Smrtijedovo tajemství

Kapitola druhá

„...a proto bych si přála, aby v tomto školním roce držely koleje při sobě. Zapomeňme na staré spory, které náš svět uvrhly do války. Nyní máme možnost začít od začátku. Využijme ji k tomu, abychom vybudovali společnost, které nebudou vládnout předsudky. A teď, bez dalších průtahů," sjela McGonagallová Velkou síň pohledem, „vám všem přeji dobrou chuť."

Síní se začal rozléhat opatrný potlesk. Po hrůzách války byla soudržnost se zmijozelem to poslední, na co měli náladu. V hloubi duše však musela uznat, že má ředitelka pravdu. Takové rozdělování by kouzelnické společnosti nepomohlo. Což ale ani v nejmenším neznamenalo, že se Hermioně zamlouvala představa, jak na hodině lektvarů spolupracuje s nějakým hadem.

Mimoděk zaletěla pohledem k jejich stolu. Byl z poloviny prázdný, v plné síle byli vlastně jenom zmatení prváci. Většina hadů se rozhodla dokončit své vzdělávání jinde. Čím vyšší ročník, tím méně jich v Bradavicích zůstalo. Do toho dodatečného nastoupili jenom tři – Malfoy, Zabini a Tracey Davisová. Ani ta se však s chlapeckou dvojicí očividně nechtěla bavit. Seděla opodál se skupinkou mladších spolužaček.

Mezi dvojicí osmáků a zbytkem zmijozelu byl jasně patrný jistý odstup. Seděli vedle sebe na úplném kraji kolejního stolu, těsně před profesory. Zbytek hadů se tlačil spíše ke vzdálenějšímu konci. Zatímco nahrbený Malfoy se nimral v čemkoli, co měl na talíři, Zabini jako ostříž sledoval okolí.

Z ničeho nic stočil pohled přímo na Hermionu.

Na poslední chvíli odolala touze sklopit oči ke stolu. Místo toho Zmijozelovi pohled pevně oplácela, dokud se nenahnul k Malfoyovi, aby mu něco zašeptal. Blonďák se na okamžik přestal nimrat ve své večeři a na vteřinku se zadíval jejím směrem. Poté drobně přikývl a pozornost stočil zpět ke svému talíři.

Hermiona se zamračila a odvrátila pohled. Co to mělo znamenat? Kdy se ze Zabini stala Malfoyova chůva? Ať se snažila sebevíc, nedokázala si vybavit, že by někdy ty dva viděla držet takhle při sobě. Za Malfoyem pořád běhali Crabbe s Goylem, zatímco Zabini se držel spíš Notta. Alespoň na hodinách.

Něco na tom nehrálo.

V tu chvíli jí zakručelo v břiše tak hlasitě, že to snad museli slyšet všichni okolo. Přinejmenším Ginny si toho všimla a pobaveně se zašklebila. Hermiona zrudla až za ušima a rychle si začala nakládat šťouchané brambory. Na okamžik se pozastavila nad tím, že mísa byla ještě pořád způli plná. Vždyť touhle dobou už ji Ron vždycky skoro...

Píchlo ji u srdce. Ron se s ní přece do Bradavic nevrátil.

S povzdechem si naložila na talíř maso a kukuřici. Nechtěla mu nic vyčítat. Dostat nabídku na pozici bystrozora byl nevídaný úspěch. A ještě, když neměl potřebné zkoušky! Být na jeho místě, určitě by váhala, co dál. A Ron ke studiu nějakou lásku nechoval, takže to vlastně bylo naprosto logické. Ale nic to neměnilo na tom, že jí i s Harrym chyběl.

Po zbytek večeře poslouchala, o čem se baví ostatní, a s trochu křečovitým úsměvem přikyvovala. Bylo zřejmé, jak moc se všichni nutí do normálního chování. Že by se to všem dařilo, rozhodně nebyla pravda.

Oddechla si, když konečně kráčela v čele prvňáčků k Nebelvírské věži. Byli neposední a zvědaví, přesně jako jejich ročník, když chodbami bradavického hradu procházeli poprvé. Měli před sebou sedm skvělých let, ve kterých je nebude ohrožovat nic horšího než Filch a paní Norrisová. Jak strašně jim záviděla...

Místo toho, aby se zase začala utápět v lítosti, rázně zatřepala hlavou a dala se do výkladu. Vždyť na tuhle chvíli se tolik těšila už od chvíle, kdy jí v létě před pátým ročníkem sova přinesla prefektský odznak!