Smrtijedovo tajemství

Kapitola třetí

„Tolik známých tváří! Tak rád vás všechny zase vidím!" zahalekal pohnutě Křiklan, sotva vešel do učebny lektvarů. Hermiona nad tím málem vyvrátila oči, vždyť jich tam bylo všehovšudy sedm a většinu z nich už zdravil při obědě. I přesto si dal tu práci, aby je všechny obešel, potřásl jim pravicí, přivítal je ve škole, zeptal se, jak se jim daří...

Všechny, až na Malfoye. Toho minul obloukem za poněkud trapného mlčení a spěšně začal třást pravicí Zabinimu. Zatímco odevzdaně odpovídal na profesorovy dotazy, Hermiona se zaměřila na jediného dalšího zmijozela ve třídě. Malfoy na Křiklana zahlížel, jako kdyby byla největší křivda světa, že mu nepotřásl pravicí, přičemž si neustále popotahoval rukávy hábitu.

Před očima jí najednou probleskl úplně jiný obraz. Pofňukávající Malfoy jen pár vteřin předtím, než mu přelomila nos.

Samolibě se uculila. Byla to vážně pěkná rána.

Právě v tu chvíli Malfoy zvedl hlavu a upřeně se na ni zadíval. Hermiona rychle odvrátila zrak. Popadla učebnici a začala předstírat, že pročítá návod na přípravu lektvaru. Malfoyův pohled cítila i dál, a co bylo horší – cítila, jak rudne studem. Ten zpropadený zmijozel ji právě přistihl, jak se na něj uculuje!

Málem jí ujelo zoufalé zaúpění. Už nikdy nikomu nevysvětlí, že se neculila na Malfoye, ale tomu, jak ve třetím ročníku fňukal. Křiklan se naštěstí právě v tu chvíli rozhodl konečně začít hodinu, takže se zaposlouchala do profesorova výkladu a Malfoye okatě ignorovala.

K její úlevě se Křiklan rozhodl, že od nich bude chtít připravit Peprnou vzpruhu – jednoduchý lektvar, který nezabral moc času, a tudíž měla šanci ho stihnout do konce hodiny, přestože půlka už dávno uplynula.

Hermiona se spokojeně zabrala do práce a okolí příliš pozornosti nevěnovala. Bylo to dlouho, co mohla v klidu vařit lektvar v ideálních podmínkách, a potřebovala se dostat do formy.

„Nechtěl byste si ty rukávy raději vyhrnout, pane Malfoyi?"

Překvapeně vzhlédla. Křiklan nejistě přešlapoval vedle zmijozelova stolu.

„Ne," odsekl.

„Nechte ho bejt," ozval se Zabini. „Takovej je poslední dobou furt. Všecko ví nejlíp."

„Nu dobrá," protáhl Křiklan a raději se vydal zkontrolovat další kotlík.

Tentokrát si dala mnohem větší pozor, když pohledem zaletěla k blonďákovi. Širokými rukávy hábitu opravdu utíral všechen nepořádek na stole a vypadal, že mu to vůbec nevadí. Urputně se snažil rozmáčknout další tobolku netýkavky. O pár vteřin později se mu to povedlo. Na hábit mu vyprskla tekutina, ale blonďák nevypadal, že by ho to jakkoli vzrušovalo. Hermiona uhnula pohledem a zamračila se na svůj kotlík. Byl tohle vůbec Malfoy?

Ani při veškeré své snaze se už nemohla pořádně soustředit. Proč se Malfoy choval tak divně? Parvati navíc říkala, že se stane něco zlého, čeho bude Malfoy součástí. Kéž by jenom věděla, co ten had plánuje...

Ne. Tohle už nebyl její problém. Malfoy byl zbaven všech obvinění, takže i když se jí to nelíbilo, byl nevinný. Měla by respektovat rozhodnutí Starostolce.

Jenomže zkušenosti ji naučily, že slepá víra v autority se nevyplácí.

Do kotlíku vhodila poslední přísadu a lektvar čtyřikrát zamíchala proti směru hodinových ručiček. Sledujíc, jak mění barvu, si umínila, že přijde na to, co Draco Malfoy chystá. Pro bezpečí Bradavic i celého kouzelnického světa. Byl to Smrtijed. Nemohli mu věřit.