𝘽𝙤𝙧𝙣 𝙛𝙤𝙧 𝙩𝙝𝙞𝙨 |𝙏𝙤𝙥 𝙂𝙪𝙣: 𝙈𝙖𝙫𝙚𝙧𝙞𝙘𝙠 𝙁𝙁| ✔

𝟖

✈

Vešla jsem do baru The Hard Deck. Hledala jsem Bradleyho.

Uviděla jsem havajskou košili, takže jsem hned poznala, že je to on.

Rozešla jsem se k němu a sedla si vedle něho. Hrál si se skleničkou od whisky. Měl opřenou tvář o jeho dlaň.

Vypadal zdrceně a rozhodně jsem věděla, že se tak i cítil.

,,Kolik jsi toho vypil?" Zeptala jsem se ho. Jeho oči se setkaly s mými. Bradley se narovnal a odkašlal si. 

,,Pár jsem jich měl." Pozvedla jsem obočí. Znala jsem ho od dětství. Nebylo tak těžké zjistit, jak na tom je. 

,,Kolik je šest krát osm?" Dala jsem mu matematickou otázku pro třeťáka. Bradley se na mě zatvářil rozmrzele. 

,,Musíš se mě na to ptát?" Nebyla jsem překvapená. Pár skleniček byla v aktuální situaci blbost.

,,Máš toho dost. Pojď. Půjdeme domů." Pobídla jsem ho. Chtěla jsem se zvednout, ale on mě chytil za paži. 

Nebylo to drsné. Nebolelo mě to, ani mě nestisknul. Prostě mě jen držel. 

,,Počkej, jak jsi mě vlastně našla?" Podíval se na mě se zmateným obličejem.

Chtěla jsem se začít smát, protože vypadal trochu roztomile. 

,,Čekala jsem, že tu budeš." Odmlčela jsem se. ,,Taky jsem tě trochu sledovala."

,,Nechtěl jsem tě praštit." Zabrumlal si pod fousy. Povzdychla jsem si. Tohle bude ještě dlouhý den.

,,Bradley, na tvůj loket jsem si naběhla sama, takže zaplať a jdeme." Pobídla jsem ho. 

Znovu jsem se chtěla zvednout, ale on mě znovu posadil na židli. Zakroutila jsem hlavou. 

,,Nechtěl jsem tě rozbrečet." Přisunul se ke mně, aby byl u mě blíže. 

,,Nebrečela jsem." Opravila jsem ho. Brečela jsem strašně, protože to bolelo jak kráva, ale to jsem říkat nechtěla. 

,,Brečela jsi." Díval se na mě. Protočila jsem očima a rozhodla se nehádat s opilcem.

,,Bradley." Vzala jsem ruku ze své paže do svých dlaní. ,,Zavolám ti taxík, který tě odveze domů." 

,,Mám tu auto." Usmál se. Otočila jsem se k východu a uviděla modrého Forda. Povzdychla jsem si. 

Co si myslel, když je tu s autem? Opravdu chtěl řídit, když je v tomhle stavu?

,,Budu řídit. Kde máš klíčky?" Zeptala jsem se ho. 

,,V pravé přední kapse." Usmál se na mě. 

Pozvedla jsem na něho obočí. Opravdu se teď snaží mě provokovat?

Mohla jsem ho hodit do škarpy a nechat ho tam, ale na to jsem byla až moc hodná.

Nastavila jsem pravou ruku, aby mi klíčky podal. Bradley si povzdychl a podal mi klíčky od Forda. 

Penny se objevila u nás dvou. Opřela se o barovou desku a mile se usmála. 

,,Co to bude?" Zeptala se mě. 

,,Nic, Penny. Zaplatí." Ukázala jsem na Bradleyho.

,,Já bych si ještě něco dal." Podíval se Bradley na Penny. 

,,Ne." Umlčela jsem Bradleyho jako malé dítě. ,,Můžu účet?" Zeptala jsem se. 

Penny s úsměvem přikývla a odešla pro účtenku. Bradley zatím vytáhl peněženku a podal mi ji. 

,,Neumím počítat, když jsem na mol." Zvedl se a vydal se k autu. 

To, že Bradley neuměl počítat, když byl na mol jsem věděla moc dobře. Proto jsem se ho zeptala, kolik je šest krát osm.

Otevřela jsem peněženku a podívala se jakou má hotovost. Doufala jsem, že to bude stačit.  

Penny mi řekla částku a já ji zaplatila. Bohu díky pro mě, protože to vystačilo a já nemusela doplácet ze svých peněz. 

Z jeho peněženky vypadl malý čtvercový lísteček. Penny jsem poděkovala a lístek rychle zvedla. 

Otočila jsem ho a uviděla fotku se mnou. Bylo mi na ní deset a Bradleymu patnáct. Byla jsem stejně vysoká jako on a to byla teprve ironie. 

Byli jsme tedy u jezera na chatě. Zrovna jsme se koupali a Bradley si mě vzal na záda.

Oba jsme se na fotce křenili, ale to mi připomnělo ten hezký moment s ním. 

Usmála jsem se a fotku schovala zpět do peněženky.

Vyšla jsem z baru a uviděla Bradleyho, který seděl na zemi vedle Fordu.

Zasmála jsem se. Odemkla jsem auto a rozešla se k němu.

Vzala jsem jeho ruku a hodila si jí kolem ramen. Pomohla jsem mu na nohy.

Obešli jsme auto a já ho posadila na sedadlo spolujezdce. Stoupla jsem si na stupínek a vytáhla pás. 

Předklonila jsem se přes něho, abych mu mohla zapnout pás. Jeho ruce mě uchopily za boky. Pevně mi stisknul. 

Podívala jsem se na něho. Cítila jsem, jak mi horkost stoupá do tvářích. 

Rychle jsem mu pás zacvakla a vystoupila z auta. Zavřela jsem dveře a auto obešla.

Otevřela jsem dveře a sedla si na sedadlo řidiče. Zavřela jsem dveře a připoutala se. 

Zastrčila jsem klíčky do zapínání a nastartovala auto. 

,,Nevím, jestli byl dobrý nápad ti to auto svěřovat." Zasmál se Bradley. 

,,Svěřil jsi mi i svůj život, takže mě nenuť si to rozmyslet." 

Vycouvala jsem a rozjela se. Bradley mi nadiktoval adresu hotelu a já jsem se rozjela po trase, kterou mi ukazovala navigace. 

✈