B.A.D

Nebezpečná známost

"Zrovna ty nemluv!" odstrčil jsem ho od sebe. "Dělá se mi z tebe zle, jen tě vidím!" udělal jsem několik kroků zpátky. "Hele, Shine, nemůžeme si o tom v klidu promluvit někde jinde? Nechci tu dělat povyk." řekl tiše Kuro a udělal několik kroků k mé těsné blízkosti. "Ne! Vypadni ode mě, ty hajzle!" zakřičel jsem a vrazil mu facku. Najednou všechny okolní hlasy utichly a všechny pohledy směřovaly na nás. "Přesně proto jsem chtěl jít pryč ..." šeptl blonďáček a mnul si červenou tvář. "Tak co se to tady děje?!" ozval se mužský hlas. Davy kolem nás se rozestoupily a mezi nimi se objevila mužská postava. "A kurva! Říďa!" sykl jsem si sám pro sebe a sklopil hlavu. "Tak vysvětlíte mi to, vy dva?!" díval se na mě a Kura. Už jsem se nadechoval, že něco řeknu, když v tom se ozval blonďáček. "Omlouvám se, pane řediteli, byla to moje vina. Shin mě nechtěně uhodil a já na něj začal být agresivní. Beru na sebe veškerou zodpovědnost." Ředitel se na něj podíval. "Nuže dobrá, půjdeš se mnou." zavelel a už ho táhl do ředitelny. Já jsem tam jen nečinně stál a snažil se pochopit co se právě stalo. "On se za mě postavil? On mi pomohl?!" honilo se mi hlavou. "Shine, běž do třídy, začala hodina." oznámila mi učitelka a tak jsem zalezl do své lavice. Celý den se Kuro ve třídě neukázal, zajímalo mě co mu ředitel udělal. Konečně zazvonilo a tak jsem vzal tašku a mířil ven. U vchodu mě zastavila matikářka. "Věděla jsem, že nepříjdeš." zasmála se. "Tak to otoč, směr ředitelna." řekla a už mě vedla zpátky. Nechtěně jsem šel za ní. Seděl jsem naproti řediteli a ta kráva mu tam vykládala všechno možné, jen ne pravdu o tom jak to dneska bylo. "Zavolejte jeho rodičům! Ať sem ihned přijedou!" ukázala na mě. "Dobrá, dobrá. Shine, jaké je číslo na tvoje rodiče?" optal se ředitel. Ihned mě polil ledový pot. "Noooo, víte ... Oni jsou tak trochu mimo tenhle stát ..." začal jsem koktat. "Jak to myslíš mimo tenhle stát? Tak snad žiješ s někým dospělým, ne? Někdo tě musí mít nastarosti, když jsi nezletilý!" rozkřikl se ředitel. Nevěděl jsem co mám dělat. "Zavolejte na tohle číslo." ozvalo se za mnou. "Kuro?" podíval jsem se na něj nechápavě. Ředitel začal vytáčet dané číslo. "U telefonu Nero Akashi, přejete si?" ozvalo se.
"Dobrý den, tady ředitel Gora, chtěl jsem se vás zeptat. Vy máte Shina nastarosti, když jeho rodina odjela pryč?" 

"Ach, ano. S jeho otcem jsme se domluvili. Pročpak? Stalo se snad něco?"

"Shinovo chování bylo dnes naprosto nepřípustné."

"Omlouvám se za něj, to bude vina mého syna. Dnes se celý den hádali. Prosím omluvte jeho agresivní chování. Normálně takový není."

"Tak pro tentokrát bych to mohl přehlédnout."

"Děkuji vám mnohokrát."

"Nahledanou"

"Vypadněte! Oba!" podíval se na nás pohrdavým výrazem ředitel. "Proč jsi to udělal?" zeptal jsem se Kura cestou domů. "Nechtěl jsem tě nechat v průseru." usmál se blonďáček. "Zkoušíš si to u mě odčinit?!" řekl jsem podrážděně. "Vím, že tuhle moji chybu mi nikdy neodpustíš. Smířil jsem se s tím." usmál se, ale v jeho očích byl vidět smutek. "Nebudeme to řešit." sykl jsem. "Nezačínej si s Kanadem." řekl skoro neslyšitelně. "Cože? Proč bych si s ním měl začínat?" nechápal jsem. "Protože se mu očividně líbíš a on tobě taky. Raději se od něj drž dál, nechci abys skončil se zlomeným srdcem." řekl tiše Kuro se sklopenou hlavou. "Nemusíš se bát, mě se nelíbí." odsekl jsem a přidal do kroku. Najednou mi zapípal mobil. Podíval jsem se na displej. 'Uživatel Kanade Hinohara si vás chce přidat do seznamu přátel.' Přijal jsem to. Za pár minut mi zapípal znovu.

"Ahoj, bavil ses dneska o matiku hodně? :DDDDD"

Obrázek - Kanade