Smrtijedovo tajemství

Kapitola dvanáctá

Hermiona se na své židli neklidně ošila. Parvati před chvílí viděla další střípek z vize týkající se Malfoye a právě zapáleně mluvila o tajemných náramcích, které má zmijozel na zápěstích. Málem poskakovala, zatímco přecházela po jejich společné ložnici. Hermiona jen stěží držela na uzdě nutkání ji popohnat, tohle všechno už s Ginny věděly! Parvati se však nakonec přece jen dostala k tomu podstatnému – co přesně viděla ve své vizi.

Právě pouta s runami měla hrát důležitou roli. Podle Parvati mělo vše začít ve chvíli, kdy se rozletí na kousíčky.

Hermiona se zamračila. Do té chvíle převracela všechny možné varianty, ale vůbec ji nenapadlo, že by se mohlo stát tohle. Pouta přece obnovovala Minerva McGonagallová, nějaký zatracený Malfoy přece nemohl mít silnější magii než...

Kudrnatá čarodějka vyletěla na nohy tak prudce, že převrátila svou židli.

„Pro Merlina, tohle mi nedělej, Hermiono!" vydechla Parvati a chytila se za srdce. „Dostanu z tebe infarkt! Co se stalo?"

„Potřebuju za McGonagallovou!" vyjekla a vyběhla na chodbu.

Chodbami hradu probíhala tak rychle, že málem srazila k zemi skupinku prvňáčků. Spěšně se jim omluvila a pelášila dál. Neměla času nazbyt!

Jediná chvíle, kdy mohl mít Malfoy šanci přemoci magii Minervy McGonagallové bylo těsně před tím, než ji obnoví. A toho dne to byl přesně měsíc, co byla svědkem nočního rozhovoru mezi zmijozelem a ředitelkou!

V duchu si dopřála peprnou nadávku. Večeře se kvapem blížila a Ginny zrovna teď musela být na hřišti!

K chrliči ukrývajícímu schodiště vedoucí do ředitelny dorazila málem bez dechu.

„Famare... Hermiona Grangerová!" vydechla formuli, která měla McGonagallové ohlásit její přítomnost.

Nervózně přešlapovala před chrličem. Napjatá jako struna čekala, až se konečně uráčí ustoupit a uvolní jí průchod do ředitelny, ale chrlič nevypadal, že by se chtěl pohnout o jediný milimetr.

Nakonec to nevydržela a znovu pozvedla hůlku: „Famare Hermiona Grangerová!"

„Copak potřebujete, slečno?"

Nebelvírka úlekem nadskočila, přestože hlas, který se ozval za jejími zády, byl jako vždy přívětivý.

„Potřebovala bych mluvit s profesorkou McGonagallovou, nevíte, kde bych ji našla?"

Prýtová se omluvně pousmála: „Profesorka McGonagallová má jednání na ministerstvu kouzel, vrátí se až večer. Spojilo se s námi francouzské ministerstvo, věřila byste tomu? Chtějí pořádat výměnné pobyty pro studenty! A co jí potřebujete? Můžu vám nějak pomoct?"

Hermiona se mermomocí přiměla k úsměvu: „Ne, ale mockrát děkuju. Na shledanou!"

Jakmile zmizela Prýtové z dohledu, její úsměv se dočista vytratil. Tohle bylo špatné, hodně špatné. Nevypadalo pravděpodobně, že by se McGonagallová stihla vrátit před večeří – začínala sotva za pár minut. A i kdyby, rozhodně by ji nestihla přesvědčit, aby obnovila magii v Malfoyových poutech dřív. Jenom z představy křížového výslechu, kterému by ji ředitelka podrobila, se jí udělalo mdlo. Ne, musela zasáhnout sama. Jednoduše nemohla dopustit, aby někdo přišel k úhoně. Jenomže co dělat? Nemohla zaručit, aby magie v poutech nepovolila...

Prudce změnila směr. V hlavě se jí pomalu začal rýsovat plán, ve své podstatě perfektně jednoduchý. Parvati předpověděla, že se ta tragédie odehraje ve Velké síni. Což znamenalo, že by mělo bohatě stačit udržet Malfoye mimo Velkou síň.