Smrtijedovo tajemství

Kapitola třináctá

Vyděšená Hermiona nemohla odtrhnout pohled od kousků stříbrných pout, které zacinkaly o zem. Její hrůza dosahovala stále větších rozměrů, a mělo být hůř.

„Stůj, Grangerová."

Malfoyův hlas ostře utnul veškerý hovor okolo. Byl nebezpečný a neodolatelný zároveň, třásl se vztekem a svým způsobem byl až hypnotický. Hermiona se zastavila. Malfoy se k ní pomalu přibližoval, už zase cítila tu jeho kolínskou, ale najednou byla méně výrazná. Příjemnější. Pohled nemohla odtrhnout od dříve šedých očí, které postupně víc a víc tmavly. Jako kdyby se černá rozlévala mimo duhovky a vyplňovala každičký kousíček oka, až nezbylo nic než půlnoční čerň.

To už byl Malfoy jen kousek od ní. Rty roztáhl v zlověstném úsměvu a odhalil řadu ostrých zubů. Hermioně se málem podlomila kolena a polilo ji horko. Nemohla se hnout, vždyť kam by také chodila? Jedině o krůček blíž, o malinký krůček, možná dva...

Malfoy se nahrbil. Hermiona musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do tváře. Uchváceně zírala na vystouplé lícní kosti a bělostnou kůži, ostře kontrastující s černí očí. Dokonce zahlédla nádhernou lesknoucí se šupinku, jež se Dracovi objevila na hraně čelisti. Tak jemná a zároveň pevná jako diamant. Perfektní.

Udělala opatrný krůček vpřed. Ta omamná vůně ji lákala blíž, neodolatelná stejně jako uhrančivé černé oči. Ještě jeden. Už zbýval jenom kousíček, stačilo...

Najednou jako kdyby dostala políček. Úlekem uskočila vzad, když se jí na tváři objevila bublina.

Malfoy zlostně zasyčel a narovnal se do plné výše. Hermioně div nevypadly oči z důlků, musel mít přes dva metry!

„Stupefy!" ozvalo se tentokrát dvojím hlasem. Vzápětí Malfoye zasáhly dvě omračovací kletby najednou a odhodily ho na stůl mrzimoru. Část studentů se dala na zběsilý úprk, ale část – opět převážně dívek – dál zírala na zmijozela jako v transu.

Kolem Hermiony se prohnal stříbřitý hřebec a zmizel v meziprostoru. Jen o vteřinku později vedle ní smykem zastavila Ginny, na obličeji stejnou bublinu.

„Uteč!" zaječela a prudce do ní strčila.

Hermiona se zapotácela, ale na útěk se nedala. Strnulá hrůzou stále civěla směrem k mrzimorskému stolu, ze kterého se zvedal Malfoy. Vůbec nedokázala pochopit, na co se to dívá. Na šupinatých rukou měl obrovitánské, na první pohled pekelně ostré drápy a cenil na ni stejně ostré zuby. Ze zbytků bot trčely pařáty, ale nejděsivější byly ty oči. Černé, bez jediného náznaku bělma či duhovky.

Z ničeho nic se mu z hrdla vydralo zavřeštění, ze kterého Hermioně tuhla krev v žilách. Ruce si přitiskla na uši a pevně zavřela oči, co se to, do háje, dělo?!

„Tak sakra, běž!" vrazila do ní Ginny podruhé.

Tentokrát zaváhala jen na vteřinku. Malfoy totiž právě roztáhl bělostná šupinatá křídla.

Z místa vyrazila rychleji než závodní koště. Minula Zabiniho, který metal kletby hlava nehlava. Hnala se k východu ze Síně, kde se ti uvědomělí snažili odtáhnout do bezpečí své zhypnotizované přátele. Chyběl jí už jenom kousíček, když jí něco proletělo nad hlavou.

Prudce zastavila. Malfoy přistál ve dveřích a znovu na ni upřel ten děsivý pohled. Z člověka v něm nebylo snad nic, připomínal spíš dravce, který si právě vybral svou kořist.

Hermiona zkusila vypálit vlastní kletbu. Malfoy se zapotácel, ale větší účinek neměla. Dopáleně na ni vycenil zuby a zasyčel, v tu chvíli však schytal kletbu do zad. Vztekle se ohnal. Kratiknota odhodil přímo do davu studentů, který se snažila Prýtová mermomocí rozehnat.

„Ty seš fakt tak strašně pitomá, Grangerová! Stupefy!" zaječel Zabini, když se z ničeho nic objevil po jejím boku.

Malfoy kletbě uhnul. Čekala, že znovu zaútočí, ale místo toho...

