Smrtijedovo tajemství

Kapitola čtvrtá

Hermiona se zvedla na špičky a vtiskla Ronovi lehkou pusu na pihovatý nos.

„Dávej na sebe pozor, dobře?"

Zrzek se zeširoka zazubil: „Budu, neboj. A ty nezapomínej jednou za čas vytáhnout nos z knížek."

Hermiona se v odpověď ušklíbla, vtiskla Ronovi ještě jeden polibek a zamířila ke krbu. Z malého londýnského bytu, který si Ron s Harrym pronajímali nedaleko Příčné ulice, prošla do Bradavic. V nevelkém kamrlíku nebylo nic než krb a police, na níž se skladoval letaxový prášek, ale víc ani nebylo potřeba. Místnost sloužila pouze pro přesuny mezi krby, což byla jedna z výsad osmáků. Zbytek studentů měl přístup k letaxovému krbu zapovězen několika kouzly umístěnými na vstupních dveřích.

Nijak ji nepřekvapilo, když našla nebelvírskou společenskou místnost téměř prázdnou. Byl nedělní podvečer a mnozí ho využili pro pobyt mimo prostory hradu. Mohla to být jedna z posledních příležitostí, než se počasí zhorší, a navíc mělo nebelvírské famfrpálové mužstvo zrovna trénink.

V ložnici pozdravila Parvati, která se zrovna přehrabovala ve stohu hvězdných map, odložila kabelku a zamířila na hřiště. Našla si skvělé místo na horní tribuně daleko od hlasitých skupin ostatních studentů a sledujíc trénink si užívala sluníčko a klid naprosto všedního podvečera v Bradavicích.

Z rozjímání ji vytrhla až Ginny. Seskočila z koštěte jen kousek od ní a plácla sebou na tribunu: „Já z nich zešílím."

„Je to tak strašné?"

„Ty se vážně ptáš? Copak jsi to neviděla?!" stočila na ni udivený pohled. „Polovina z nich neví, kde je nahoře, natož aby měli přehled o hře! Budeme muset trénovat mnohem víc, jestli chceme porazit zmijozel. Ale ty blbce teď nechme stranou. Jak sis užila víkend?"

„Bylo to skvělé! Ron mě pozval na večeři, šli jsme do kina a zbytek víkendu jsme strávili..."

„V posteli," dořekla. „Víc informací nepotřebuju!"

Hermiona pobaveně zakoulela očima, ale téma přece jen nerozváděla: „Pozdravuje tě Harry. Nemůže se dočkat Vánoc."

Ginny se ve tváři objevil zasněný úsměv: „To já taky ne."

„Jak to vypadá s tím výletem?"

„Od sedmadvacátého máme rezervovaný hotelový pokoj v italských Alpách. Harry trval na mudlovském hotelu. Nejsem si moc jistá, jestli je to dobrý nápad, ale docela ho chápu. Být Chlapec, který přežil už ho dost unavuje. A když nad tím tak přemýšlím... Já si taky docela ráda odpočinu. Věřila bys, že na tom konkurzu k Holyheadským harpyjím si jeden vůl dovolil tvrdit, že jsem se dostala do výběru jenom kvůli tomu, že chodím s Harrym? Prostřelila jsem toho vola obručí!"

...

„Tempus," špitla Hermiona a drobně mávla hůlkou. Kousek před ní se objevily magické hodiny.

Rty semkla do úzké linky. Šla pozdě! Křiklana sice nějaká minuta či dvě nijak nevzrušovaly, ale nesnášela, když chodila pozdě. Jenomže po cestě nachytala nebelvírské třeťáky, jak se snaží nastražit bombu hnojůvku. Nemohla je přece minout jen tak!

Temné sklepení bradavického hradu bylo chladné a tiché jako kdykoli jindy, takže se její kroky hlasitě rozléhaly. I přesto zaslechla hlasy vycházející z učebny lektvarů. Okamžitě se zhrozila. Že by na ni Křiklan zapomněl a měl konzultaci s jiným studentem?

„Nejde to dolů, krucinál!"

Zastavila se jen krok před učebnou. Tohle rozhodně nebyl Křiklanův hlas.

„A kouzlo zkoušels?"

„Samozřejmě! Ale na tuhle... odpornost jednoduše nefunguje!"

„To nech skřítkům, pro lásku velkýho Merlina."

„Nemůžu to nechat skřítkům! Ty potvory tam nechávají skvrny, a posledně jsem dostal cizí hábit!"

„A to víš zas jak?"

„Neměl prodloužené rukávy!" zaječel hystericky Malfoy.

Zabini zabručel něco, čemu nerozuměla. Malfoye to zjevně nepotěšilo, protože druhého hada obratem poslal tam, kde má fénix nejdelší peří.

Až když utichli, zaslechla zvuk tekoucí vody. Rozhodování jí nezabralo ani vteřinku. Mohla to být hloupost, ale copak mohla riskovat? Malfoy něco plánoval, a to, že byl se Zabinim úplně sám v učebně lektvarů dávno po vyučování bylo přinejmenším zvláštní. Učebnu přece nesměli využívat bez dozoru profesora.

Udělala drobounký, opatrný krok blíž ke dveřím a zády se přitiskla na zeď. Tušila, že Zabini sedí za rohem, takže pokud nevstrčí hlavu do učebny, nevšimne si jí. Zato u Malfoye si musela dát mnohem větší pozor. Přestože k ní byl otočen zády a pozornost věnoval svému hábitu, jehož rukávy zjevně máčel v umyvadle, mohl se kdykoli otočit.

Hermiona se mimoděk zamračila. Když nad tím tak přemýšlela, Malfoy si od začátku roku při lektvarech ještě nedal říct a odmítal si rukávy hábitu vyhrnout, a v tu chvíli je drhl v umyvadle. Co to, ksakru, mělo znamenat? A proč je tak nutně potřeboval prodloužené?

Vtom se Malfoy narovnal. Hermiona sebou trhla, ale zmijozel se neotočil. Zvedl ruce nad hlavu, aby si protáhl záda.

Hermiona málem zalapala po dechu. Malfoy měl rukávykošile vyhrnuté až k loktům, takže byla perfektně vidět stříbrná pouta,jež měl na zápěstích.