B.A.D

Třetí hráč

Gomene minna-san! :( Strašně vám všem omlouvám, že jsem takovou dobu nepřidala další dílek :( Ano já vím, jsem hrozná :( Ale proto jsem tehle dílek udělala o něco delší, než jsou obvyklé :) Tak doufám, že se vám bude líbit ^^

Vaše neschopná Nanami ^^

"Neviděli" odsekl jsem blonďáčkovi. "Chyběl jsem ti?" ušklíbl se.  "Do téhle chvíle se mi žilo docela dobře, můžeš zase zmiznout!" zasyčel jsem. "Shine! Kuro! Co to tam je? Buďte zticha a věnujte se matematice!" okřikla nás učitelka. "A nebo pokud máte problém, můžeš jít na chodbu Shine." ukázala na dveře. "Co?! Já?! A co jsem zase udělal?!" odvětil jsem jí. "Jsi drzý a obtěžuješ nového spolužáka! Tak padej!" zaječela. "Vždyť už mizím!" křikl jsem po ní a s třísknutím dveří zmizel na chodbě. Sedl jsem si na okno a pozoroval okolí. Dole na hřišti měli zrovna tělocvik. K mé smůle to nebyl dívčí tělocvik prvaček, ale chlapecký tělocvik a to rovnou čtvrťáků. Moji pozornost nejvíce upoutal vysoký hnědovlásek. Se zájem jsem pozoroval každý jeho krok. "Jestli už ses zklidnil, tak můžeš jít dovnitř." ozval se za mnou ženský hlas. "Fajn ..." šeptl jsem a naposledy se podíval na onoho hnědovláska. V tu chvíli jsem se setkal s jeho překrásně zelenýma očima a na jeho rtech se objevil jemný úsměv. Docela mě překvapilo, že si mě, jedinýho exota na chodbě o hodinu ve třetím patře, všimnul. Zapadl jsem do třídy a do své lavice. Bohužel výhled z okna ve třídě nebyl už tak pěkný. Díval jsem se na ulici za bránou školy a malé nehezké nádvoří. "Neposadila jsem tě zpátky, aby ses díval z okna, Shine!" ozval se opět hlas té krávy. "A víte co? Máte pravdu! Na tom okně se sedělo líp a byl tam lepší výhled, takže když dovolíte ..." zvedl jsem se odešel zpátky. Jenže to už končila hodina a sportovní hřiště bylo prázdné. Zazvonilo a já se vrátil do třídy. "Zvoní pro učitele, ne pro vás!" ječela ta kráva. "A ty Shine! Tebe očekávám po škole v ředitelně!" zaječela ještě a poté zmizela. "Taky vás miluju!" křikl jsem za ní a nakopl židli u katedry. "Už jsem se bál, že tvoje vznětlivá povaha úplně vymizela." zasmál se Kuro. "Ani na mě nemluv a koukej si ode mě odsednout!" křikl jsem a schodil mu ze stolu všechny věci. Ve třídě nastalo ticho. "A já mám právě dost těhle debilních přetvářek! Teprva poznáte kdo je Seraty Shin!" křikl jsem, vzal si věci a nasraně mířil chodbou pryč. Nedával jsem pozor na cestu a do někoho narazil takovou silou, že jsem na něj spadl. Otevřel jsem oči a setkal se s dalším párem očí. Zadíval jsem na tvář oné osoby. Byl to ten čtvrťák z toho tělocviku! "Jáááá! Omlouvám se, promiň! Nedával jsem pozor na cestu! Byla to moje chyba!" rychle jsem z něj slezl. "V pořádku, nic se nestalo." usmál se na mě a pomalu se zvedal. Podal jsem mu ruku a vytáhl ho na nohy. Byl asi tak o hlavu vyšší než já. "Příště si dávej větší pozor, Shine." pohladil mě po hlavě a usmál se. Chtěl jsem ho zastavil a zeptat se odkud mě zná, ale to už se okolo něj seběhla skupina ječících holek. "Ach Kanade! Jsi v pořádku? Jak se ten třeťák opovažuje narážet do krále školy!" ječely ty holky. "To je v pořádku, děvčata. Nic se mi nestalo." řekl šarmantně hnědovlásek a ještě se na mě jednou podíval. "Kanade Hinohara, takže ty teď jdeš po vyšším kalibru, Shine? Čtvrťák a rovnou nejvíc milovanej kluk na škole?" ozvalo se za mnou. Otočil jsem se, stál tam Kuro. Jak nečekané. "Nestarej se o mě!" odsekl jsem. "A jak ty to můžeš vůbec vědět, když jsi tu nový?!" podíval jsem se na něj vyčítavě. "Chodil jsem sem v prváku a za ty roky se tady absolutně nic nezměnilo." odvětil Kuro. Najednou se ke mě přiklonil a zašeptal mi: "Ale dávej si na Kanadeho bacha, je to děvkař, ale nikdy nespal s žádnou holkou ..."