B.A.D

První světlé začátky

"Kuro, Kuro, Kuro, Kuro, Kuro, Kuro ...." stále dokola jsem si opakoval jeho jméno. Zase jsem to zatraceně posral! Kdybych to s Haruem ukončil hned tak ... by se ve skutečnosti nic nezměnilo. Pořád bych se potácel na dně nekonečné propasti a marně čekal na to, až mi někdo podá pomocnou ruku. Když nad tím tak přemýšlím, tak od kdy vlastně řeším vztahy mezi klukama? Opřel jsem se o zeď a zadíval se do země. Navíc ani jednomu nešlo nikdy o nic víc, než o sex. Ale když se tak zamyslím, tak Kuro byl jiný ... "Doprdele už!" křikl jsem a vší silou kopl do odpadkového koše, který se následně odkutálel na druhý konec chodby. "Proč, Shine?" ozvalo se za mnou. Ten hlas mohl patřit jen jediné osobě. Zněl tak nenávistně. "Kuro, já ... já ..." nemohl jsem ze sebe dostat jedinou smysluplnou větu. "Co?! Co chceš ještě říkat? Jsi taková děvka, že jsi musel spát i s ním!" vrčel na mě. "Tak a dost! Já jsem si s ním nezačal!" rozkřikl jsem se. "Myslíš si, že ti to budu věřit, kurvičko?" řekl nadřazeně. "Ale on mluví pravdu. Celé jsem to začal já, to já jsem ho svedl a nutil se mnou spát." ozval se hlas zpoza rohu. Několik kroků a objevil se před námi hnědovlásek. "Co to tady doprdele oba dva melete?!" řekl vynervovaný Kuro. "Kuro, nemohli bychom si promluvit dnes po škole?" šeptl jsem se sklopenou hlavou. "Dnes v 18:00 v parku u centra." sykl a odkráčel pryč. Můj pohled padl na Harua. "Proč jsi se mě zastal?" musel jsem se zeptat. "Protože jsem jednal sobecky. Dělal jsem všechno pro svůj prospěch a už nebral ohledy na tebe a Kura. Omlouvám se, Shine." řekl a sklopil pohled k zemi. Všimnul jsem si několika kapek krve na zemi. Pramenily v Haruově zápěstí. Prudce jsem ho chytil za ruku a odhrnul rukáv. Krev už začala prosakovat přes obvaz. "Proč to děláš? Vždyť věci se dají řešit i jinak!" zadíval jsem se na něj přísným pohledem. On se pochybně pousmál. "Ty tohle nikdy nepochopíš. Jsi bohaté dítě a máš všechno na co vzpomeneš. Hlavně máš rodinu, přátele nebo lidi na které se můžeš obrátit. Nebudu se ti tady svěřovat s něčím co stejnak nikdy nepochopíš." odsekl a otočil se na odchod. "Počkej! Zkus to! Třeba to pochopím!" naléhal jsem. "Dobře tak řekni jak bys jednal, kdyby celá tvoje rodina zemřela v jeden jediný okamžik přímo před tvýma očima. Kdyby z tebe byl najednou obyčejný sirotek, který nemá absolutně nic. A jako dítě z ulice tě zachránil člověk, kterého z celého srdce nenávidíš, ale jsi mu dlužný za svůj život? Já nemám nikoho na koho bych se mohl obrátit. Lidé se mi kvůli mojí adopci vyhýbají a já už to nezvládám. Ale podařilo se mi najít cestu jak se všech problémů zbavit. Jednoduše odtečou i s krví. Za to mi nevadí ji obětovat." Nevěděl jsem co mu mám říct. "Vidíš, byly to marná slova." řekl Haru a opět se rozešel. "Já tě chápu!" křikl jsem za ním. "Cože?" otočil se. "Chápu, že to máš v životě těžké, ale tímhle se nic nevyřeší. Navíc není pravda, že nikoho nemáš, žádné přátele. Já jsem stále tady!" řekl jsem a natáhl k němu ruku. On se na mě díval jak na přízrak. "To jsi tak blbej? I po tom co jsem ti udělal, se mi snažíš pomoct?" řekl hnědovlásek. "Možná to zní jako naivita a blbost, ale já se nemůžu dívat na to, jak moji přátelé trpí." věnoval jsem mu upřímný úsměv. On sice vypadal smutně, ale přesto se na jeho tváři objevil malý náznak úsměvu. "Děkuju Shine."