B.A.D

"Co přesně ke mě cítíš?"

"Doufám, že ti nebude vadit, když nemám uklizeno." řekl blonďáček se zářivým úsměvem. Usmál jsem se a zakroutil nesouhlasně hlavou. On mi úsměv oplatil a otevřel dveře od jejich domu. "Nemusíš se chovat nijak kulturně, jsme tu sami." pronesl a zuli jsme se. Následoval jsem ho a sundal si ze sebe všechno oblečení až na triko a kalhoty. "Dáš si čaj, kafe, džus ...?" optal se a mířil do kuchyně. "Dám si čaj. Díky." odvětil jsem a sednul si v kuchyni. Po chvíli přede mnou stál hrnek s horkou vodou, cukr a velký výběr čajů. Podívali jsme se na sebe a sáhli po posledním sáčku vanilkového čaje. "Oi, promiň. Vem si ho." řekl Kuro a podal mi ho. "Ne ne, jestli ho chceš, tak si ho vem." odtrčil jsem ho. "Jsi tu host, takže je tvůj." dohadoval se. "A tohle je zas tvůj dům, takže si tu můžeš brát co chceš." odsekl jsem. "Co chceš říkáš?" šeptl si s jemným úšklebkem. Vrzla židle, cinkla lžička a já ucítil jeho měkké rty na těch svých. Vzal ten čaj a hodil mi ho do hrníčku. Poté se opět posadil. "Několiksetkrát lepší jak nějákej čaj." nevinně se usmál. Cítil jsem jak se mi vrnula krev do tváří. Ikdyž se mi nechtělo tuhle hezkou chvíli kazit, neměl jsem na výběr. Nepřišel jsem si sem pro čaj a na pokec. Přišel jsem vyřešit události v předchozích dnech. "Nechci tuhle chvíli nijak kazit, ale jsme tu z jiného důvodu než sladké řečičky. Tedy alespoň já." pronesl jsem. "Povídej, co máš na srdci?" podíval se na mě vážně. "Ohledně toho s Haruem ..." nevěděl jsem jak začít, ani jak se vyjádřit. "Jestli myslíš tu prodejnou děvku, tak mě to netrápí. Nezačal jsem s ním chodit z lásky, ale ze zoufalosti. Byl jsem na tebe a Kanadeho tak naštvaný, ale zároveň jsem byl bezmocný, zoufalý ... Haru si vybral tuhle dobu vybral pro své vyznání. Nikdy jsem k němu nic víc necítil, byl to prostě kámoš, ale přesto jsem mu popletl hlavu a žal utápěl v sexu. Jenže on to poznal. Věděl, že jeho láska je jednostranná a tak se mi začal mstít skrz tebe. Celá tahle debilní situace je moje vina, takže se neomlouvej. Jsem rád, že jsi to právě ty kdo tu se mnou sedí a že jsem to právě já s kým sdílíš svůj čas." Jeho slova mě doslova zaskočila. Nevěděl jsem co na to odpovědět, tak jsem jen tupě mlčel. "Shine? Měl bych na tebe jednu důležitou otázku." přerušil ticho. "Ano?" zvedl jsem hlavu. "Co přesně ke mě cítíš?" ... To be continued ...

Hi guys! ^^
Shiki se opět po dlouhé době hlásí! Jééé! :D^Omlouvám se za neaktivitu. Měla jsem spoustu práce s cosplayem :) Mám pro Vás ůležité oznámení, tak prosím čtěte dál :)
Vím, že tím hodně z Vás asi zklamu, naštvu, rozesmutním a nebo někoho možná potěším, či si někdo oddechne :D Tahle kapitolka je předposlední a další bude konečná ^^ Nechci, aby se z toho stala stereotypní povídka, tudíš ji ukončím ^^ Chci Vám moc, moc, moc poděkovat za neuvěřitelné množství reads a co víc, ještě votes! :3 Jsem opravdu šťastná ^^ Děkuji Vám všem! Strašně moc! Jste skvělí! ^^

Vaše Shiki ^^