𝘽𝙤𝙧𝙣 𝙛𝙤𝙧 𝙩𝙝𝙞𝙨 |𝙏𝙤𝙥 𝙂𝙪𝙣: 𝙈𝙖𝙫𝙚𝙧𝙞𝙘𝙠 𝙁𝙁| ✔

𝟐𝟐

✈

Sundala jsem ze sebe všechno oblečení a převlékla jsem se do normálního. Sbalila jsem si tašku a hodila si ji přes rameno. 

,,Víš, že jsi pravděpodobně dost naštvala admirála. Ten chlapík se po tom tvém divadlu netvářil moc příjemně." 

Phoenix se na mě dívala neutrálním pohledem. Podle jejího tónu jsem mohla říct, že byla naštvaná.

,,Dobře víš, že mám pravdu. Vymyslel si úplně šílené parametry s kterými bychom pravděpodobně skončili v hořící rakvi." Pozvedla jsem ramena. 

,,O to mi nejde proboha." Zvedla na mě hlas. ,,Jde mi o to, že jestli tě kvůli tomuhle nevybere na misi, tak s námi poletí Hangman jako velitel týmu." 

Polootevřela jsem pusu, abych jí to vyvrátila, ale vykolejila mě. Snad by mě admirál nesoudil podle mého chování. 

Samozřejmě bylo pravděpodobné, že mě podle mého chování bude soudit. Ale doufala jsem, že mě bude soudit jen podle mých schopností.

,,Neboj se, Phoenix." Usmála jsem se na ni, ačkoliv jsem byla nejistá. ,,Určitě s vámi na tu misi poletím." 

Rozešla jsem se, abych mohla odejít ze šatny. Phoenix si vzala tašku a rozešla se se mnou ze šatny. 

,,Co ty a Rooster?" Zeptala se mě. Udiveně jsem se na ní podívala. 

Když jsem si vzpomněla na včerejší událost, chtěla jsem se propadnout do země a zůstat neviditelná v podzemí. 

,,Nic moc se nestalo." Pozvedla jsem ramena. Phoenix se na mě nevěřícně koukala. Cítila jsem, jak mi stoupá horkost do tváří. 

,,Nic moc, jo?" Pozvedla obočí. Řekla to zvláštním tónem, který mě donutil zatnout pěsti. Ona mě pokouší, abych jí to řekla? Nebo něco ví?

,,Spíš nic." Opravila jsem se. V hlavě jsem se profackovala, že se chovám jako teenager, který je nerozhodný. 

,,Nemusíš mi to říkat. Hlavně když budeš šťastná." Usmála se na mě s úšklebkem. 

,,Berserk?" Ozvalo se moje jméno. Nemusela jsem se otáčet a hned jsem věděla, kdo to je. Měl opravdu blbé načasování. 

,,Uvidíme se zítra." Zamávala mi s úsměvem na tváři. Ta mrcha jedna. Zakroutila jsem hlavou. 

,,Ahoj." Pozdravila jsem ho a otočila se, abych se na něho mohla dívat. ,,Copak?" Zeptala jsem se. 

,,Potřebuji si s tebou promluvit." Zhrozila jsem se nad tou větou. Mělo to být o včerejšku? O tom jsem dnes moc mluvit nechtěla.

Ani mě nepolíbil a já šílela už jen z té představy. Musela jsem se sebrat a to hned. 

,,Jde o tu misi." Na jednu stranu se mi moc ulevilo a na druhou stranu se mi přihoršilo. Věděla jsem, že se o té misi někdy pobavíme. 

,,Chci, abys mi dala slib." Mohla jsem si všimnout, jak nervózní byl. Nevěděla jsem, co mi chce říct, ale podle jeho slov se mi to už teď nelíbilo.

,,Letíme na misi, která nás vystavuje nebezpečí. Každý z nás tam může umřít." Už teď jsem Bradleyho chtěla zastavit, ale on mě předstihl.

,,Nech mě to doříct." Dal ruku před sebe, abych se nepokoušela ho přerušovat.

,,Když se mi něco stane, chci, aby ses mě nepokoušela zachránit. Žádám po tobě, kdyby se něco stalo, abys letěla zpět na loď bez pokusu mě zachránit." 

Nemohla jsem uvěřit tomu, co po mě žádal. Tenhle slib jsem mu dát nemohla. Byla bych za něj schopná položit i život.

,,Bradley-" Chtěla jsem mu to vyvrátit, ale on mě přerušil.

,,Když havaruji, nechci, abys mi letěla zachránit zadek, protože bych si nikdy neodpustil, kdyby se ti něco stalo." Odmlčel se.

,,Slib mi to, Blake." Podíval se na mě vážně. Žádal po mně nesplnitelné, ale naléhal na mě. Musela jsem mu zalhat. 

,,Slíbím ti to, když to ty slíbíš mně." Myslela jsem na to, že kdyby se něco stalo mě, nechtěla bych, aby se mě pokoušel zachránit.

,,Slibuji." Poznala jsem, že se mu do toho moc nechtělo.

,,Fajn. Taky ti to slibuji." Řekla jsem neochotně. Dobře věděl, že jsem na sliby háklivá a že je silně dodržuji. Tenhle slib jsem však dodržet nemohla, ani kdybych se snažila.

,,Blake?" Otočila jsem se a uviděla Mavericka. Otočila jsem se zpátky na Bradleyho a usmála se na něho. 

,,Uvidíme se zítra, dobře?" Pomalu jsem se rozešla za Maverickem a zastavila u něho.

,,Tak co?" Zeptala jsem se ho. Pobídl mě, abych se rozešla k východu.

,,Dostal jsem pěkný výprask." Usmál se. ,,Ale stálo mi to za to. Ty nový parametry byly hrozný." Zasmála jsem se, protože mi potvrdil, že jsem měla pravdu.

,,Moje parametry tedy zůstávají. Budu teď muset poslat šest lidí na sebevražednou misi." Povzdychl si.

,,Mave, vytrénoval jsi nás dobře. Bez tebe bychom to nezvládli, takže si nedělej starosti." Usmála jsem se na něho. 

,,Dělám si je a ty to moc dobře víš. Pokud se něco stane, nikdy si to neodpustím." Na jeho obličeji bylo vidět, že má o každého pilota strach. 

,,Dopadne to dobře. To mi můžeš věřit." Usmála jsem se na něho. 

Nevěděla jsem, jestli říkám pravdu, ale chtěla jsem tomu věřit. 

✈