Amen [Larry Stylinson] CZ

2. část

Louis pospíchal na oběd, protože nechtěl, aby na něj Zayn dlouho čekal. Chtěli jít do parku, probrat pár věcí. Domluvili se, že zatímco Tomlinson půjde na oběd, Malik nakoupí cigarety. Stál téměř až na konci fronty a pomalu, ale jistě ztrácel nervy. Proč vždy, když někam pospíchá, musí se najít něco, co ho zdrží? Ať už to jsou lidé čekající na oběd, nebo cokoliv jiného.

Po dalších několika minutách, kdy se sotva pohnul z místa, popadl tác, příbor a naštvaně vystoupil z řady a zařadil se před nějakého kudrnáče. Měl dojem, že ho někde viděl, ale to mu momentálně bylo jedno. Nyní byl třetí, takže se odsud dostane rychleji – snad.

„Prostě sis nemohl počkat, co?“ promluvil na něj očividně naštvaný klučina. Louis se otočil a podíval se mu do zelených očí. Kdyby momentálně nebyl tak rozzlobený a unavený, asi by se pozastavil nad tím, jakou mají barvu. Ale protože za dnešek už toho na něj bylo dost, vnímal jen svůj vztek.

„Ne, nemohl. Pospíchám,“ odsekl mu a posunul se blíž k výdejnímu okénku. Dál už se kudrnáčovi nevěnoval, protože popadl talíř s borůvkovým koláčem, který byl určen chlapci před ním a pospíšil si ke stolu. Jen co si sedl, začal do sebe házet jídlo. Nevšiml si, že si k němu kudrnáč přisedl, dokud na něj nezačal mluvit.

„Jsi hrozně nevychovaný. Měl by ses chovat s úctou k učitelům a nepředbíhat,“ začal, jen co si sedl. Očividně ale neměl v úmyslu jíst u jeho stolu, jen mu dát kázání. To by nebyl Louis, kdyby si to nechal líbit.

„S úctou se k Baynovi budu chovat, až se ke mně přestane chovat jako hovado. Co se týče předbíhání – pospíchám,“ napil se vody a položil sklenku. „Skončil si? Nebo mi chceš říct, jak hrozně moc jsem špatný? Jestli ti to pomůže, slyšel jsem to tolikrát, že už to pomalu ztrácí na významu.“

„Jsem Harry,“ představil se, protože nevěděl co jiného na to říct. Nevěděl o něm nic. Také si zatím neujasnil, zda se s ním vůbec přátelit chce. Rozhodne se jindy. Nyní se mu naskytla možnost vyzvídat, takže se jí chopil všema deseti. „Mimochodem ten klučina – Zayn,… Vy spolu jste? Jako -“

„Vím, jak to myslíš,“ přerušil ho a strčil si do pusy velké sousto koláče. Pečlivě ho rozkousal a polkl a až poté odpověděl. „Jsme velmi dobří kamarádi.“ Věděl, že kudrnáč se bude vyptávat dál, takže se zvedl, aby co nejrychleji zmizel. Nechtěl, aby se ho někdo ptal. Na cokoliv. Připadal si poté jako na výslechu. Více mu ale vadilo, že to znamenalo, že dovoluje ostatním, aby ho poznali. Byl zásadně proti tomu. Na základní škole se spálil dost. Stejně jako v první náhradní rodině, kde byl. Ostatně i v té druhé – a i té třetí.

Tác i talíř položil u druhého okénka a do ruky si vzal zbytek koláče. Sní ho po cestě. Poté vypálil z jídelny, jako by pomalu chodit ani neuměl. Harry se za ním nechápavě díval, než se pustil do jídla, protože mu kručelo v břiše hlady. Louis se možná choval divně, jenže on ho chtěl poznat. Nebyl to homosexuál, takže žádné zatracení. Může se s ním normálně bavit. Mohou být přátelé. Široce se usmál a zakousl se do své porce koláče.

~~~

„Zi!“ zavolal Louis a nadšeně se usmál, když spatřil svého kamaráda. Zayn seděl na lavičce a vyhlížel ho. Stejně jako Tomlinson i on se široce usmál, když ho konečně uviděl. Sedli si vedle sebe a chvíli jen sledovali kolemjdoucí bez jediného slova. Takové chvíle byly nejhezčí, protože nikdo z nich, nemusel nic říkat. Přesto to pro druhého znamenalo více, než kdyby klábosili o počasí.

„Stalo se něco nového?“ vyptával se Zayn, zatímco z krabičky vytáhl cigaretu a zapalovač. Nabídl i Louisovi, který ji bez váhání přijal, počkal, než mu ji zapálí. Poté si potáhl a při výdechu sledoval šedivý kouř. Připadalo mu, že vztek, který cítil, opouštěl jeho tělo s každým výdechem.