Smrtijedovo tajemství

Kapitola desátá

„Mám návrh," plácla sebou Ginny na postel vedle Hermiony. „Já ti pomůžu s tím pitomým Malfoyem a ty se na oplátku přestaneš chovat jako Harry v šestém ročníku, protože k tomu, abys trumfla tu jeho posedlost, už ti chybí jenom Pobertův plánek. A taky to urovnáš s Ronem. Máma hysterčí, že jste se rozešli, Harry si stěžuje, že s ním není řeč, George nadává, že je v tomhle rozpoložení hovno pomoc... dokonce i od Percyho už mi přišel dopis! A že si on všiml, že se něco děje, je v podstatě malý zázrak. Bereš?"

Hermiona zůstala na Ginny vyjeveně koukat. To bylo poprvé, co na ni za poslední týden zrzka promluvila. Už se začínala smiřovat s tím, že si to u celé rodiny Weasleyových pokonila, a přesto teď Ginny seděla na její posteli a s očekáváním ji pozorovala.

„Tak co?" povytáhla na ni obočí. „Bereš nebo ne?"

„Samozřejmě, že beru!" vydechla Hermiona a vyhrabala se do sedu. „Jenom jsi mě překvapila."

Ginny se samolibě zazubila: „To já tak umím. A teď mi pověz, co všechno víš."

Hermiona využila chvilku, v níž si zrzka hledala nejpohodlnější pozici, aby si utřídila myšlenky. Ginny možná nesdílela její názor, že je Malfoy nebezpečný, ale pomůže jí. A to se také počítalo. A dost možná jí to pomůže urovnat s Ronem, který neodpovídal na její dopisy.

Krátce shrnula vše, na co přišla, než si pokazila celý vztah se svou drahou polovičkou. Dál už pokračovala o něco opatrněji: „Hledala jsem význam těch run, a podle všeho se dělí do tří kategorií. První má magii oslabit, druhá ji spoutat, a třetí zabránit nějaké přeměně. Z toho se dá vyvodit, že Malfoy se může v něco přeměnit, a tomu chtějí zabránit pomocí oslabení a spoutání části jeho magie."

„Předpokládám, že máš i teorii, v co se ta fretka mění."

„Ano, několik," přikývla a popadla jeden z pergamenů. „Jako první mě pochopitelně napadlo, že je zvěromág. Ten se sice mění úmyslně, ale můžou se bát právě toho. I když si nemyslím, že by jeho podoba zvěromága nebyla právě ta neškodná fretka. Pak je tady pochopitelně vlkodlak, ale o téhle variantě pochybuju. Pokud by opravdu fungovala, měla by je i Levandule a ostatní vlkodlaci. Pak mě napadla samozřejmě víla, ty se mění v takové potvory podobné harpyji, ale to jsou pouze ženy. Pokud je mi známo, je Malfoy muž."

„Shodneme se na tom, že je chlap, a v žádném případě to nechci ověřovat!"

Hermiona se otřásla: „No fuj... Tímhle tím pádem můžeme vyloučit i banshee. Pojďme raději dál. Další, v co by se mohl teoretiky proměnit, je upír. Jenomže na to by tyhle runy nezabraly, což platí i pro nemrtvého. Už jsem si myslela, že na to snad nepřijdu... ale pak jsem našla tohle," popadla jednu z knih a začala v ní zuřivě listovat.

Po chvíli objevila, co hledala, a natočila knihu na Ginny. Ta se zamračila odporem: „Co to, sakra, je?"

„To je kanima," odvětila. Vůbec se Ginnyinu odporu nedivila, bylo to opravdu ohavné stvoření. Nejdříve vypadalo jako holohlavý člověk se zdeformovaným obličejem a ocasem porostlým šupinami, později tomu dorůstala i šupinatá křídla. Mělo to obrovské jedovaté drápy a ostré špičaté zuby, z nichž Hermioně naskakovala husí kůže. „Pochází z Jižní Ameriky, ale podle všeho se jich několik vyskytlo i u nás – samozřejmě nelegálně v zajetí. V případě, že kousne člověka, funguje to trochu jako s vlkodlakem, člověk se v to proti své vůli promění. Ale na rozdíl od vlkodlaka se dá ovládat, v podstatě slouží svému pánovi. Čím víc zabíjí, tím víc roste. A co je nejzajímavější: Před dvěma sty lety s nimi kupčil jistý Septimus Malfoy."

„Kecáš," vykulila Ginny oči.

„Je to tady černé na bílém," poklepala prstem na knihu. „Teď jenom musím zjistit, jestli je možné, aby se to přenášelo na potomky. A také se chci podívat do Historie osmadvaceti čistokrevných. V knihovně je jeden starý výtisk, ty ještě bývaly podrobné. Ne jako ty nové, kde jsou ke každému rodu sotva tři stránky... Mohlo by tam být něco užitečného."

„Takže vzhůru do knihovny?"

„Přesně tak."

Společně tedy opustily ložnici. Hermiona se samým nadšením, že má konečně někoho na své straně, zeširoka usmívala. Živě před sebou viděla, jak se konečně zbaví Malfoye a čehokoli, co chce provést, znovu zachrání kouzelnický svět a vrhne se na odčinění té obrovské hlouposti, kterou provedla Ronovi.

„Zajdu pro tu Historii, nevím, jakou jinou knihu hledáš," oznámila Ginny, když si našly prázdný stůl.

„Jasně," přikývla a přivolala si katalog. Vždyť ani ona nevěděla, co přesně hledá.

Urputně se mračila na sekci s knihami o kouzelných tvorech, když zaslechla kroky. Jakmile vzhlédla, uviděla zachmuřenou Ginny držící starou knihu.

„Co se stalo?"

Zrzka neodpověděla, pouze knihu otevřela a ukázala ji Hermioně. Ta šokovaně zalapala po dechu. Z knihy bylo vytrženo nejmíň dvacet stran!

„Nechceš mi říct, že..."

„Přesně tak," ucedila Ginny. „Tady měli být Malfoyovi."