Smrtijedovo tajemství

Kapitola osmá

„...no a pak to taky vybouchlo!"

Celá nebelvírská společenská místnost vyprskla smíchy. Pouze Seamus složil hlavu na stůl a přetáhl si přes ni kapuci. Deana to však nijak nevzrušovalo, dál zapáleně pokračoval v popisu, kam všude se dostal sliz, který Seamus umíchal jako vánoční dárek pro svou mudlovskou sestřenici. Podle všeho jí dárek udělal opravdovou radost, jejím rodičům však výrazně méně.

Hermiona si hřbetem ruky setřela slzy smíchu. Nepamatovala si, kdy se takhle zasmála naposledy, a Dean vypadal, že jeho zásoba výbušných historek o prvních společných Vánocích se Seamusem bude nekonečná. A to se ještě nedostal k Silvestru.

Spokojeně se zachumlala do deky a rozhlédla se po společenské místnosti. Harry měl pravdu. Tolik se soustředila na tu úlisnou fretku, že si úplně zapomněla užívat toho, na co se tak strašně těšila.

Druhý den ráno vyrazila do Velké síně v dobré náladě, odhodlaná, že se nějakým Malfoyem nenechá rozhodit. I když se možná chystal znovu svolat Smrtijedy. Ale Harry říkal, že ho má ministerstvo pod kontrolou, a tomu rozhodně věřit mohla. Jenomže co když lže ministerstvo i Harrymu? Nebylo by to poprvé.

Nepatrně zatřepala hlavou. Ne. Tohle už není její starost.

Malfoye i všechny katastrofy, které by mohl způsobit, mermomocí vypudila z hlavy a přisedla si k sedmákům. Ginny právě popisovala, jak se s Harrym vsadili o to, kdo chytí Zlatonku rychleji, a pak tři hodiny poletovali po Alpách, protože se z dohledu ztratila oběma a nemohli ji tam nechat, aby ji nenašli mudlové.

Nepatrně se pousmála, když si vzpomněla, jak příjemně strávili s Ronem zbytek Vánoc. Opravdu by měla Harrymu poděkovat, málem nechala Malfoye, aby jí rozbil vztah! Byla si však jistá, že teď už je všechno zase v pořádku. Ron po celý zbytek prázdnin zářil jako sluníčko, a to i přes to, že musel vzít dvě směny za zraněného kolegu. Dokonce byl nadšený i když ho vytáhla bruslit! Oba si v průběhu večera narazili snad všechny kosti v těle, a pak společně skuhrali na gauči u Sám doma.

Koutkem oka postřehla blonďáka mířícího k zmijozelskému stolu. Okamžitě odvrátila hlavu a začala předstírat, že si vybírá ten nejpropečenější toust. Nebude se o tu frektu starat. Harry to vyřeší. Má před sebou poslední půlrok v Bradavicích, nenechá si ho zkazit!

Jenomže čím víc sama sebe nutila se o Malfoye nezajímat, tím víc vnitřně cítila, že dělá chybu. Ať si Harry říkal, co chtěl, Malfoy byl nebezpečný. Parvati navíc přišla s tím, že se její vize začíná projasňovat. Cokoli, co Malfoy plánoval, se mělo stát při večeři ve Velké síni.

Nakonec si umínila, že Malfoye bude jenom pozorovat. Okrajově hlídat, ale nic víc. Jenomže bylo zatraceně složité držet se toho, co si usmyslela, protože Zabini se choval jako bláznivá kvočna. Pokaždé, když ji uviděl, Malfoye odtáhl nejlépe někam pryč, nebo alespoň co nejdál od ní. V učebnách seděl tak, aby na blonďáka ani neviděla, a neustále ji probodával jakýmsi podivným pohledem. Bylo to na nervy lezoucí, a navíc si toho všímala celá škola.

Začátkem února jí došla trpělivost. Tohle jí za to rozhodně nestálo! Ať si Malfoy vyhodí Bradavice třeba do vzduchu, ona měla nervy jenom jedny. A stejně to bude Harryho chyba! To on říkal, že ministerstvo má tu fretku pod kontrolou.

...

„Kdo by čekal, že tihle dva budou takoví romantici," pronesla polohlasně Ginny poté, co Hermionu dloubla pod žebra. Kudrnatá nebelvírka pouze neurčitě přikývla. Svou pozornost věnovala úkolu z lektvarů, ne Seamusovi s Deanem, kteří zapáleně popisovali své plány na valentýnský víkend.

Její a Ronovy plány byly velmi prosté. Jelikož na Rona padla víkendová směna, plánovali se potkat až v pondělí na večeři. Deanovi s Seamusem tiše záviděla, a Ginny s Harrym také. Ti se mohli sejít v Prasinkách.

K její nechuti se k debatě postupně přidali i další nebelvíři. Všechny ty cukrkandlové plány na víkend zamilovaných jí zhoršovaly náladu tak dlouho, až to nevydržela a prudce zaklapla učebnici přeměňování.

„Jdu do knihovny," oznámila Ginny. Aniž by čekala na odpověď, popadla svou brašnu a učebnici a zamířila k východu.

„Kam to jdete, mladá dámo?" ozvalo se, jakmile se za ní průchod zavřel. „Copak nevíte, že je po večerce?"

Hermiona zakoulela očima. „Jsem jednak v osmém ročníku a jednak školní primuska. Na mě se večerka nevztahuje, ale děkuji za starost," pronesla tak zdvořile, jak ve svém rozpoložení svedla. Buclatá dáma pouze zamrmlala něco nesrozumitelného, čemu raději nevěnovala pozornost.

Tiché, tmavé chodby bradavického hradu jí přece jenom trochu zvedly náladu. Ten božský klid! A když se zastavila u dveří knihovny, neodolala úsměvu. McGonagallová musela Pinceové vyhrožovat vyhazovem, aby ji přinutila nechat knihovnu přístupnou i po večerce. Na dveřích bylo stejné kouzlo jako na těch, které vedly do místnosti s letaxovým krbem, takže nehrozilo, že by se tam dostal někdo z nižších ročníků – když už by se rozhodl porušovat školní řád a opustit prostory koleje. To osmákům zaručovalo alespoň jedno místo, kde byl absolutní klid.

Noční knihovna působila úplně jinak. Měla své podivné kouzlo, atmosféru tajemna a zároveň posvátného klidu. Pro jednou se usadila k jednomu z velkých stolů hned u dveří. Vždyť v knihovně nebyl nikdo, kdo by ji rušil.

Než se však pustila do práce, rozhodla se přinést si ještě jednu knihu. V učebnici byla jedna pasáž, která jí dělala problémy, takže doufala, že jí Teorie trassubtanciální přeměny pomůže k lepšímu pochopení. Odtrhla kousek pergamenu, na který napsala vzkaz pro madam Pinceovou, kterou učebnici si chce vypůjčit a do kdy ji vrátí, a za tichého pobrukování se vydala do sekce s knihami o přeměňování.

Sotva však vkročila mezi police, šokovaně strnula. V knihovně nebyla sama.

Na stole plném knih a popsaných pergamenů spal Malfoy.

Zůstala na něj strnule civět, jako kdyby měl každou chvíli vyskočit a pokusit se ji sežrat. Horečnatě uvažovala, jestli by měla vzít knížku a vycouvat, nebo prostě jenom vycouvat, když si všimla zmijozelových zápěstí. Hábit měl přehozený přes židli a rukávy košile se mu vyhrnuly, takže stříbrná pouta byla jasně viditelná. A tentokrát byly jasně viditelné i runy, jež na nich byly vyryty.