Smrtijedovo tajemství

Kapitola jedenáctá

V potemnělé chodbě bradavického hradu zářil Hermionin úsměv jako nejjasnější sluníčko. Právě se vrátila z prvního rande s Ronem, které si domluvili po té její kolosální pitomosti. A nemohlo dopadnout lépe! Celý večer proběhl v úžasné, uvolněné atmosféře, byl plný smíchu a zamilovaných pohledů. Byla přesvědčená, že z toho obláčku ji nemůže dostat dolů vůbec nic.

Nadšením málem hopkala, avšak před chrličem vedoucím do ředitelny se zastavila a zeširoka se na něj zazubila. Bylo skoro jedenáct, kdo by ji tak mohl vidět?

Vtom se chrlič pohnul.

Málem vyletěla z kůže. Na vteřinku strnula, ale poté jí došlo, co to znamená. McGonagallová musela být ještě v ředitelně! Rychlostí Kulového blesku sebou smýkla za nejbližší roh. Ani v nejmenším nepotřebovala, aby ji ředitelka viděla, jak se přihlouple culí na dveře její pracovny.

Přitiskla se na zeď ještě těsněji. S jistotou rozeznala dvoje kroky. V duchu si zanadávala do krav pitomých, to se nemohla schovat na druhou stranu? Kdyby se vydala touhle chodbou, musela by obejít půl hradu, než by se dostala ke společenské místnosti.

Co to vlastně vymýšlela? Vždyť pro ni večerka neplatila! Prostě projde kolem a půjde rovnou k Nebelvírské věži.

„Ještě jednou děkuji, paní ředitelko."

Hermiona strnula uprostřed kroku. No to snad...!

„Takhle mi děkujete každý měsíc, pane Malfoyi, a já vám pokaždé říkám to stejné. Není zač. Jsem potěšena, že celou věc berete takto zodpovědně."

„Nechci nikoho ohrozit. Velmi si vážím, že jste mi vyšla vstříc."

„Nevidím jediný důvod, proč bych vás neměla nechat dostudovat."

„V Kruvalu i Krásnohůlkách mě odmítli, protože bych mohl někoho zranit, kdybych se přeměnil, když tu nemám nikoho, kdo by mě ukáznil," ucedil Malfoy.

„A proto jsem trvala na tomhle. Uvidíme se za měsíc, pane Malfoyi."

„Jistě, paní ředitelko."

Hermiona napjatě čekala, až vzdalující se kroky úplně utichnou. Muselo uplynout snad století, než se i McGonagallová vzdálila dost natolik, aby neslyšela rázný klapot jejích podpatků. Teprve poté vystrčila nos zpoza rohu a spěšně vyrazila k prostorám nebelvíru. Ten večer při ní musel stát velký Merlin i se čtyřmi zakladateli! Takové štěstí, a na všech frontách!

Znovu se zeširoka zazubila. V hlavě se jí totiž začal rýsovat plán, jak celou tuhle šarádu ukončit. Ministerstvo se mohlo klidně stavět na hlavu a sebrat jí všechny knihy, a stejně jim to nebylo nic platné.

Tohle musela okamžitě říct Ginny!