Amen [Larry Stylinson] CZ

30. část

„Bethany vás proti sobě chtěla poštvat. Když zjistila, že ty se zastrašit nenecháš, zvolila jinou taktiku. Měla v plánu Harryho opít a nějak udělat, aby to vypadalo, že se s ní vyspal. Potom by šla za tebou a vše ti „řekla". Kdyby to nezabralo, řekla by o vašem vztahu Anne."

„A proč ti to mám věřit?" mhouřil oči Louis. Věděl, že Bethany je mrcha, ale že by šla za Anne? Obzvlášt když věděla, že by to ublížilo Harrymu. Byla snad ochotná zajít až tak daleko? Nechutí se mu zvedl žaludek. Nechápal, jak někdo může být tak bezpáteřní.

„Protože když já nemůžu mít tebe, nedám Bethany ani příležitost, aby měla Harryho." S těmi slovy Alice zavěsila. Louis zůstal němý. Nečekal, že by pro něj Alice pořád měla slabost. I po takové době.

Harry na bruneta jen hleděl, čekaje, co z něj vypadne. Rozhovor neslyšel a i Zayn byl zvědavý. Brunet se na Zayna usmál. Poprvé od té doby, co se tu ukázal, mu Louis věnoval pozornost. „Ahoj, Zi." Usmál se na něj. Brunetův úsměv vypadal dost opravdově, aby ošálil Harryho zrak, ale ne Zaynovu intuici.

„Co se děje, Lou? Kdo to byl?" ptal se Zayn a přistoupil ještě blíže. Kudrnáč se trochu stáhl. Za tu dobu co je znal, věděl, že Louis se Zaynem mají zvláštní vztah. Dříve na něj i žárlil, ale nyní byl rád za to, že s Louisem má vztah trochu jiný.

„Alice," oznámil mu. Zaynovi překvapením málem vypadly oči z důlků. „Říkala, že Bethany nemám věřit, a že všechno na Harryho ušila, abychom se rozešli. Pokud se to nepovede, řekne o nás Anne."

Harry zalapal po dechu. „Jak jsem s někým takovým proboha mohl chodit?!" Vykřikl rozhořčeně, když zděšení vystřídal hněv. Louis nakrčil nosík. Tohle téma mu očividně nebylo po chuti, a nebylo se čemu divit.

„Máš kliku, že jsi našel Louise," mírně se usmál Zayn. „Ten by ti odpustil úplně všechno, i kdybys teď odešel pryč za Bethany a vrátil se za dvě hodiny." S brunetem si vyměnili zvláštní pohled s provokativním úsměvem.

Kudrnáč vážně přikývl. „Což mě vede k otázce," začal opatrně. „Ne, že by mi vadilo, že jsi mi to téměř okamžitě odpustil. Jen by mě zajímalo, proč? Byl jsi kvůli tomu zdevastovaný..." Selhal mu hlas a přitáhl si Louise k sobě do objetí. Nedovedl si představit, co by dělal, kdyby mu Louis neodpustil. Kdyby to vzal hůř.

„Protože tě mám rád," pokrčil rameny. „A jsem příliš velký sobec na to, abych se s tebou rozešel. I kdyby to pro tebe mělo být lepší. Samozřejmě kdybych viděl, že se v našem vztahu trápíš, tak bych s tím něco dělal... Ale takhle jsem se k tomu prostě nemohl dokopat. I kdyby ses vídal s Bethany. Spokojím se s tím, že se mnou aspoň trávíš čas. Protože abych pravdu řekl, nechci ho trávit s nikým jiným než s tebou... Jsem sobec, j -" Brunet byl umlčen Harryho rty. Louis okamžitě zapomněl o čem to vlastně mluvil a jen si užíval jejich chuť.

