Zabaleno v červeném (ale lásko venku je zima) //Larry//

III.

Seděl na gauči u krbu zabraný v myšlenkách, zatímco si všichni rozebírali zbylé pokoje, nebo pomáhali s pečením cukroví a s přípravou večeře. Od chvíle kdy ho Louis zachránil od pádu, uběhla asi hodina a půl a on stále nedokázal zastavit myšlenky na něj. Nesnášel se za to, jak se mu s jedním pohledem do modrých očí, vrátily všechny vzpomínky a bohužel i bolest.

Nevšiml si, kdy vešel do pokoje, ale najednou na místo vedle něj vyskočil zlatý retriever, očichal ho a okamžitě začal mávat ocasem a olizovat ho.

„No ahoj, kde ses tady vzal, krasavče?" zasmál se, když mu olízl tvář a nadšeně dýchal s otevřenou tlamou.

„Nemyslel jsem si, že od tebe tohle slovo ještě někdy uslyším..." ozval se místností najednou hlas, který Harry zrovna slyšet nechtěl. „Nepoznal bys ho, že? To je Coco, přijel se mnou, abych nemusel spát sám, je jako termoohřívač, ale to ty víš nejlíp."

Louis stál ve dveřích s tím stupidně krásným obličejem a ještě stupidnějším a krásnějším něžným úsměvem, v černém svetru s hrnkem v dlaních.

„Proč jsi tady?" zeptal se Harry.

„Myslel jsem, že bys Coca rád viděl a on tebe určitě vidět chtěl a tak-"

„Ne, já myslím, proč jsi sem přijel. Věděl jsi, že sem jezdím pravidelně s celou rodinou, tak proč?"

Možná to od něj bylo trochu moc drsné, ale vztek a zmatení v něm vřely od chvíle, kdy ho znovu uviděl.

„Chtěl jsem tě vidět..." přiznal, jeho hlas byl tichý a zněl tak smutně, že by se to vyrovnalo snad i košíku opuštěných štěňátek. Oh.

„Proč teď? Po zatracených pěti letech se tu najednou objevíš? Co si mám sakra myslet? Nikdy ses mě nepokusil ani kontaktovat! Co tady do prdele děláš, Louisi?" mohl cítit, jak se pomalu blíží moment, kdy mu do očí vyhrknou slzy.

„Respektoval jsem tvoje přání! Řekl jsi, že už mě nechceš vidět a když jsem se ti snažil dovolat, zablokoval sis moje číslo!" ohradil se modrooký.

„Nehraj si na chudáčka! To ty jsi ten, co podváděl a ani se nestyděl!"

„Styděl jsem se, bylo a stále je mi ze sebe samého zle! Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, ale udělal jsem to, protože jsem byl idiot a sobec, ale-"

„Nech toho, Louisi, žádný ale u tohohle neexistuje a jestli ti na mě někdy aspoň trochu záleželo, tak mě necháš na pokoji!" s těmi slovy se postavil, naposledy pohladil Coca a doslova utekl do svého pokoje, kde se naplno rozbrečel.

* * *

Harry předtím ani nepomyslel na to, že ještě nebude moci zmizet do svého pokoje a předstírat, že neexistuje, protože ještě nejedli. Večeře byla tentokrát v režii Linda a ta vždy vařila moc dobře, ale ani její kulinářské umění Harryho momentálně nedokázalo nadchnout. Ne, když seděl u velkého stolu mezi Taylor a Gemmou a naproti nim seděl Louis spolu s Natem a Liamem a Niallem a jako obvykle se něčemu nahlas smáli. Když si Louis uvědomil, že bude muset sedět naproti němu, jeho úsměv povadl.

Taylor si všimla, jak strnule Harry seděl a tak se s ním začala bavit, aby odvedla jeho pozornost od modrookého mladíka, který nejspíš neměl nic lepšího na práci, než ho propalovat pohledem, ale nebylo to moc platné. Zdálo se, že nikdo nezaznamenal jejich menší výměnu názorů, ale Harry byl pořád nervózní.

„Harry, uvařila jsem tvou oblíbenou dýňovou polévku, když ses předtím necítil dobře, třeba ti horká polévka udělá dobře," promluvila k němu Linda, Harry jejím směrem poslal nejpřesvědčivější úsměv, jaký v tu chvíli svedl.

„Díky, Lind, jsi zlato."

„Není zač. Jo, mimochodem během dopoledne mi volal David a ptal se, jestli by se tady mohl ubytovat na dobu, co tu budeme, takže během zítřka by měl dorazit," oznámila nadšeně.

