𝘽𝙤𝙧𝙣 𝙛𝙤𝙧 𝙩𝙝𝙞𝙨 |𝙏𝙤𝙥 𝙂𝙪𝙣: 𝙈𝙖𝙫𝙚𝙧𝙞𝙘𝙠 𝙁𝙁| ✔

𝟏𝟔

✈

Pomalu jsem otevřela oči. Viděla jsem, jak nade mnou jsou lidé v bílých oblecích. Světlo se nade mnou střídalo se stropem. 

Co se to děje? Snažila jsem se rozkoukat, ale každý pohyb mého těla mě bolel. Tělo mě přemáhalo, abych ještě usnula. 

Zavřela jsem oči a nechala se vést na transportních nosítkách. Netrvalo mi dlouho, než jsem usnula. 

✈

,,Je jen otřesená. Brzy se probere a přes noc si jí tu nechají na sledování." Uslyšela jsem tlumený hlas, který se postupem času zdál zřetelný. 

Měla jsem oční víčka zavřená, protože mi připadalo, že vážila nespočet kilogramů. Ucítila jsem pevný stisk na svojí ruce. 

,,Ještě jsem nikdy nepřišel o parťáka." Ten hlas jsem poznala. Byl Bradleyho. 

,,Máš kliku. Lítej dál a stane se to. Někdo zkrátka umře." Tenhle hlas patřil Maverickovi. 

Líně jsem otevřela pomalu oční víčka. Neotevřela jsem je kompletně, ale jen do půlky. Vedle mě seděl Bradley, který mě držel za ruku. 

Díval se do země a poznala jsem z jeho obličeje, že byl smutný. Viděla jsem ho tak párkrát a rvalo mi to srdce.

,,Vám se to snadno řekne. Nemáte ženu. Ani děti. Když zemřete nikdo vás nebude oplakávat." Bylo od Bradleyho tvrdé něco takového Maverickovi říct.

Chtěla jsem je oba zarazit v téhle debatě, ale nedokázala jsem nic říct. Byla jsem na to unavená. Zavřela jsem znovu oči.

,,Blake je výjimka. Ta by za vás položila život, což nechápu." Bříškem prstu mě začal hladit po ruce. 

,,Jdi domů. Potřebuješ se vyspat." Otočil se Maverick směrem ke dveřím, aby odešel. 

Bradley jemně pustil moji ruku, ale ze židle vyskočil tak prudce, že zavrzala o zem nahlas. 

,,Proč jste stáhl moji přihlášku na akademii?" Zvýšil na něj hlas Bradley. ,,Proč jste mi stál v cestě?!" Zakřičel na něj. 

Otevřela jsem víčka znovu do půlky. Chtěla jsem je v tomhle zarazit. Měla jsem už plné zuby tohoto sporu.

,,Nebyl jsi připravený." Maverick byl stále otočený ke dveřím a připraven k odchodu. 

,,A na co?" Rozešel se k němu Bradley. Maverick se na něho otočil, aby mu čelil.  ,,Abych lítal jako vy?" Zeptal se ho Bradley. 

Otevřela jsem oči dokořán. Sebrala jsem všechnu sílu, která mi zbývala a posadila jsem se. 

,,Ne. Abys ignoroval pravidla a věřil svým instinktům. Abys nepřemýšlel, ale jednal." Zvedl na něj hlas Maverick. ,,Když budeš tam nahoře myslet, jsi mrtvej. To mi věř." 

,,Můj táta vám věřil." V Maverickových očích se objevila bolest, kterou jsem dlouho neviděla. ,,Neudělám tu samou chybu." 

Zvedla jsem se z postele. Maverick si mě všiml a chtěl zjevně říct, abych okamžitě zalezla zpátky do postele. 

Zamotala se mi hlava. Nestačila jsem se ničeho chytit a sletěla jsem na kolena. 

,,Blake?" Ucítila jsem, jak se mě dotýkají ruce. Zmateně jsem se podívala na Bradleyho, který měl přiloženou ruku na mých zádech a druhou na mém rameni. 

Chytla jsem se jedné strany nemocniční postele a plnou vahou se o ní opřela. Bradley mi chtěl pomoct, ale já ho zarazila. 

,,To je dobrý." Pošeptala jsem klidně. Celé tělo se mi klepalo, ale přesto jsem promluvila klidně.