B.A.D

Vydírání

Sbalil jsem si všechny věci a ráno zmizel. Nebylo to jednoduché, ale byl jsem i svým způsobem rád. V kapse mi začal zvonit mobil. "Ano, Yuki?" řekl jsem znuděným hlasem. "Ty zkurvenej parchante! Koukej se vrátit domů než si pro tebe dojdu! Víš, že jsem vůči tobě tolerantní, ale tohle je moc!" začal na mě řvát Yuki. "Mám takový dojem, že jsi to byl právě ty, kdo mi včera jednu uštědřil. Ne, díky. Domů se nevrátím!" zavěsil jsem. Po minutě mi začal volat zpátky. Marně se mi pokoušel dovolat, vždycky jsem ho ignoroval. Raději jsem přemýšlel co budu dělat. Pokrčil jsem rameny a zamířil k nejbližšímu bankomatu. 'Stav konta činní 2 miliony jenů'. A pak, že někde chcípnu.

Vyhledal jsem si nejbližší hotel a zamířil si sehnat ubytování. "Je mi líto pane, ale máme plno." řekla recepční. "Jak to myslíte, že máte plno? To není ani jeden volný pokoj?" naléhal jsem. "Omlouvám se, ale nemáme." sklopila pohled. "Dobře, děkuju." sykl jsem a odráčel k pohovce v hale. Vzdychl jsem si a přemýšlel co budu dělat. "Ale, ale. Copak tu pohledáváš, koloušku?" ozvalo se mnou. S nechutí jsem se otočil a do tváře mě praštil škodolivý úsměv. "Ty seš vážně všude, Kuro." odsekl jsem a otočil se zpátky. On mě oběhl a sedl si vedle mě. "Cesta kolem světa? Dobrodružtví?" vysmíval se mi. "Řekl jsem ti, abys držel hubu! Tak vypadni!" zavrčel jsem na něj. "Já a vypadnout? To asi těžko! To spíš ty vypadni! Tenhle hotel, stejně jako většinu hotelů v Japonsku vlastní můj otec. Výhoda být v rodině Akashi." vyskočil a výsměšně mával rukama. "Jdi se vytahovat někam jinam, šašku." mávl jsem rukou a odvrátil pohled do strany. "Hmm, zdá se, že nemáš náladu, koloušku." řekl Kuro. "Řekni, Shine, co bys udělal za to, kdybych ti zařídil jeden z pokojů?" jemně se ušklíbl. "Takovým jako ty nesloužím." pokčil jsem rameny a sáhl po jednom z časopisů co ležely na stole. "Asi jsem se špatně vyjádřil. Chceš, abych zavolal tvému fanatickému bratříčkovi nebo mě budeš poslouchat?" zašeptal mi. Odstrčil jsem ho od sebe a prudce se postavil. "Kdo si kurva myslíš, že jsi?! Tohle je vydírání!" rozkřikl jsem se. On do mě strčil a já si sedl zpátky, ikdyž nechtěně. Posadil se mi na klín a široce se ušklíbl. "Už od začátku se mi líbíš, Shine. Tvoje povaha mi neskutečně leze na nervy. K tvému neštěstí jsem ten typ rozmazlenýho fracka co vždycky dostane co chce. Takže ti to řeknu ještě jednou a naposledy. Teď ti zařídím pokoj tady v hotelu a neprásknu na tebe, že tu jsi. Naoplátku ty uděláš co si řeknu. To je fér, ne?" řekl Kuro. "Ty zkurvenej --" odmlčel jsem se. "Bereš?" zvedl mi bradu. "Jo ..." zasyčel jsem. "Skvělé! Ještě si spolu užijeme spoustu zábavy, Shine." vyskočil Kuro. Choval se jakoby vyhrál nějákou trofej. "Už se nemůžu dočkat." špitl jsem sarkasticky a tiskl ruce v pěsti.