B.A.D

Začátek války

Zdá se že jen první tři kapitoly mají docela úspěch :) Jsem ráda, že se vám líbí :) Moc vám za to děkuju :3 Jste suprový :3 Rozhodla jsem se, že nabídnu věnování :) Napište do komentu, pokud budete mít zájem :)

"Tak jak bylo ve škole?" vybalil na mě Yuki hned jak jsem přišel domů. "Výborně." falešně jsem se usmál a sedl si naproti němu ke stolu. "To rád slyším." usmál se Yuki. Tss, ten debil asi nechápe, že to byla ironie. "A co ty?" zeptal jsem se za slušnosti. "Tak normálně." pokrčil rameny Yuki. "Díky tobě jsem byl dneska středem pozornosti. 'Tvůj bratr je Yuki Seraty ten úžasný zpěvák skupiny Paradise?' Za tohle tě nenávidím." zavrčel jsem na něj. "Já tebe miluju." zasmál se Yuki a probrábl si dlouhé červené vlasy. Na druhou stranu se těm holkám nedivím. Bejt holka, tak jsem z něj asi taky odvařenej. Přeci jen, vzhled je jeho předností. "Ale zase musím nechat, že holky tam jsou hezký." vzpomněl jsem si na Yori. "Opravdu?" zazubil se Yuki. "Ty mlč! Nebo začnu já počítat tvoje 'jednotýdenní románky'" zašklebil jsem se na něj. "Ale se mnou se počítá, že nezůstanu s nikým dlouho. Jedině s tebou bratříčku, jedině s tebou." řekl chlípným hlasem. "Ty máš, ale debilní vtipy." řekl jsem znuděně a odešel do obýváku. Yuki je hodný, jen když musí. Když je se mnou, tak občas i bojím co udělá. "Ty nemáš hlad?" optal se Yuki strčil mi před nos jeho slavné palačinky. "Ne, díky. Otrávit se ještě nechci." otočil jsem se za ním. "Jak chceš, chcípni hlady." pokrčil rameny Yuki a třísknul s talířem na stůl. "Co máš za problém?" štěkl jsem po něm. "Víš co, Shine? Drž už raději hubu." podíval se na mě. "Můžeš mi kurva říct co jsem ti zase udělal?" zvedl jsem se a nakráčel za ním do kuchyně. "Nech mě bejt!" štekl po mě. "Fajn! Bože, ty seš náladová hvězda! Horší jak nějáká holka!" rozmáchl jsem se rukama a třísknul dveřma. Někdy ho vážně nechápu. Co mu vadí?! Zakroutil jsem hlavou a zmizel nahoře v pokoji. Podíval jsem se z okna. U garáže právě zastavilo luxustní černé BMW. Zdá se, že matka dorazila. Došel jsem zpátky ke dveřím a rychle je zamknul. Popadl jsem sluchátka a švihl sebou do postele.

Ráno jsem se probudil pozdě. Na hodinách bylo 9:10, tak jsem se otočil a spal dál. Po chvíli jsem si, ale vzpomněl na Kura. "Když nepříjdu, bude to brát jako, že vyhrál." pomyslel jsem si a vyhrabal se z postele. Oblíkl jsem si na sebe včerejší oblečení a udělal rynní hygienu. Popadl jsem tašku a šel rovnou do školy. Právě začínala třetí hodina, když jsem vešel do školy. "Shine! Kdes byl?" optala se mě na chodbě jedna holka ze třídy. "Jsem totiž Batman a musel jsem ještě zachraňovat lidi." řekl jsem sarkasticky. Ona se na mě nechápavě dívala. "Na blbou otázku, blbá odpověd. Logicky jsem asi zaspal, ne?!" dodal jsem a třískl s dvířkama skřínky. Ona špitla tiché 'aha' a zmizla. "Myslel jsem, žes to vzdal, koloušku." ozvalo se za mnou. Široce jsem se ušklíbl a otočil. "Neutíkám před venkovskými psy." odpověděl jsem mu. "Hmm, jaký to zlobivý koloušek. Budu si tě muset vycvičit, abys zapadl do stáda." ušklíbl se a šel ke mě. "Pamatuj si, že vlčákovy metody výchovy nejsou moc příjemné, koloušku." zašeptal mi do ouška. Vysmekl jsem se mu a ladně ho obešel. Chytil jsem ho zezadu za ramena a šeptl: "Však i ten nejzuřivější pes jednou dostane náhubek." On na mě pootočil hlavu a zavrčel. Já jsem od něj poodstoupil a s úšklebkem zapadl do třídy. "Tohle je začátek války, Shine Seraty!" křikl na mě Kuro z chodby.

Obrázek - Yuki