„V tom případě buď sobecký, jak chceš," vydechl mu Harry do tváře. „Protože chci jen tebe." Opět Louise políbil. Něžně, laskavě si přivlastňoval brunetovy rty. Louis ochotně spolupracoval a pootevřel rty, aby do nich mohl kudrnáč vplout jazykem. Když se tak stalo, brunetovi unikl vzdych. Harryho to vyhecovalo a něžný polibek se rázem stal vášnivým. Ruce přesunul na brunetův zadeček, který při dalším Louisově stenu, stiskl. I brunet zaměstnával své ruce zkoumaním Harryho těla pod tričkem. Prsty cestoval po jeho vypracovaném břichu, klouzaje na podbřišek a vzápětí opět vyjížděje výš.

~~~

Harry nedal jinak, že domu nepůjde, pokud s ním nepůjde Louis. Tak to také oznámil matce, která s tím po chvíli váhání souhlasila. Nyní seděli vedle sebe na gauči s puštěným filmem, kterému ani jeden z nich nevěnoval pozornost. Seděli naproti sobě a jen si povídali o tom, co se dělo za tu dobu, co se neviděli.

„Harry, zlato," zvolala Anne do obývacího pokoje. „Za chvíli přijede Gemma s jejím kamarádem, co jí pomáhá se vystěhovat. Já jdu na schůzku a nejspíš přijdu až zítra večer." Harry jen zamručel v souhlasu a přitom nespouštěl pohled z bruneta. Nemohl se nabažit jeho modrých očí. Stejně jako se jeho rty nemohly nabažit brunetových. Tak jemných, naprosto a dokonale pasujících k jeho.

„Na co myslíš?" ptal se Louis s úsměvem. Všiml si, že se Harry toulá v myšlenkách. Kudrnáč zamrkal, když ho brunet vytrhl ze snění. Pokrčil rameny a jeho tváře dostaly jemně červený odstín. „Na co?" Ptal se Louis s širokým úsměvem.

Kudrnáč opět pokrčil rameny a brunet ho už dále nechal na pokoji. Přibližně ve stejnou chvíli zaslechli klíče v zámku. Brunet se na něj podíval. „Mám se někam schovat?" Ptal se žertem, ačkoliv jedna jeho část by to klidně udělala.

„Oh, ahoj," překvapeně pozdravila dívka, co vešla do obýváku. Bylo až pozoruhodné, jak si byla podobná se svým bratrem. Očividně nečekala, že tu najde někoho jiného než Harryho. Kudrnáč i Louis svorně pozdravili.

„Jsem Gemma," přistoupila k brunetovi Harryho sestra a natáhla k němu ruku.

„Louis," pousmál se brunet a potřásl si s její rukou. V tu chvíli do místnosti vešel i její kamarád. Louis po něm střelil rychlým pohledem. Tmavé, hnědé vlasy vyčesané nahoru. Hnědé oči skenující místnost. Vysoká postava, nesoucí se se sebevědomím. Netušil, že tu osobu pozná. Automaticky se napjal a sáhl po Harryho ruce, jako podpoře. Gemma si toho všimla, ale nijak to nekomentovala. Místo toho se zmateně podívala na mladíka, co stál ve dveřích, očividně stejně šokovaný, jako brunet.

„Ahoj, Lou," pozdravil mladík. Brunet se při zvuku jeho hlasu zachvěl. Ne v dobrém smyslu. Nejradši by se sebral a utekl odsud. Před očima se mu promítla všechna ta fyzická i psychická bolest, kterou mu onen mladík způsobil. Všechny pěkné chvíle plné smíchu a kravin, jako by vybledly v porovnání s těmi posledními, které na něj měl.

Roztřeseně se nadechl. Harry mu maloval kroužky na hřbet ruky, což bruneta uklidňovalo. Přesto se ale cítil velmi nepohodlně. „Nicku." Zamračil se jen. Vlastně to ani neznělo jako pozdrav. Spíš nenávistné vyštěknutí. Kudrnáč sebou trhl. Nebyl zvyklý, aby se brunet k někomu - kromě Amy - choval takhle nenávistně.

„Vy se znáte?" ptala se překvapeně Gemma. Sice to bylo patrné z jejich první reakce, ale přesto ji to udivilo.

„Přál bych si, abych ho neznal," chladně si ho přeměřil Louis. Jen aby na sobě nedal znát, že ve skutečnosti se chvěje strachy víc než nenávistí. Když Nick přešel blíž k nim, brunet na něj varovně zasyčel a narovnal se, aby vypadal nebezpečněji. Nick zvedl ruce v obraně a obezřetně přešel k Harrymu.

„Nick Grimshaw. Těší mě," natáhl k němu ruku, aby si s kudrnáčem potřásl. Harry mu potřesení nemohl oplatit, protože jeho ruka svírala Louise a nemínil ho pustit. Místo toho si mladíka přeměřil a s přikývnutím se představil. Doufal, že z pokoje brzy odejdou, aby mohl zjistit, co na Nickovi je, že Louis takhle reagoval.