamračil a pak se jeho obočí opět setkalo s jeho ofinou. Nakonec se podíval na Davida a Liama s otazníky vepsanými na pozadí oči a oni si jen povzdechli, než mu to začali vysvětlovat, protože co mohli dělat, když už to stejně věděl?

A tak se ono obrovské tajemství začínalo pomalu šířit po chatě jako vánoční nálada, která už teď dopadala snad úplně na všechny.