B.A.D

Společný pokoj?!

"Takže tady jsou klíčky od pokoje. Je v tom úplně nejvyšším patře, je to jediný pokoj na patře." mrkl na mě Kuro a podal mi klíčky. "Dík." sykl jsem a zamířil k výtahu. Vyjel jsem až do úplně nejvyššího patra. Přede mnou byla úzká chodbička a zeď s dveřmi číslo 735. Pokrčil jsem rameny a odemkl. Ihned jsem zůstal stát mezi dveřmi. Byl to naprosto dokonale vybavený luxusní byt. Ne, že bych na to nebyl zvyklý, ale v hotelu jsem to fakt nečekal. Všiml jsem si rozházeného oblečení na pohovce. Zavřel jsem dveře. Zvedl jsem tričko co leželo na pohovce a pozorně si ho prohlížel. Ihned mě do nosu praštila vůně jedné z nejdražších voňavek. Cvakly dveře a za mnou jsem slyšel kroky. "Tak jsem se ti líbí náš společný pokoj?" ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a mrdnul blonďáčkovi tričko do ksichtu. "Náš společný pokoj?! Ses posral!" zaječel jsem na něj. On si sundal tričko z hlavy a hodil ho na zem. "Ale, ale ... Zase ta tvoje bojovná povaha." řekl tiše. "Myslím si, že už stejnak nemáš na výběr." zazubil se a vytáhl z kapsy můj mobil. "Ty zmrde! Kdys --" prohledával jsem si kapsy. "Jsi roztomilý, když jsi hloupý." ušklíbl se a vyndal z mobilu SIM kartu. "To si můžeš nechat." hodil po mě mobil bez karty. "Co po mě kurva chceš?!" zařval jsem. "Tak jinak, Shine. Zdá se, že to tvůj mozek nebere. Před chvíli v hale jsi mi odsouhlasil, že bereš, když ti seženu pokoj a neprásknu na tebe kde seš. Navíc jsem tě varoval, že od tebe budu něco chtít." sedl si na pohovku. Odešel jsem od něj kus dál a sedl si na tři schody, které byly u hlavních dveří. "Co teda po mě chceš?" pozvedl jsem obočí a povzdychl si. "Chci, aby ses do mě zamiloval." odpověděl Kuro. "Cože to chceš?!" vyskočil jsem na nohy. "Řekl jsem to snad jasně, chci s tebou chodit a to nepůjde bez toho, aniž bys mě miloval." pokrčil rameny jakoby o nic nešlo. "Ehm, nejsem si jistej jestli to víš, ale já jsem kluk!" zavrčel jsem. "No a co jako? Bojíš se snad, že ti při sexu ublížím?" zazubil se bloďáček. "Zapomeň na to a vymysli si něco realnýho. Nebudu chodit s klukem a už vůbec ne s takovým zmrdem jako ty!" mávl jsem nad ním rukou. "Jsem si jistý, že se rychle rozmyslíš!" řekl Kuro a hodil po mě noviny. "Tsss!" zasyčel jsem a sebral noviny ze země. Podíval jsem se na titulní stránku. "Mladší syn rodiny Seraty zmizel. Rodina je z toho rozhozená a smůla se jí lepí na paty. Jakoby se všechno neštěstí domluvilo na stejnou chvíli. Krátce po zmizení Shina Seraty, rodina utrpěla další šok. Starší syn, Yuki Seraty (zpěvák skupiny Paradise), se při posledním konzertu zranil. Špatně jištěné reflektory se uvolnily a způsobily zpěvákovi ošklivé poranění celé levé paže. Mladý Yuki nyní leží v městské nemocnici. Dalším neštěstím byly zastavené pozemky manželů Seraty. Údajně se totiž jedná o neplatné smlouvy a pozemky stále patří jednomu z nejlepších podnikatelů Japonska, Nerovi Akashi. Nyní hrozí rodině Seraty krach a možná i úplný konec v jejich hvězdné kariéře." Tupě jsem zíral na noviny. "Ty zmrde! Tos zařídil ty!" zařval jsem a chytil ho pod krkem. On se stále debilně usmíval. "Varoval jsem tě, vždycky dostanu co chci." zasmál se Kuro.

Obrázek - Shin