Amen [Larry Stylinson] CZ

19. část

Awkwaaard. S touhle částí moc spokojená nejsem, ale o to víc se budu snažit, aby ta další byla lepší. Enjooooooy - Tina

„Čí to byl nápad?" sykl Harry a zastavil se u dveří. Vůbec se mu nechtělo zabavovat matku, aby Louis mohl projít. Nevěděl co říct, takže si musel připravit scénář. Aspoň zčásti. Protože co by pro bruneta neudělal, že?

„Tvůj," připomněl mu Louis se smíchem a bez čekání ho prakticky vykopl ze dveří. Nechal je pootevřené, aby slyšel, až Harry začne mluvit. Dolehlo k němu kudrnáčkovo zakašlání, což byl signál, že se má připravit.

Vyklouzl tedy ze dveří a připlížil se ke kuchyni, aby kolem mohl nepozorovaně proklouznout. Nešlo tedy neslyšet, kam se Harryho rozhovor s Anne ubírá.

„Nelíbí se mi, že tu Louis tráví tolik času!" říkala zrovna Anne. Harry si odfrkl.

„Netráví tu tolik času," odporoval jí. „Jsme kamarádi, co proti tomu každý má?! Oh, počkej! Neříkej, že tě poslala Bethany!" Vmetl jí do tváře. Na pár sekund zavládlo napjaté ticho, zrovna když chtěl Louis projít kolem dveří. Neměl v plánu poslouchat jejich konverzaci. Přeci jen jeho uším nebyla určena a to chtěl respektovat.

„Neposlala mě Bethany!" Harryho matce vystoupal hlas do neslýchaných výšin. „Jde o to, že vidím, jak na tebe Louis kouká! A jak ty na něj, mimochodem. Kdybych nevěděla líp, myslela bych si, že pár jste tu vy dva a ne ty a Beth!"

Harry nebyl schopen slova. „Bethany je má přítelkyně..." vykoktal ze sebe nakonec. V tu chvíli se rozhodl Louis proklouznout kolem kuchyně. Kudrnáč si ho všiml a s vědomím, že vše co zde řekne, uslyší i on, pokračoval. „Louise mám rád, ale Beth je má holka. Navíc sama jsi říkala, že homosexuálové jsou hřích. Nechci skončit v pekle."

Anne se očividně trochu uklidnila. „Dobrá. Bethany je dobrá holka. Navíc jste spolu rozkošní," pousmála se a rozcuchala Harrymu vlasy ještě víc, než je měl doteď. Kudrnáč nad tím protočil oči a protáhl se kolem ní. Na schodech zastihl Louise, který vypadal zamyšleně. Rychle ho popohnal do svého pokoje a zavřel za nimi dveře.

„Lou -" začal Harry, ale brunet ho utišil hlasitým mlasknutím.

„Nejdřív já," otočil se k němu se zamyšleným výrazem. „Myslím, že bys měl pořád chodit s Bethany." Oznámil mu. Harry se na něj podíval, jako by spadl z Marsu. To jako hodlá dělat, že se nic z tohohle nestalo? Proč to pořád dělá?

„Ne!" zvýšil hlas a kroutil přitom zuřivě hlavou. „Hodláš dělat, že se tohle nestalo?! Nic z toho?" Máchl rukama směrem, kde byl obývák. Chtěl ještě něco říct, ale Louis začal vrtět hlavou.

„Ne. Rozhodně nic takového nemám v plánu," ujistil ho. „Jde o to, že když budeš chodit s Bethany, nikdo tě nebude podezírat, že jsi gay. Nikdo ti nebude nadávat." Na rozdíl od Harryho Louis svůj hlas ztišoval. Kudrnáč chtěl nejdřív protestovat, ale zarazil sám sebe. Možná to nebyl tak špatný nápad...

„Takže v podstatě říkáš, že ji mám využívat," nakrčil nos Harry. Ta myšlenka se mu moc nelíbila, ale kdyby byl s Louisem... Co to je oproti tomu, kdyby se s ním nebyl schopný vídat vůbec?

„No... když to řekneš takhle, zní to nelidsky," konstatoval Louis. „Nebudeš ji využívat, jenom... uhm..." Chvíli hledal správné slovo, ale nebyl schopen na žádné přijít.

„Jí budu nevěrný," ušklíbl se Hazz. „Obojí mi je proti srsti, ale myslím, že to není špatný nápad." Louis k němu zvedl překvapený pohled. Přeslechl se, nebo s tím Harry právě souhlasil.

„C-co?" divil se. „Vážně jsi s tím právě souhlasil?" Pozdvihl obočí a pozorně sledoval kudrnáčkův obličej.

