𝘽𝙤𝙧𝙣 𝙛𝙤𝙧 𝙩𝙝𝙞𝙨 |𝙏𝙤𝙥 𝙂𝙪𝙣: 𝙈𝙖𝙫𝙚𝙧𝙞𝙘𝙠 𝙁𝙁| ✔

𝟏𝟑

✈

Začal mi zvonit budík, který mi oznámil, že bych měla zvednout svoje šunky a začít něco dělat. Přejela jsem prstem přes obrazovku, abych tenhle otravný zvuk utlumila. 

Zvedla jsem hlavu z polštáře. Těžce jsem bojovala, abych nespadla do polštáře a znovu neusnula. Vyvalila jsem se z postele a šla se rovnou převléct. 

Vešla jsem do chodby a měla jsem namířeno k dědečkovi do pracovny. Bylo sice brzo ráno, ale on byl vzhůru.

Se stářím se mu zhoršil i spánek. Naspí pár hodin a kdyžtak je dospí odpoledne. Takže jsem věděla, že bude v pracovně. 

Zastavila jsem přede dveřmi a zaťukala jsem na ně. Dala jsem tomu dobrých pár sekund, a pak jsem otevřela do jeho pracovny. 

Seděl na židli a v ruce měl nějaké papíry. Byl ke mně otočený zády a čekal, až začnu mluvit. 

,,Potřebuji si s tebou promluvit." Oznámila jsem mu nervózně. Mluvit s ním o Bradleym nebylo nikdy jednoduché. 

Dědeček na něj měl svůj vlastní názor, který jsem díky jeho paličatosti neznala. Mohla jsem jenom odhadovat, jak se k němu cítí, ale pravdu jsem nikdy neznala. 

Rozešla jsem se a sedla si na židli. Hodila jsem si nohu přes nohu a shrbila se k němu, jako bych mu říkala tajné informace. 

,,Chci mluvit o Bradleym." V jeho obličeji se objevilo překvapení. Otočil se k počítači, aby byl připravený psát věty. 

Nikdy jsem moc o Bradleym nemluvila, ale když na to přišlo, mluvila jsem to, co jsem cítila. 

,,Pamatuješ na ten večer, když jsem přišla s rozbitým nosem domů? Šla jsem beze slov nahoru, abych si umyla krev z obličeje." 

,,Když jsem si myla nos, slyšela jsem, jak se dole hádáte. Řekl jsi mu, aby se ode mě držel dál. Proč?" Zeptala jsem se.

Dědeček si povzdychl a začal psát na klávesnici, která pod každým kliknutím prstu cvakla. 

Měl jsem zlost, že ti ublížil. Měl jsem taky strach o tebe. 

,,Však to byla nehoda, dědo. Dobře víš, jak byl i je pro mě Bradley důležitá osoba v mém životě. Proč jsi ho musel odstranit z mého života?" Zaslechla jsem, jak se mi zlomil hlas. 

Když mě Bradley opustil, byla jsem ztracená. Měla jsem pocit, jako kdybych ztratila sebe sama a zůstala jen ta smutná část mě. Cítila jsem se, jako kdybych znovu ztratila rodiče.

Bradley měl v tom věku problémy. Maverick mu stáhl přihlášku z Námořní akademie. Pral se v barech a já nechtěl, aby se ti něco stalo. 

,,Celou tu dobu na mě byl nepříjemný a to jen proto, že mě od sebe odháněl kvůli tomu slibu, který jste si dali." Narovnala jsem se. 

,,Nenáviděla jsem ho za každou zlou větu, která mi ublížila. Vždycky jsem však nepřestávala doufat, že se někdy dozvím proč."

,,Čekala jsem, že mi jednou řekne, že jsem něco podělala. Nebo že on něco podělal. Ale nikdy jsem nečekala, že to budeš ty, kdo mi bude kontrolovat život." 

,,Vím, Bradley se choval jako totální idiot a já bych měla být ta, co by mu za to nikdy neměla odpustit, protože někdy ta slova opravdu bolela." 

,,Ale pořád jsem věděla, že to byl můj jediný a opravdový kamarád, protože tu pro mě byl i v těch nejhorších chvílích. Já jen nechápu, co ti dalo to právo ho vymazat z mého života, jako kdyby nebyl nikdo." 

V té chvíli jsem myslel, že dělám dobře. Byla jsi a stále jsi to nejdůležitější, co v životě mám. Měl jsem potřebu tě ochránit. 

,,Tak to ti tedy opravdu děkuji. To jsi mě teda opravdu ochránil." Vstala jsem prudce ze židle a rozešla se do pokoje pro tašku, abych mohla vyrazit do práce. 

Když jsem vyšla z pokoje, uviděla jsem, jak se dědeček pomalu sápe za mnou. Okamžitě jsem se rozeběhla, abych ho podepřela.

Chytnula jsem ho pod rukou a podepřela ho. Nevypadal vůbec dobře. Musela jsem všechnu zlost hodit za hlavu. Teď bylo na prvním místě jeho zdraví. 

,,V pořádku?" Zeptala jsem se ho. ,,Pojď. Půjdeme si sednout." Odvedla jsme ho zpět do pracovny, kde jsem ho posadila na jeho židli. 

Klekla jsem si k němu a podívala se mu do očí. Věděla jsem, že tu se mnou nebude dlouho. Možná nebyl dobrý čas se kopat v minulosti. Byl čas to nechat plavat. 

,,Chápu to." Přikývla jsem. ,,Mohl jsi mi to říct dávno." Povzdychla jsem si. 

,,Nechci, abych odešla naštvaná a frustrovaná do práce, takže se usmíříme, co ty na to?" Usmála jsem se na něho. 

,,Uvidíme se večer. Zahrajeme si karty, nebo si zahrajeme jinou deskovou hru." Zvedla jsem se na nohy a oklepala si kolena. 

Dědeček začal psát něco na klávesnici, ale já byla moc zabraná do svých špinavých džínů. 

Dědeček ukázal na počítač. Podívala jsem se na obrazovku a přečetla si slova. 

Leť opatrně. Mám tě rád.

Usmála jsem se nad slovy, které byly napsány na monitoru. Sehnula jsem se, abych obejmula dědu. 

,,Buď na sebe opatrný. Nezlob babičku." Přátelsky jsem ho drkla do ramene a rozešla se z pokoje. 

✈