„To je skvělé! Moc rád ho uvidím," usmál se tentokrát doopravdy, protože Davida dlouhou dobu neviděl a chyběl mu. Všichni ostatní mu dali zapravdu, až na Louise, který se zatvrzele, zamračeně díval svého talíře a odmítal zvednout pohled.

Konverzace u stolu se s druhým chodem trochu utišila. Harry se věnoval svému cizrnovému salátu, než ho oslovila Sandy – jedna z dvojčat. Z toho Harry postřehl, Greg zrovna vysvětloval Sandy a Hailey, že o Vánocích by k sobě všichni měli být milý a neměli by se hádat a to byl moment, kdy malá holčička poprvé promluvila.

„Ale já slyšela, jak se strejda Harry taky s někým hádal!" pronesla zmateně a tím všechny pobídla, aby se na Harryho překvapeně podívali.

„Ale to se ti asi jen něco zdálo, Sandy, vždyť Harryho znáš, ten se s nikým nehádá," odporovala jí Linda, ale k dívence se připojilo druhé děvče, její dvojče Hailey. „Ne! Je to pravda. Taky jsem slyšela, jak na někoho křičel, ať ho nechá na pokoji a zněl naštvaně a hodně smutně, jako když se Sandy vzteká a pak brečí..."

„Ne, ne!" zapištěla Sandy.

„Ale jo, jo!" vyjekla Hailey a obě utekly od stolu. Greg si povzdechl, ale vstal a s omluvou se vydal za nimi.

Harry si připadal hrozně, protože teď všichni věděli, že se s někým hádat musel a určitě měli spoustu otázek.

„Zlato? Je to pravda? Hádal ses s někým? Proč? Zrovna ty..." zeptala se znepokojeně Anne. Harry měl pocit, že bude brečet.

„Hádal se se mnou," promluvil náhle Louis a přesunul tím pozornost všech na sebe. „Necítil se dobře a já byl trochu moc dotěrný, o nic nešlo, jen... prostě chtěl být sám a já se pořád na něco vyptával a vyzvídal. Harry, měl plné právo být naštvaný, nezdálo se mi, že by nějak zvlášť křičel, spíš mluvil víc nahlas a známe děti, těm přijde i menší zvýšení hlasu jako křik. Každopádně opravdu o nic nešlo a jsme v pohodě, viď Harry?" podíval se na něj a on chvíli netušil, jak reagovat, ale pak si odkašlal a hraně se usmál.

„Ano, přesně tak, jsme úplně v pohodě."

Anne i ostatní si je oba prohlédli.

„Jsi si jistý?" zeptala se Linda a prohrábla si odbarvené blond vlasy. Oba přecházela zkoumavým pohledem.

„Určitě, známe se už docela dlouho, to je jen takové pošťuchování mezi kamarády!" zasmál se, i když měl chuť tak akorát praštit hlavou do stolu.

„Když myslíš, H. Samozřejmě ti věřím a jsem moc ráda, že jste s Louisem v pohodě," usmála se Anne, načež se zvedla od stolu a posbírala špinavé talíře. Harry opět cítil, že se na něj Louis díval.

Nakonec v jídelně zůstal jen on, Taylor a Louis s Liamem. Všichni ostatní se odešli věnovat svým zájmům a Harry slyšel Mauru, babičku May, Gemmu, Lindu a svou mámu v kuchyni jen přes stěnu vedle.

„Tak tohle bylo o fous..." první promluvila Taylor.

„Jo, to teda jo," zasmál se potichu Louis, ale Harry ho okamžitě spražil pohledem.

„Ty se radši nevyjadřuj," zavrčel tlumeně.

„Já nejsem ten, co z nás v podstatě přede všemi udělal nejlepší kamarády." Zásah přímo do černého.

„Ale všechno je to stejně tvoje vina, kdybys sem nejezdil-"

„Neposlouchal jsi mě, chtěl jsem tě vidět, protože-"

„To mě ale nezajímá! Teď je všechno vzhůru nohama a je to jen tvoje vina," slyšel, že začíná zvyšovat hlas, ale prostě nemohl jinak, když viděl Louisův obličej. Jeho stupidně atraktivní obličej jen kousek od něj.

„Harry, myslím, že bude lepší, když se půjdeme s ostatními dívat na film. Myslím, že dávají Lásku nebeskou."

„Koukám, že některé věci se nemění..." poznamenal Louis s malým úsměvem modrooký.

„Prosím, aspoň mlč!" poslal mu Harry varovný pohled, načež se otočil a následovaný Taylor opustil jídelnu. Tentokrát s hlavou vzhůru, jakkoliv toužil po tom někam se schovat a už nikdy nevylézt.