Zločin a trest, HP FF

3.

Nalít tekutinu do krku člověku pod vlivem kouzla petrificus sice nebylo právě hrdinské, ale rozhodně to momentálně byla jediná možnost. Přistoupila k znehybnělému a mimoděk se mu zahleděla do očí, jejichž výraz byl teď prázdný. Nezahlédla v nich ani ždibíček jakékoliv emoce, jako by okno do duše přikryl námrazou. Věděla, že všechny zvukové vjemy přesto vnímá, a napadlo ji naposledy si s ním pohrát, než kouzlo zruší, a on se před ní tak jako tak promění v běsného draka chrlícího oheň. Nebylo to sice vůbec nebelvírské, ale hluboko uvnitř se pořád třásla pod vlivem jeho ledového pohledu a věděla, že kdyby mu popustila uzdu, na to, co se chystala provést, by neměla dostatek kuráže. Znovu si naproti němu přisunula stoličku a posadila se, aby ji mohl co nejlépe slyšet, a aby si tak nenechala ujít nic z jeho zaslouženého trestu.

„Tohle," poukázala na čutoru s připraveným lektvarem, „je můj vlastní vynález. Ještě nemá jméno – a ano, znamená to, že budeš první, kdo bude mít tu čest ho vyzkoušet." Dramaticky se odmlčela a na malý okamžik zalitovala, že kouzlo nemůže přerušit dřív, než mu bezejmenný lektvar narve do chřtánu, nebo ho alespoň omezit na určité části těla.

„Ale není čeho se bát, pokud jde o riziko vedlejších účinků. Lektvary v mém podání ještě nikdy nikoho nezabily." šveholila, zatímco se usilovně pokoušela prohlédnout prázdný výraz sošného Smrtijeda. „-Možná budeš první." přilila olej do ohně a naklonila hlavu na stranu, jako by pohled z jiné perspektivy mohl výraz jeho očí změnit. Odkašlala si, než znovu promluvila. „Možná se ptáš, Proč já? anebo Co to je sakra za driják? Nemusíš se bát," ujistila ho sarkasticky, „na všechno ti odpovím... Ale ne snad proto, že na to máš právo. O to jsi přišel ve chvíli, kdys přijal jeho Znamení." Bezděčně sklouzla pohledem k jeho levému předloktí a naklonila se k němu zlověstně blízko. „Chci, abys pochopil. Protože teprve pak bude mít tohle všechno smysl." nechala vyznít téměř do šepotu a znovu se narovnala. „V téhle lahvičce je obdoba mnoholičného lektvaru. Připravila jsem ho z obdobných ingrediencí a na základě obdobného postupu, jen jeho rámec jsem pozměnila, protože do hry jsem vsadila jednu velmi zvláštní přísadu, která by měla lektvar podstatně změnit. Možná, že budeš cítit volání i přes svoji novou podobu, možná, že ne. Modli se, aby se naplnil raději ten druhý scénář. Měl by sis užít svoje vlastní tělo, dokud to jde, protože už za chvíli z tebe bude ztělesnění toho, co tak nenávidíš. Toho, co stíháš. Staneš se vyvrhelem vlastní vinou. Ztělesněním vlastního trestu. Protože až to vypiješ, proměníš se v pohřešovaného bystrozora Brandona Waynea. Naneštěstí pro tebe je to náš rodinný známý. Někdo tvrdí, že ho dal zavraždit Pán zla, jiný zase, že se stačil ukrýt před tím, než ho stihl zabít. V každém případě se budeš muset mít na pozoru sedm dní v týdnu, každou zpropadenou minutu tvého života, a možná si pak uvědomíš, že jediná cesta ven je ta, která vede opačným směrem."

Ukončila svoji řeč spokojená sama se sebou, a utvrzena ve správnosti svých úmyslů prsty prohrábla ebenovou hřívu. „Tak mě napadá," poškrábala se na hlavě, „že bych ten lektvar mohla v podstatě nazvat... Smrtijedova zhouba – sice tenhle název dává smysl jenom omezeně, ale jako prozatímní pojmenování, myslím, docela příznačně, ne?" Obrátila svou pozornost zpátky ke spoutanému Smrtijedovi, kterému nezbývalo, než s otevřenými ústy bez řečí vyslechnout vše, co měla na srdci, bez toho, aniž by mohl byť jen nesouhlasně zakroutit hlavou. Stačil jediný její pohyb, stačil okamžik a trestní proces mohl započít. Když si uvědomila, že celý jeho život je teď v podstatě v jejích rukou, v jejím nitru se rozlil nepříjemný a obtížný pocit lítosti. Naleptal její odhodlání překonat vzdálenost mezi nimi a vyprázdnit mu obsah čutory do krku. Nesmělo jí ho být líto! Pevně semkla víčka k sobě a v duchu vyjmenovávala důvody, proč by ho měla nenávidět. Jakmile se v myšlenkách dotkla únosu její matky, vzedmula se v ní zlost. Zlost na sebe samu, zlost nad tím, že se nechává unést vlastní slabostí, zatímco ona nejspíš někde trpí.