Smrtijedovo tajemství

Kapitola šestá

„Posloucháš mě?"

Hermiona sebou překvapeně cukla, jak ji dotek na ruce prudce vytrhl z úvah. Ron se na ni ustaraně mračil, před sebou prázdný talíř.

„Promiň, zamyslela jsem se," zamumlala a rychle se pustila do těstovin, v nichž se musela hodnou chvíli jenom přehrabovat.

„Je všechno v pořádku? Nechutná ti? Jestli chceš, můžeme..."

„Ne, ne! Je to výtečné! Nikdy bych nečekala, že budeš tak skvělý kuchař."

Ron se pyšně zazubil: „To jsem určitě zdědil po mamce. Ale neříkej jí to, nebo bych jí musel pomáhat pokaždé, když budeme v Doupěti."

Pouze nad tím zakroutila hlavou. Jako kdyby nevěděl, že v Doupěti museli pokaždé pomáhat všichni včetně ní, Harryho a Fleur.

Spokojeně si nabrala další těstoviny. Opravdu byly výborné, omáčka byla pálivá tak akorát a nepřebíjela chuť bylinek. Skřítci v Bradavicích sice uměli vařit naprosto skvěle, ale tohle byla úplně jiná úroveň. Až se styděla, že místo jídlu věnovala svou pozornost tomu zpropadenému blonďákovi.

Od jejich malé přestřelky v knihovně nebyla schopná odchytit ho o samotě. Což byl problém, jelikož v záchvatu vzteku mohl utrousit nějakou zajímavou informaci, ale Zabini se ho držel jako klíště. A to byla další věc, která jí stále nelezla do hlavy. Celá škola si špitala o tom, že Blaise Zabini dělá Malfoyovi chůvičku, ale nikdo nevěděl proč.

„Povíš mi, co se děje?"

Hermiona už podruhé za krátkou dobu překvapeně vzhlédla. Frustrovaně si povzdechla a promnula si obličej.

„Omlouvám se, lásko. Máme toho teď ve škole hodně, vždyť ten předvánoční shon znáš."

„Opravdu se jedná jenom o tohle? Nebýváš tak zamlklá, o těchle věcech většinou ráda mluvíš. Co se děje?"

„Nic, opravdu. Jenom je to trochu zvláštní, procházet těmi chodbami. Pořád se mi stává, že před sebou najednou vidím bitvu a mrtvé. Je to těžké."

Ron se natáhl, aby znovu jemně sevřel její ruku: „Rozumím. Kdybych mohl něco udělat... Možná by ses mohla domluvit s McGonagallovou a udělat si prodloužený víkend. Odpočinula by sis, na chvilku vypustila..."

„...a zameškala hromadu hodin! To v žádném případě! S McGonagallovou jsme se právě dostali k té nejsložitější části lidských přeměn, tam nemůžu chybět! A na lektvarech připravujeme Veritasérum, a na věštění z run budeme...!"

„Dobře, dobře, chápu," zvedl pobavený Ron ruce v obranném gestu. „Tak si uděláme aspoň hezký Vánoce, co ty na to? Když budou Harry s Ginny pryč, budeme mít byt pro sebe."

„To zní skvěle! Můžeš mi konečně ukázat, jak se vaří ten pudink. Vůbec nechápu, kde jsem udělala chybu! Postupovala jsem přesně podle receptu!"

Ron se pouze uculil a kouzlem odeslal prázdné talíře do dřezu. Jen o pár vteřin později se k němu přitulila na pohovce. Pousmála se, když jí vtiskl polibek do kudrnatých vlasů. Vyhlídky na vánoční prázdniny byly čím dál lepší.

„Jak se má vůbec Harry?" nadhodila. „Většinou ho tu minu, a s Ginny v dopisech asi řeší jiné věci."

„O tom, co Harry s mojí ségrou řeší v dopisech, nechci vůbec nic vědět! Ale jinak toho má teď před svátky nad hlavu. Všichni máme. Tohle je poslední víkend do Vánoc, kdy jsme si mohli vzít volno. Ti Smrtijedi se snad zbláznili! Zrovna teď si vymysleli, že..."

Ronovu zapálenému popisování všech věcí, kterými se uprchnuvší Smrtijedi rozhodli ztěžovat bystrozorům práci, nevěnovala pozornost. Jak to, že ji to nenapadlo dřív?!

„A o Malfoyových něco nevíš?" vyhrkla.

Ron se na moment překvapeně zarazil. „No, Malfoyová nikdy Smrtijedkou nebyla a zachránila Harrymu život, když lhala Voldemortovi, díky tomu byli všichni zproštěni viny. Co konkrétně bych měl vědět?"

„Nevíš náhodou, proč měl Malfoy – jakože Draco – neveřejný proces?"

„Ne, to šlo mimo mě. Já měl na starost Nottovy."

„A Harry to náhodou vědět nebude?"

„Ten u Malfoyova procesu byl," uznal Ron, „ale nic ti k tomu neřekne. Všichni jsou pod přísahou mlčenlivosti. Proč tě to zajímá?"

„Mám pocit, že Malfoy něco chystá. Chová se divně, má na rukou pouta, z knihovny zmizely všechny knihy, které by mi mohly napovědět, proč je má, a Parvati říkala, že se stane něco špatného, a Malfoy do toho bude zapletený!"

Ron se zamračil a zadumaně se zadíval do krbu. Hermiona napjatě čekala, co jí k tomu řekne. Třeba by jí mohl sehnat nějaké informace!

„Nezdá se mi, že by Malfoy něco plánoval," pronesl. „Co vím, od Starostolce odcházel posraný, nemyslím si, že by něco zkusil. Na druhou stranu je to Malfoy. Byl to Smrtijed, a člověk nikdy nepřestane být Smrtijedem. Co já vím, možná je dokonce spojený s těmi ostatními! Jenomže nemám přistup k jejich složkám. Zkus se přes Vánoce zeptat Harryho."

Hermiona se prudce vymrštila do sedu: „To je geniální!"

„Vždycky se tak divíš," zakroutil pobaveně hlavou.

Jemně ho pleskla přes ruku, poté si ho však přitáhla k vášnivému polibku. Měla tu nejlepší, nejgeniálnější drahou polovičku pod sluncem.