Zločin a trest, HP FF

14.

Jak se ukázalo, na Aberfortha Brumbála neplatily žádné sentimentální řeči o velké lásce ani o touze po strašlivé pomstě. Jediný holý fakt, který jí ve skutečnosti hrál do karet, byl Colinův zdravotní stav, protože nejbližší pomoc představovala právě školní ošetřovna pod vedením nesmrtelné Poppy Pomfreyové. Do bradavického hradu se nakonec i s levitujícím Colinem dostala údajně jediným průchozím tunelem, a to tím, který se nacházel za obrazem Ariany Brumbálové. Uvědomila si, že kdyby na ně nevystartovalo hejno netopýrů, nikdy by se nedostali ani k mříži, ani do Aberforthova příbytku a ani do hradu...

Nakonec navíc zjistila, že Harry, Ron a Hermiona prošli tím samým tunelem jen pár desítek minut před nimi, a společně s některými bývalými členy oddělení bystrozorů a za pomoci Minervy McGonagallové, mezitím svrhli hrůzovládu Severuse Snapea, takže Colina nemusela hradem do ošetřovny propašovat, čehož se původně obávala...

―∞-•-∞―

Seděla na vyvýšeném lehátku v prostorné hale ošetřovny a kývala nohama ze strany na stranu, aby si ukrátila čas a alespoň částečně potlačila nervozitu. Škubla sebou, když se za ní ozvalo strojené zakašlání postarší ošetřovatelky.

„Slečno Wilkinsová - kolikrát vám to mám ještě říkat: Na čistá lehátka návštěvy sedat nesmí!" zvolala přísně a stáhla rty do tenounké linky. „Navíc si myslím, že v následujících hodinách je bude určitě potřebovat někdo jiný, než vy a pan Wayne..." dodala, a Ariana vmžiku seskočila z lehátka.

„Doopravdy? Je v pořádku? Můžu za ním?" chrlila na ni nedočkavě otázky jednu za druhou, načež ji Poppy musela zarazit pohybem ruky.

„Ano, je v pořádku. A v podstatě není důvod, aby tu zůstával. Kletbu se mi podařilo zastavit a jediným problémem je to, že po dobu, kdy tělo bylo pod jejím vlivem, odvyklo si na určitý čas vykonávat naprosto běžné funkce. Takže například jemná motorika, centrum rovnováhy, celková pohyblivost, to všechno bude pár hodin v částečné dysfunkci... Ale jak říkám, její projevy budou pouze minimální, protože jste ho přivedla včas." Ariana jí na všechno přikývla a už se hrnula do zadní oddělené části ošetřovny, kde byl Colin, když ji Poppy zastavila.

„Doufám, že tentokrát nebudou žádné popáleniny ani opařeniny, slečno Wilkinsová. Vy víte dobře, že já ten váš rukopis poznám, i se zavřenýma očima!" upozornila ji s naprosto vážnou tváří a Ariana se nad tím přidušeně zasmála.

„Slibuju, že nebudou." uklidnila ji, a když s posledním varováním, ve formě přísného pohledu, odešla pryč, potichu pro sebe dodala – „Určitě ne v našich řadách..." Pak konečně nakoukla za posuvný závěs dělící prostor v hale, a zářivě se usmála na Colina, který právě vstával z lehátka.

„Co to plánuješ?" zeptal se jí s úsměvem, který stočil do šklebu, když k němu hned přiskočila, a snažila se mu pomoci, postavit se. Nakonec jí s nevolí dovolil podepřít ho, dokud si znovu neosvojil schopnost bez vrávorání stát na vlastních nohou.

„Říkala jsem ti přece, že už mě pár věcí napadlo. Od čeho bych jinak měla mít ten svůj geniální mozek alchymisty, no ne?" pozlobila ho. Čekala, že ho to podpíchne, ale on se na ni jen sáhodlouze zadíval tak nádherným pohledem, který u něj ještě nezažila. Najednou, jako by jí okno do duše otevřel a dovolil zahlédnout všechny jeho dosud skrývané pocity. Už jen to samo o sobě bylo tak neuvěřitelně krásné, že jí to vhánělo slzy do očí.

„Zachránila jsi mi život." řekl jí něžně a dotkl se bříšky palců jejích líček. Oplatila mu pohledem, do kterého se i ona pokusila vložit všechnu svoji úlevu a lásku, kterou v tom okamžiku cítila, a odvětila mu tak laskavým a hladivým hlasem, jako by mu oddaně vyznávala ten nejčistší cit: