B.A.D

Bolest u srdce

Celý týden jsem nemluvil s Kurem, zdálo se jako bychom se pohádali. Za to Kanade začínal být až nechutně neodbytný. Kdykoliv se okolo mě jen mihl, Kuro okamžitě zmizel z dohledu. Na jednu stranu jsem byl rád, že ten idiot funguje jako repelent na otravné mouchy, ale na druhou stranu mě deptala ta jeho neodbytnost. Navíc jsem se cítil nesvůj, jako kdyby mě to s Kurem mrzelo. Zatřepal jsem hlavou a rozehnal nesmyslné myšlenky. "Ahoj, modroočko!" přihnal se ke mě hnědovlásek. "Hmm, nazdar." odsekl jsem. "Celý týden se chováš divně. Stalo se něco?" zeptal se starostlivě. "Ne, jen jsem si na něco vzpomněl." odvětil jsem a dál se díval do země. "Notak, Shine, mě to říct můžeš!" naléhal. "Ne! Nech mě! Nechci s tebou mít nic společnýho!" rozkřikl jsem se na něj. Zděšení v jeho očích a náhle ticho celé chodby mě ujistilo o tom, že jsem to skutečně řekl. Dokonce jsem upoutal pozornost blonďáčka. Kanade mě chytil za paži a táhl pryč. Zatáhl mě do prázdné třídy a zavřel za námi dveře. Začal jsem mít strach co bude dál. "Zítra v šest v parku. Nehodlám to řešit teď a tady." pronesl nadřazeně a zmizel. Teď jsem byl já ten kdo byl naprosto mimo a vyděšený. Seděl jsem na lavici a díval se z okna, když se dveře opět otevřely. "Proč mu prostě jednu nevrazíš?" Mezi dveřmi stál Kuro. "Proč to neuděláš sám?" odsekl jsem. "Protože to není moje věc." jeho hlas se změnil ze starostlivého na chladný a neústupný. "Tak proč za mnou vůbec lezeš?! Proč se mi kurva sereš do života?! Ty i ten zasraný Kanade!" rozkřikl jsem se. Kuro se začal tiše smát. "Co je tu doprdele k smíchu?!" zasyčel jsem. "Tvoje naivnost, Shine. Já už se ti do života dávno neseru. Už mě nezajímáš." pronesl s pohrdavým úšklebkem. V tu samou chvíli mě bodlo u srdce. "Neříkej mi, že sis naivně myslel, že o tebe můj pořád zájem." rozesmál se blonďáček. "Ach bože, Shine! Ty jsi tak naivní až to bolí!" vysmíval se mi. "Drž hubu, ty zasraná kopo sraček!" bleskově jsem se postavil. "Hmm, tak mě napadá. Že tobě to vadí? Nezamiloval ty ses do mě?" provokoval. "Řekl jsem ti ať už kurva držíš tu svoji nevymáchanou hubu!" zaťal jsem pěsti. "Tak pojď." ušklíbl se. Napřáhl jsem se a rozběhl směrem k němu odhodlaný mu jednu ubalit. V tu samou chvíli se přede mě postavil nějáký kluk, který mě rázem zpacifikoval k zemi. "Nesahej na něj, Shine." zasyčel hnědovlásek s červeným melírem a krvavě rudýma očima. "Pusť mě!" mrskal jsem sebou. Po chvíli mě pustil a já se vyškrábal opět na nohy. "Díky, Haru." usmál se na hnědovláska Kuro. "No nic, tak mi půjdeme a nebudeme se ti 'srát do života.'" zasmál se Kuro a chytil toho kluka za ruku. Přímo přede mnou se k němu naklonil a políbil ho. Poté se spokojeným úsměvěm oba zmizeli. Cítil jsem se prázdný. Chtělo se mi brečet. Možná jsem se do toho blonďatýho parchanta vážně zamiloval.

Obrázek - Haru

Ahojte všichni ^^ Mám pro vás důležité oznámení! Od zítřka na týden tu nebudu tudíš nebudu moct psát :) Vracím se 21.7 takže další kapitolku očekávejte po tomhle datu :)
Děkuji za pochopení ^^
Vaše Nanami-chan :3