Smrtijedovo tajemství

Kapitola čtrnáctá

Zabini pustil Hermionu přesně v okamžiku, kdy šokovaně vyjekla. Víc pozornosti mu nevěnovala, naprosto nevěřícně civěla na Harryho, který něžně objímal Draca Malfoye a konejšivě ho hladil po zádech, zatímco kouzlem vytvářel z cárů látky zase celý oblek.

Vtom se zmijozel narovnal a vyděšeně se rozhlédl po ztichlé Velké síni: „Co se... Co se stalo? Co jsem udělal?!"

„To nic," odvětil Harry a něžně ho pohladil po tváři. „Vyřešíme to. Zvládneme, to slyšíš?"

„Nezvládneme," fňukl a rozhlédl se po Velké síni. „Tohle... Tohle se nikdy nemělo stát! Já jsem nechtěl! Co se mnou teď...?!"

„Pane Pottere!"

Ostrý hlas bradavické ředitelky jakoby probral všechny přítomné z transu. Do té chvíle očarovaní studenti se začali zmateně rozhlížet, Síní zašuměl tichý hovor. Všichni si ukazovali na zmijozela, který se krčil v nebelvírově náručí a třásl se hrůzou.

„Odveďte pana Malfoye do ředitelny," zavelela rázně McGonagallová. „Pěšky. Protipřemisťovacíbariéry už byly obnoveny. Vy tři," stočila pohled k Hermioně, „půjdete také. A vy ostatní se vraťte na koleje, večeře bude pokračovat za půl hodiny!"

Zatímco studenti začali reptat a neochotně se trousili pryč, McGonagallová se točila kolem zraněných. Ginny vzala Hermionu za ruku a vlekla ji k bočnímu východu ze Síně.

„Poví mi někdo, co se to tam stalo?" nadhodila dokonale zmatená Hermiona, když kráčeli tichou chodbou. Ginny i Zabini však mlčeli, dokonce k ní nezabloudili ani pohledem. „Uhm... odpoví mi někdo?" vyzkoušela to ještě jednou.

„Počkej si," ucedil zmijozel. Tím veškerá jejich konverzace skončila.

Chrlič už je čekal ustoupený na straně, tudíž mohli bez problémů vyjít po točitém schodišti až k ředitelně. Ještě ani nevstoupili dovnitř, a Hermiona poprvé znejistěla. Zevnitř se ozýval hysterický pláč.

„No běž," dloubl do ní Zabini. „Jen si to užij."

Hermiona po něm střelila pohledem, ale beze slova vzala za kliku.

Uvnitř se jí naskytl výjev, který ji opět vyvedl z rovnováhy. Na schůdcích vedoucích k ředitelčině stolu seděl Harry, který se všemi možnými způsoby snažil utišit Malfoye, jenž mu zoufale vzlykal v náručí. Vypadal, že své okolí vůbec nevnímá, ale jejich příchodu si přece jenom všimnul. A hned poté vyletěl na nohy.

„To ty!" zavřeštěl a vrhl se vpřed. Nebýt Harryho a Zabiniho, kteří ho pohotově zachytili, pravděpodobně by se pokusil vyškrábat jí oči.

Cokoli dalšího, co chtěl říct, zaniklo v dalším vzlyku. Harry ho s odevzdaným povzdechem znovu objal. K Hermioně zaletěl pohledem, který byl zároveň vyčítavý i hluboce smířený.

Nervózně přešlápla. „Ehm... poví mi někdo, co se to tu děje?"

„Malfoy je v hajzlu a můžeš za to ty," nechal se slyšet Zabini, aniž by odtrhl pohled od knih v policích.

„To není vysvětlení, které jsem chtěla slyšet," našpulila pusu.

Teprve v tu chvíli se na ni zmijozel zadíval: „Takže ty chceš podrobný výklad, jo? Se divím, že zrovna ty. Myslel jsem, že víš všechno. Ale dobře. Vzhledem k tomu, že to té tvé geniální hlavě ještě nedošlo, Malfoy je víla."

„To je hloupost! Víly jsou přece pouze ženy."

„Obvykle ženy," opravil ji. „Většina mužů totiž končí v lektvarech."