„On si... brouká?" nechápavě pronesla a stočila tázavý pohled na Zabiniho.

Ten už pomalu ustupoval. „Jsme v hajzlu," pronesl roztřeseně. „Jsme v totální prdeli!"

„Co? Proč? Vždyť...!"

Vtom si všimla, že zhypnotizovaná část studentů pomalu vstává a vytahuje hůlky.

Okamžitě vystřelila za Zabinim, který už stihl odcouvat až k Ginny. Připojovali se k nim zmatení studenti, na které Malfoy z nějakého důvodu neměl vliv. Hůlkami mířili na své spolužáky, kteří nevypadali, že vědí, co dělají.

„Co se to děje?!" zaječela.

„Jde ti o život, to se děje!" křikl Zabini. „Tak kde sakra jsou?!"

Hermiona se nadechla k otázce, místo toho vřískla inkantaci k vytvoření štítu. Ohnivou kouli, kterou po ní mrskl Malfoy, odrazila na poslední chvíli. O vteřinku později z davu zhypnotizovaných studentů vyletěla první kletba.

Ve Velké síni se strhl podivný boj. Ti, které ovládal Malfoy, mířili pouze na ni, vysílali silné kletby, které měly očividně za cíl jí ublížit. Do toho na ni Malfoy zuřivě házel ohnivé koule, které se braly snad ani Merlin nevěděl odkud. Měla co dělat, aby se ubránila, a to i za pomoci Ginny, Zabiniho a pár dalších lidí. Ostatní, kteří byli při smyslech, opatrně pálili do protějšího davu uspávací a omračovací kletby. Studenti nevypadali, že by je to zajímalo, padali k zemi jeden za druhým a ostatní je bez mrknutí oka překračovali, aby mohli pálit dál. A za nimi se tyčil Malfoy, zlostné černé oči upřené na Hermionu.

Vtom se jako blesk z čistého nebe ozvalo za jejich zády hlasité prásknutí. Hermiona nadskočila a ohlédla se, což ji málem stálo hlavu. Zabini ji prudce strhl k zemi, další ohnivá koule ji minula jen o kousíček.

Stále ležíc na zemi pod Zabinim strnula. Uslyšela něco naprosto nepochopitelného – jemný zvuk flétny, která hrála nějakou pomalou melodii. Znělo to skoro jako ukolébavka.

Od té chvíle Velkou síň neozářila ani jedna kletba. Dav očarovaných studentů se zastavil Strnule zírali před sebe, jako kdyby čekali na další pokyny, ale hůlky sklonili.

Hermiona ze sebe shodila Zabiniho. Ten po ní střelil nepěkným pohledem, ale nic neřekl. Stejně mu nevěnovala pozornost, rychle se vyhrabala na nohy... a samým úžasem zůstala zírat s otevřenými ústy.

Po havraspárském stole pomalu kráčel Harry v bystrozorské uniformě. Vedle něj levitovala očarovaná flétna, stále hrající onu pomalou melodii. Opatrně našlapoval mezi talíři, avšak stále kontroloval strnulého Malfoye. Hermiona jej provázela nechápavým pohledem, dokud neseskočil ze stolu jen kousek před zmijozelem.

Stihla udělat sotva krok. Zabini ji popadl a strhl k sobě. Okamžitě jí přitiskl ruku na ústa, takže nestihla Harryho varovat.

„Mlč, nebo to posereš ještě víc," zavrčel jí do ucha.

Hermiona se pokusila vykroutit, ale zmijozel ji sevřel ještě pevněji. V tom okamžiku se Harry zastavil sotva dva metry před Malfoyem. Byla přesvědčená, že Harrymu ublíží. Že ho zabije, rozcupuje na kousíčky. Znovu se pokusila vyvléct ze sevření, ale vtom se vedle ní objevila Ginny. Prst si přitiskla ke rtům.

Hermiona vykulila oči. Ona se snad zbláznila!

Jenomže když stočila pohled zpět k Harrymu, mimoděk zalapala po dechu, což Zabiniho z nějakého důvodu pobavilo. Harry stál před Malfoyem, ruce rozpažené, jako kdyby mu nabízel náruč. A Malfoy se pomalu měnil zpátky.

Nejdřív zmizela křídla. Vypadalo to, jako kdyby se prostě rozplynula ve vzduchu. Poté se začal zmenšovat. Drápy na rukou se proměnily zpět v nehty, z bot už netrčely pařáty. Přehnaně ostré rysy tváře zjemněly. Jako poslední se vytratila i čerň očí, kterou nahradila známá šeď.

V tu chvíli udělal Harry krok dopředu a přivinul si Malfoye k sobě. Pevně ho sevřel v náručí a vtiskl mu polibek do vlasů.