B.A.D

Milostný trojúhelník?

Odsrčil jsem tu osobu od sebe, ale marně. Ihned mi chytil obě ruce a pokračoval v dlouhém a vášnivém polibku. Nespolupracoval jsem, ikdyž jsem o tom silně uvažoval. Připadalo mi, že jeho zelené oči v té tmě září. Cítil jsem jak povolil stisk na mém zápěstí a donutil mě se opřít o zeď za mnou. Jeho ruce se přesunuly na mé záda a obmotaly si mě. Kanadeho oči najednou pohasly. "Omlouvám se, už jsem to dál nemohl vydržet." zašeptal a mě za tričku zastudil mokrá kapka. On pláče? Ale, ale proč? Nechápu to! "Kanade já ..." nevěděl jsem co na to říct. "Nic neříkej, vím že chodíš s Kurem." zavzlykal hnědovlásek. "Počkat! To musí být nějáké nedoruzumění!" vykřikl jsem. "Nemusíš to zapírat. Zasloužíš si někoho jako je on." usmál se. "Wtf? To jsem na tom až tak špatně?! Bože smyluj se nad mou nevinnou dušičkou! Přísahám, že už nebudu mamince odmlouvat a sestřičce uhýbat až mi bude chtít vrazit facku, ale tohle si nezasloužím!" modlil jsem se. Kanade se zasmál a utřel uslzené oči. "Asi Kura moc neznáš, když říkáš tohle." řekl a pustil mě. "Znám ho, až moc blízce." odsekl jsem. "Kuro se sice chová jako hovado, ale ve skutečnosti je milý, pozorný a milující." zasnil se hnědovlásek. "Vlastní zkušenosti?" optal jsem se. "Neřeš to." zavrtěl hlavou a zvedl se. "Co měl znamenat ten polibek?" zvedl jsem se taky. Kanade se zarazil. "To poznáš časem." ušklíbl se. "Co tím ---" než jsem stačil něco říct, otevřel dveře a šel pryč. "Nech to být, Shine. Tohle je jen mezi mnou a tou blonďatou krysou." zasmál se Kanade. Jeho chování se změnilo během pár minut. Z uplakané myšičky se stal rozzuřený lev. Zajímalo mě, co je na tom pravdy ohledně Kura. "Takže románek v kumbálu, jo?" ozval se za mnou známý hlas. "A kdyby jo?" otočil jsem se na blonďáčka. Rozhodl jsem se, že by nebylo na škodu se taky do téhle 'hry' zapojit. "Tak nic. Je to tvoje držka a tvoje prdel. Vybízej se komu chceš, ale pak nebreč, až to špatně skončí." odsekl chladně. Neměl jsem na to absolutně co říct. "Nejsem žádná kurva." zavrčel jsem po chvíli. "Ale chováš se tak. Řekl jsem ti, ať se od toho hnědovlasýho parchanta držíš dál. Naprosto moje slova ignoruješ, tak co mám dělat? Pak za mnou nechoď, až ti natrhne prdel." pronesl Kuro a s chladným pohledem odešel. Nechápal jsem to. Proč zrovna já? Opravdu se tolik nenávidí a tolik po mě touží?

Yo, omlouvám se, že je dílek tak krátký :/ Doufám, že příští budou delší ;) Můj veškerý volný čas žere lolko, takže se ještě jednou omlouvám xD Navíc jsem absolutně zapomněla kam má příběh směřovat, takže improvizuju xD Doufám, že z toho nevznikne žádná kravina xD
Vaše Nanami-chan :3