Zabaleno v červeném (ale lásko venku je zima) //Larry//

XIX.

Ani netušil, kdy se jejich pozice prohodili, ale upřímně ho to stejně moc nezajímalo. Ne, když se nad ním Louis spokojeně skláněl a líbal ho na krku, zatímco on mu rukama hladil boky, čímž mu i trochu vyhrnoval tričko na spaní.

„Netušíš, jak moc jsi mi chyběl," zašeptal starší, načež vydal zvuk podobný mňouknutí, když mu Harry začal palci masírovat kolečka jen těsně nad zadkem tam, kde měl už před lety ďolíčky, které Harry miloval.

„Ale jo, tuším, dokonce bych si troufl říct, že vím," chytil mezi prsty jeho bradu a podíval se mu přímo do očí. Byly snad ještě modřejší než si pamatoval. „Měli bychom vstát. Už bude oběd, teda něco jako oběd, co máma s Maurou vymyslely."

„Nechce se mi. Nejradši bych dnešek strávil jen v posteli a mazlil se," ohrnul ret. Harry se zasmál.

„Člověk ti dá jednu pusu a ty to teď budeš vyžadovat pořád," dal mu ještě jednu malou pusu.

„Znáš mě dobře," usmál se modrooký.

„Jsi snad ještě roztomilejší, než dřív, jak to děláš?" zeptal se upřímně.

„Kecáš," zasmál se Louis a položil si hlavu na jeho hruď.

„Ne, nekecám," odpověděl objímaje mladíka ležícího prakticky jen na něm. Cítil stálou potřebu se ho nějak dotýkat, jako by to nebylo skutečné a měl se každou chvíli probudit. „Mohl bych si tě namočit do kafe, tak roztomilej jsi."

„Cituješ toho hrocha z Madagaskaru?"

„Glorii a ano, protože to sedí."

„Nevešel bych se do hrnku," našpulil rty modrooký.

„Jsem si jistý, že s trochou snahy by to šlo," mrknul na něj.

„Nejsem zas tak malej," durdil se.

Harry si nemohl pomoct. Usmíval se jako šílený, ale to bylo jen tím, jak šťastný se cítil, což bylo zvláštní. Copak bylo možné, aby jeho štěstí záviselo jen na Louisovi?

„Jsi, ale můžu se tvářit, že ne, jestli ti to udělá radost."

„Jsi hroznej, ale stejně tě miluju, což je samo o sobě taky dost hrozný, ale myslím, že to snad přežiju," zazubil se a Harry ho prostě musel políbit znovu. Louis se usmíval už do polibku. „A pak, že já jsem ten, kdo si bude vyžadovat líbání..." zachichotal se.

„Promiň, že se ti nedá odolat?" pozvedl obočí Harry.

„To je lichotivé. Nápodobně," ukradl si od něj nový polibek modrooký. „Ale asi bychom měli probrat, co se pro nás mění. Promiň, že kazím tenhle moment, ale rád bych věděl, co tohle pro tebe znamená? Jsme teď... já nevím... něco?"

Dobrá otázka, pomyslel si Harry. Zamračil se a chvíli přemýšlel.

„Můžeme nám zatím nedávat žádné označení? Samozřejmě to s tebou myslím zcela vážně, ale nejsem si jistý, že to dokážu nějak pojmenovat, aspoň ne hned, chápeš?" podíval se na něj a druhý mladík vypadal, že ho chápe velmi dobře a dokonce se zářivě usmíval.

„Jsem rád, že mě nebereš jen jako nějaké rozptýlení a samozřejmě chápu a jsem odhodlaný počkat klidně měsíce i roky, až budeš připravený, Harry. Už se mě jen tak nezbavíš," začal se usmívat a byl to úsměv nakažlivý, takže se nakonec usmívali jako sluníčka oba a po dlouhé době se cítili šťastní.

Dnes trochu kratší kapitola, jelikož jsem moc nestíhala, ale aspoň něco sladkého až to zuby kazí, jsem stihla.
Sejdeme se na Karry! <333