Amen [Larry Stylinson] CZ

17. část [ta, na kterou jsme všichni čekali]

No a je to tu! Po 16 částech jsme se konečně dopracovali tam, kam to směřovalo již od začátku! Doufám, že se vám to bude líbit! Děkuju za komentáře a hvězdičky! Enjooooooy. - Tina

Uplynul měsíc od párty, na které se Harry a Louis políbili. Kudrnáč pořád chodil s Bethany, ačkoliv víc času než s ní trávil s Louisem. Často chodili ven všichni tři. Bethany a Harry se drželi za ruku a přesto všechnu kudrnáčovu pozornost měl brunet. Skoro to vypadalo, jako by dal cokoliv, aby se nedržel za ruku s Beth, ale Louisem.

Kudrnáč se snažil dát své přítelkyni šanci. Chtěl se s ní cítit, jako by na ničem jiném nezáleželo. Jenže tak to nebylo. Ani z části. Začínal z toho být zoufalý. Nechtěl už dál pokračovat takhle. Chovat se, že k ní chová city, které chtěl projevovat jednomu jedinému člověku. Opovážil se myslet si, že Louis cítí to samé. Často přemýšlel nad tím, proč brunet chce, aby s Bethany zůstal. Většinou došel k názoru, že to je kvůli reakcím jeho rodiny a ostatních. Teď ještě rozhodoval mezi dvěma možnostmi — buď byl ochotný ho nechat být s ní, protože ho neměl rád tolik, aby ho to zajímalo. Nebo ho naopak měl rád natolik, že obětoval své pocity pro Harryho dobro.

Aspoň tedy to, co si myslel, že je Harryho dobro. A z těchto dvou možností si kudrnáč neodvažoval vybrat si, která by to mohla být. Právě ležel na posteli a zíral do stropu. Bylo dlouho po půlnoci a ráno měl vstávat do školy. Bylo mu jedno, jestli zaspí. S Louisem se stejně pokaždé vídal až u oběda. Nečekal u jeho skříňky, aby ho přivítal. Aby ho doprovodil do třídy. Nečekal po konci hodiny za dveřmi, aby byl nyní on doprovázen na další hodinu. Ne... ale Bethany ano.

Zavibroval mu mobil. SMS. Hmm, takže teď ho Bethany ani spát nenechá?! Ne, že by spal, ale stejně... Chvíli přemýšlel, jestli si zprávu přečíst nebo ne. Nakonec si povzdechl a odevzdaně sáhl po mobilu. Vždycky může předstírat, že si nic nepřečetl, protože spal.

Už spíš? - Lou

Prudce se posadil na posteli, usmívaje se, jako idiot. Ano, takovýhle na něj měl vliv Louis.

Nemůžu usnout. Jak to, že jsi ještě vzhůru? - Hazz

Rychle zmáčknul tlačítko odeslat. Pokaždé, když mu ztmavla obrazovka, bleskově ji opět rozsvítil, aby mu náhodou neutekla SMSka. Přišla téměř vzápětí.

Je bouřka... - Lou

Harry se plácnul do čela. Vůbec si to neuvědomil. Nyní, když se na to zaměřil tak slyšel déšť, jak bubnuje do střechy a hromy, které byly sekundu od sekundy hlasitější. Louis se přeci bojí bouřky. Kudrnáč si z něho kvůli tomu někdy dělal legraci. Dospělý a přesto tak ustrašený. Smutně protáhl obličej. Kdyby byl Louis tady objal by ho a povídali by si. Takhle ale nemohl dělat nic.

Nemám kredit, nemůžu ti zavolat... - Hazz

Tiše se proklínal. Kdyby si tolik nepsal s Bethany, nyní by mohl brunetovi zavolat. Chvíli čekal s tmavou obrazovkou, než se sama rozsvítila další zprávou.

Nevadí... uhm. Mluvil jsem s Bethany...? - Lou

Harry se automaticky napjal. My o vlku a vlk... Nemusel ani slyšet tón, jakým by to Louis řekl. Co mu chtěla? A proč ten otazník? Mračil se na obrazovku. Co měl napsat? Nerozhodně sledoval mobil, jako by mu mohl poradit. Tiše se sám sobě zasmál, choval se jak mladá zamilovaná teenagerka. Nemíval problém ptát se bruneta na jakékoliv věci. Proč by to mělo být najednou jiné? Oh, jo. Protože Bethany byla jeho přítelkyně.

Co ti chtěla? - Hazz

Tentokrát trvalo dlouho, než Louis odepsal. Kdyby Harry nebyl tak vynervovaný, nejspíš by usnul. Vzhledem k tomu, že měl nervy na pochodu, na spánek ani nepomyslel. Po několika minutách se černá obrazovka jeho telefonu opět rozsvítila, odměnou za jeho čekání.