"To nemyslíte vážně!" prudce jsem vstal. "No prostě nám osud nabídnul proslavit se ve velké zemi a městě. Kolika lidem se podaří se dostat do Hollywodu." usmála se matka. "Jako to mě tady necháte?" sednul jsem si zpátky. "Kdyby jsi měl nějákou kariéru, tak bys mohl jet s námi. Ale ty máš přeci přítelkyni, ne? Copak bys ji opustil?" řekla matka. "Neopustil, ale jen mě to prostě zaráží." odvětil jsem. Celou dobu jsme si podívali a probírali všechny možné věci. Najednou mi zazvonil mobil. Neznámé číslo. Šel jsem do vedlejší místnosti a zvednul to. "Ano?" "Kampak jsi zmizla, kurvičko?" ozvalo se. "S tebou jsem skončil!" křikl jsem a zavěsil. Ten kretén snad sleduje každej můj krok! Rozhořčeně jsem vyšel z pokoje a s falešným úsměvem se rozloučil. Ještě jsem jim popřál šťastný let a zamířil zpátky do hotelu. Když jsem přišel do pokoje, nikdo tam nebyl. Vzal jsem si svoje věci a zmiznul.
Na týden jsem se ubytoval v jednom malém hotýlku pár bloků od našeho domu. Jakmile jsem měl jistotu, že rodiče s Yukim odjeli, nastěhoval jsem se zpátky. Kuro se mi stále pokoušel dovolat a tak jsem si změnil mobilní číslo a úplně ho vymazal z paměti. V mému údivu jsem nikde nenašel ono video se kterým mě Kuro vydíral. Asi je to přeci jen člověk ... Uplynul měsíc a můj život se opět vrátil do normálních kolejí. Znovu jsem změnil školu, ale tentokrát jsem byl za úplně obyčejného studenta. Nějak mě ty průsery přestaly bavit. Cítil jsem se osamělý. Každý den jsem přicházel do prázdného domu a každý den trávil sám. Začínalo mi to lézt na mozek. Myslel jsem si, že jsem se Kura zbavil navždy, ale osud to tak zřejmě nechtěl. "Jmenuji se Kuro Akashi a počínaje dneškem jsem váš nový spolužák." ozvalo se od katedry. Sundal jsem nohy z lavice a se zájmem se podíval tím směrem. Byl to on. Blonďáček s neobvyklými rysy. K mému překvapení mu na tváři zářil upřímný úsměv a jeho styl se taky změnil. Už nevypadal jako bestie co tě každou chvíli zakousne, ba naopak. Působil jako milý kluk se kterým se dá normálně bavit. "Tak, Kuro, vyber si místo." řekla učitelka. Blonďáček se pečlivě rozhlížel a nakonec skončil pohledem u mě. Já se na něj jen pohrdavě podíval a uhnul pohledem. On se rozešel k mojí lavici a s úsměvem se zeptal: "Ahoj, mohl bych si sednou vedle tebe?" Nepřestával mě překvapovat. "Posluž si." odsekl jsem a dál čuměl z okna. Moc dobře věděl kdo jsem. "Dlouho jsme se neviděli, že Shine?" šeptl mi, když se usadil.
Obrázek - Kuro a Shin
YOU ARE READING
B.A.D
Teen Fiction#Bastards And Deliquents Shin je syn z jedné bohaté a významné rodiny. Jenže jeho "rodina", jestli se tomu dá tak říkat, se více zajímá o svou pověst než o Shina. Shin je ale rád středem pozornosti a rád lidem ničí jejich cíle a sny. Nastupuje již n...
