B.A.D

Že by soupeř?

"Tak třído, tohle je Shin Seraty a počínaje dneškem nastupuje do naší školy. V předchozích školách měl jisté problémy a tak doufám, že ho mezi sebe vstřícně přijmete." řekl učitel a tam jak debil stál. S nezájmem jsem si pohrával s klíčema a čekal kdy konečně domluví. "Tak Shine, vyber si místo." zaznělo a já na to špitl: "No konečně!" Rozhlídl jsem se po třídě a hledal místo. Ihned mě zaujal kluk v zadní lavici u okna. Byl to ten blonďák a nezdálo se, že by o mě jevil nějáký zájem. Všiml jsem si, že všichny lavice okolo něj jsou volné. Vybral jsem si místo před ním. Celá třída strnula v úžasu. "Ty máš teda odvahu si sem sedat." řekl a pohrdavě se na mě ušklíbl. "Ještě máš šanci zmiznout, koloušku." zazubil se na mě a mrknul. "Hmm, škoda že nechci. Nejsem ten typ co by se zalekl každýho vořecha co na mě štěkne." ušklíbl jsem se na něj. "Nejsi trochu drzý, Shine?" sundal nohy ze stolu a zle na mě zadíval. "Kuro, nech ho být!" ozvalo se od katedry. On si jen s nezájmem prohrábl vlasy a opět se zhoupl na židli. Otočil jsem se k učiteli a široce se usmíval. "Zdá se, že místo krále si budu muset dobýt." pomyslel jsem si. Celou první hodinu jsem tupě čuměl z okna a pozoroval tělocvik čtvrťaček. Musím podotknout, že holky jsou tu opravdu hezké. A s mým vlivem nebude problém nějákou kurvičku najít ... Zazvonilo a já poděkoval bohu za chvíli klidu. Ikdyž jsem to asi zakřikl ...

Ihned se ke mě nasrala celá třída a všichni se chtěli najednou seznamovat. Po chvíli padla otázka na kterou jsem čekal. "Tvůj bratr je Yuki Seraty? Ten zpěvák skupiny Paradise?" zeptala se jedna holka a přiklonila se ke mě. "Ano je." povzdychl jsem si a procpal se davem pryč ze třídy. Na chodbě jsem si oddychnul a připlácl se ke zdi. "Měl bych tě varovat, že ve svém regionu žádné další lovce rád nevidím." ozvalo se za mnou. Pootočil jsem hlavu a široce se ušklíbl. "Já neprohrávám, Kuro." řekl jsem a laškovně na něj mrknul. "Hmm, kam ta generace dneska spěje?" zasmál se a přirazil mě zdi. Přiklonil se ke mě a zašeptal mi do ouška: "Raději si dej zpátečku, nebo to pro tebe neskončí dobře, koloušku." Odsunul se ode mě a kráčel chodbou pryč. "Zítra ať tě tu nevidím!" mávl rukou a zmizel.

Vrátil jsem se do třídy a málem mě kleplo. Všechny pohledy směřovaly na mě. "S ním si raději nic nezačínej. Je to Kuro Akashi, syn jednoho z nejlepších podnikatelů ve městě." varovala mě černovláska. "Přesně to je další důvod, proč dát pejsánkovi náhubek." ušklíbl jsem se na ni. Zazvonilo a já se vrátil na místo. Cestou ke svému místu mě někdo zezadu chytil a strhl k zemi. Spadl jsem na zem a otočil se za tím kryplem co mi podrazil nohy. "Jezisinky! Doufám, že sis nezlomil kožišku, koloušku." zasmál se Kuro a sedl si na své místo. "Však tobě brzy sklapne pusinka." šeptl jsem si pro sebe a zvedl se.