𝘽𝙤𝙧𝙣 𝙛𝙤𝙧 𝙩𝙝𝙞𝙨 |𝙏𝙤𝙥 𝙂𝙪𝙣: 𝙈𝙖𝙫𝙚𝙧𝙞𝙘𝙠 𝙁𝙁| ✔

𝟏𝟓

✈

Létali jsme každý různě v týmech. Vždycky byla jednomístná stíhačka přidělena k dvojmístné. 

Letěla jsem už čtyři pokusy a ani jeden z nich se mi nepovedl. Třikrát jsem netrefila cíl a jednou jsem málem omdlela.

Nezvládla jsem prudké stoupání a kdybych nesrovnala stíhačku, zjevně bych šla k zemi. 

Byla jsem však na sebe naštvaná. Chtěla jsem dokázat víc. Chtěla jsem dokázat, že tahle mise bude úspěšná, ale vůbec se mi to nedařilo. 

Nikomu z nás se to nedařilo. Někdo netrefil cíl, někdo neproletěl kaňonem a někdo nezvládl prudké stoupání. 

Bylo to všechno komplikované. Opravdu jsem si začínala myslet, že tahle mise bude neúspěšně provedená, ale stále jsem měla naději. 

Maverick vešel do učebny. Zvedla jsem k němu hlavu a narovnala se na sedadle. Podíval se do svých desek a chvilku mlčel. 

,,Další tým bude Bob, Phoenix a Berserk." Oznámil nám Maverick a desky si přiložil pod paž. ,,Hodně štěstí." Popřál nám a odešel. 

Sebrala jsem se ze sedadla a upravila si postroj. Phoenix na mě s Bobem čekala u dveří. 

Šouravým krokem jsem se za nimi rozešla. Když jsem k nim došla, všichni jsme se rozešli společně k našim stíhačkám.

,,Je tahle mise vůbec uskutečnitelná?" Zeptal se Bob a tím prolomil ticho, které kolem nás panovalo. 

,,Nejsem si tím jistá." Odpověděla krátce Phoenix. Povzdychla jsem si nad tím. 

Každý z nás to cítil jinak. Každý z nás byl jinak zklamaný. Dneska nebyl úspěšný den a nejhorší bylo, že termín otevření továrny se blížil. 

,,Myslím si, že je to uskutečnitelné. Jen to chce čas a tréning." Promluvila jsem tiše. Došli jsme k stíhačkám.

,,Hodně štěstí." Popřála jsem jim a rozešla se k stíhačce. 

Vjela jsem na ranvej a když jsem měla dostatečnou rychlost pro vzlet, tak jsem vzlétla. Letěli jsme na místo určení, kde se nám začal počítat čas.

Úspěšně jsme proletěli kaňon bez třiceti sekundového zpoždění. Byla jsem na to hrdá a zlepšilo mi to náladu. 

Přešli jsme na rovinku, kdy o pár sekund později mělo přijít první stoupání, a poté obrat do střemhlavého sestupu. 

,,Jak to vypadá Bobe?" Zeptala se Phoenix svého navigátora. 

,,Máme pět sekund zpoždění. Musíme zrychlit!" Oznámil nám Bob.

Moje nadšení z odstranění třiceti sekundového zpoždění se vypařilo. Aktuálně jsme měli pěti sekundové zpoždění. Museli jsme pohnout, protože záleželo na každé sekundě. 

,,Zrychluji. Držte se mě." Zrychlila jsem, abychom dohnali těch pět ztracených sekund. 

,,Počkat." Ozval se Bob přes rádio. ,,Kdo je to?" Zeptal se. 

Okamžitě jsem se podívala nad sebe a uviděla další stíhačku. Okamžitě jsem věděla, kdo je to. 

,,Modrý týme, vidím vás." Ozval se Maverickův hlas přes rádio. 

,,Sakra." Zaklela jsem. Nevěděla jsem, co mám dělat, protože jsem teď měla zodpovědnost za svůj tým a na krku Mavericka. 

,,Co tady dělá?" Ozval se otrávený hlas Phoenix. Zjevně z toho taky nebyla dvakrát nadšená.