„Jo," souhlasil Harry a přitáhl si Louise do objetí. Zkrátka nebyl schopný nabažit se jeho přítomnosti. Dokud mohl, chtěl ho mít co nejblíže.

~~~

„Je teprve deset, Lou," protestoval Harry, rozvalující se na své posteli. Louis seděl na židli vedle postele. Vlastně už se z ní zvedal, protože chtěl jít domů.

„Má být zase bouřka," přiznal brunet po chvilce váhání. „Chci usnout dřív, než začne. Třeba mě neprobudí." Pokrčil rameny, ačkoliv věděl, že to nepřipadá v úvahu. Vždycky se vzbudí, když hřmí.

„Oh, jo ták," chápal Harry a ihned se zvedl z postele. Popadl nejbližší mikinu a otevřel dveře, aby se jimi Louis mohl protáhnout. Brunet se usmál, předpokládaje, že ho má v plánu pouze doprovodit. S širokým úsměvem si nazul boty a oblékl bundu, čekaje, až tak udělá i Harry. „Mami?" Zvolal do domu kudrnáč, ale nikdo se neozval. Aspoň nemusí nic vysvětlovat.

Harry za nimi zamkl a klíče schoval do kapsy od bundy. Jen co mladíci zašli do uličky, Louis se natáhl po kudrnáčově ruce. Propletli spolu prsty a beze slov se na sebe usmáli. Nebylo třeba nic říkat. Šli blízko jeden vedle druhého, že o sebe třeli rameny. Tiše si užívali vzájemnou přítomnost. Louis párkrát zabloudil očima k obloze v marné naději, že uvidí nějaké hvězdy. Protože se ale schylovalo k dešti, nebylo vidět nic, než temnota. Jako by tam najednou nebylo nic. Zachvěl se a přitiskl se k Harrymu ještě blíž.

Pomalu se dostali až k Louisovu domu. Brunet odemknul dveře a otočil se na kudrnáče. „Díky," usmál se. Harry mu úsměv ihned oplatil. Opět mezi nimi zavládlo ticho a Harry neklidně přešlapoval z nohy na nohu. Bylo očividné, že chce něco říct. Proto Louis vyčkával, nechávaje mu prostor, aby promluvil, až se na to bude cítit.

„Uhm," začal nejistě. „Myslíš... že bych mohl jít k tobě? Chci říct, bude bouřka a... no, tak mě napadlo..." Nejistě se odmlčel.

„To bych rád," usmál se brunet nadšeně. Ustoupil mu z cesty, aby kolem něj mohl Harry projít. Když tak kudrnáč učinil, zavřel za nimi dveře a pro jistotu je zamkl. Oba si sundali boty a ihned zamířili k brunetovu pokoji. „Uhm... skočím si do sprchy, jestli chceš, můžeš si zatím dát něco k jídlu nebo..." Pokrčil rameny a s těmi slovy ze skříně vytáhl boxerky a šedivé triko, v kterém spal nejradši, protože mu bylo velké a pohodlné.

Netrvalo dlouho a s mokrými vlasy a vyčištěnými zuby přiběhl do svého pokoje. Harry si mezitím sundal mikinu a triko si půjčil brunetovo. „Uhm... nevadí, že jsem si půjčil tvé triko?" zeptal se trochu nejistě. Brunet ho se smíchem ujistil, že to nevadí ani v nejmenším. Na pár sekund mezi nimi zavládlo ticho, které ale bylo přerušené vzdáleným hromem. Louis vytřeštil oči a rychle si pospíšil do postele.

Okamžitě si přitáhl přikrývku až k bradě. Ani nemusel Harryho nějak pobízet. Sám si sundal kalhoty a vlezl si pod deku s Louisem. Brunet se schoulil do klubíčka, zatímco kudrnáč ho zezadu objal a natiskl své tělo na Louisovo. Tak, aby věděl, že tu je. Že tu je pro něj teď a také bude i příště.

Netrvalo dlouho a ozval se další hrom, tentokrát o něco blíže. Harry cítil, jak se Louis napjal a tiše k němu začal promlouvat. Sám nevěděl, jaké nesmysly plácá, chtěl jen, aby brunet slyšel jeho hlas. Přitom mu jemně přejížděl po paži, dokud se opět neuvolnil. Navzdory čím dál hlasitější bouřce, Louis brzy usnul. Harry v těsném závěsu za ním. Oba spokojení, že usínají v blízkosti osoby, která jim byla souzena.

~~~

„Lou," Harry s brunetem jemně zatřásl. Ten pouze nespokojeně zabručel a hlavu zabořil do kudrnáčovy hrudi. „Musíme vstávat."

„Umpf," vzdychl Louis a trochu se odtáhl, aby mohl promluvit. „Myslím, že mi nějak není dobře. Co tobě? Nejsi nemocný?" Zahuhlal. Harry se zamračil a sáhl brunetovi na čelo. Louis se tiše zasmál. „Určitě mám teplotu."

Kudrnáč se zasmál, ačkoliv Louis teplotu rozhodně neměl. „Vlastně teď když to tak říkáš... opravdu se necítím nějak dobře." Zasmál se a věnoval Louisovi pusu na čelo.