Amen [Larry Stylinson] CZ

26. část

Brunet netrpělivě postával před školou. Musel vstávat snad o hodiny dříve, aby sem dorazil včas, takže nebyl v dobré náladě. Kdo by byl, vzhledem k tomu, že spal snad jen tři hodiny. Věděl, že si neměl tak dlouho do noci volat s Harrym, ale i kdyby mohl vrátit čas, zachoval by se úplně stejně.

„Ahoj, Louisi," zavolal na něj někdo. Automaticky se napjal a přimhouřil oči. Až pár sekund poté si i jeho mozek spojil hlas s tváří. Bethany. Bůhví, co chtěla, ale Louis to rozhodně zjišťovat nechtěl. Zamračil se na ni, protože se na něj usmívala přehnaně mile. Teď už zdvořilost hrát nemusel, když už s ní Harry není.

„Co chceš?" zeptal se neomaleně, opíraje se o zeď školy. Ještě před chvílí ležérní gesto, nyní vypadalo dost prkeně a nuceně. „Harry ještě nepřišel." Informoval ji a odvrátil od ní pohled. Tím z jeho strany skončil rozhovor.

„Ne, ne," přehnaně vesele se zasmála. Bylo vidět, že hraje, protože ani ona nepůsobila přirozeně. „Jdu za tebou." Brunet k ní na chvíli opět zabloudil pohledem, ale neudržel ho na ní dlouho.

„Hmm," zabručel jen, aby ji pobídl k mluvení. Neměl v plánu ale říci další slovo. Ne k ní. Navíc byl podrážděný, nevyspalý a mohl by říct tolik věcí, kterých by zpětně litoval.

„Chci aby ses s Harrym rozešel," oznámila mu. Tím si získala brunetovu pozornost. Vypadal, jako by nabyl ztracené sebevědomí, a nyní se k ní jen znuděně otočil.

„Proč myslíš, že s ním něco mám?" pronesl pomalu, váhavě. Pečlivě volil každé slovo, ale jeho tón zůstaval kousavý. Hrál naprosto perfektně. Bethany by mu to byla i uvěřila, kdyby den předtím neviděla Harryho reakci, která celý vztah potvrdila.

„Řekl mi to," pokrčila rameny. Louis měl co dělat, aby udržel svůj kamenný, bezvýrazný pohled. Proč jí to říkal? Nakonec to nebyla jenom jeho věc. Louis snad měl právo mluvil do toho, kdo o nich bude vědět a kdo ne! Ne snad? A nemyslel si, že Bethany je zrovna věrohodná osoba.

„Nerozejdu se s ním," oznámil jí a odtáhl se od zdi, aby mohl vejít do školy. Harry sice ještě nepřišel, ale chtěl se krýt před touhle stíhačkou. Nestihl ji ale ani obejít, když ho zastavila její další slova.

„Potom mu řeknu, proč tě za trest dali na náboženské hodiny," pronesla výhružně. Louis se k ní prudce otočil.

„Nemůžeš vědět, proč jsem se tam dostal," odsekl jí. „Blafuješ." Obvinil ji. Bethany se usmála. Všimla si, že Louise jen tak něco nerozhodí. Pokud ho ale rozhodilo tohle... muselo to být něco velkého. Něco tak velkého, že i jeho ledový, nenarušitelný klid se zbortil jako domeček z karet.

„Já to zjistím," ujistila ho. „O tom nepochybuj. Dnes jdu za strážníkem Benem. Říká ti to jméno něco?" Sladce se usmála, když spatřila jak Louis zalapal po dechu.

Brunet nevěřil svým uším. Tohle by neudělala. Nemohla zjistit nic. Ben Louise sice neměl v oblibě, ale ke konci se rozešli v dobrém a slíbil mu, že nic neřekne. Od té doby spolu byli i jednou na obědě, když Ben potřeboval zjistit co se děje v barech. Jako poldu ho ale všichni znali, takže se tam nemohl jít podívat sám. Dalo by se říci, že od té dobyjemezi nimi cosi křehčího než přátelství, ale chovají k sobě vzájemnou důvěru. Aspoň zčásti.

„O co ti jde?" vmetl jí do tváře dopálený brunet. Měl všeho dost. „Myslíš si, že mě tvoje vydírání dostane na kolena? Že budu žadonit, abys nikomu neříkala moje tajemství? Jdi se bodnout! I kdybys to zjistila... Je mi to jedno. Harry by se to dozvěděl tak jako tak, pokud ti jde o tohle." Pohledem by ji snad zavraždil. V mysli mu skákala samá nepěkná oslovení, ale ani jedno neřekl nahlas.

„Tobě to je jedno?" ušklíbla se. Očividně mu nevěřila, přestože brunet říkal pravdu.

„Jo," dal jí za pravdu. „Snad nejsi tak naivní a myslela sis, že tohle bude moje jediné tajemství." Posměšně se ušklíbl. „Je hodně věcí, které o mně nikdo neví." Snížil hlas do šepotu, v očích se mu nebezpečně zalesklo. V tu chvíli vypadal opravdu nebezpečně. Bethany se zachvěla strachy. Takový na ni měl vliv jeho pouhý pohled...

„Zjistím i ty," snažila se zachovat si tvář, ale nepovedlo se jí to. Vše se jí zbortilo pod rukama, ačkoliv plán měla pořád stejný. Zjistí to, proč je Louis v hodinách náboženství.

„Nezjistíš," zavrtěl hlavou Louis. Byl příliš sebejistý. „Nikdo o nich totiž neví. Nemůžeš je zjistit od nikoho jiného, než mě." Drze na ni zamrkal, ačkoliv v tom nebylo nic přátelského, ani škádlivého.

„Jsi si tím jistý?" provokovala ho. Brunet se na ni pevně zadíval. Otázku nechal bez odpovědi, ale Bethany si domyslela, že je. Měla z něj špatný pocit, celý tenhle výstup byl až příliš... jinak než očekávala. I když to nebyl jediný důvod.

Louis by na zmínku o jeho tajemství nereagoval takhle, kdyby nešlo o nic důležitého, ne? Nebo jen příliš žárlivě střežil svá tajemství a naštvalo ho, že jedno vypluje na povrch? Nevěděla co si o tom myslet. Každopádně už v mysli začánala vymýšlet plán. Když nevyšlo zastrašit Louise. A nejspíš ani nevyjde... Zatlačí na Harryho. A ví přesně jakým způsobem.

Rychle si pospíšila od školní budovy. Musela si pospíšit na policejní stanici, kde měl zrovna směnu Ben.

Co myslíte, blafoval Louis nebo je na tom něco pravdy? Hope you like it. - Tina