𝘽𝙤𝙧𝙣 𝙛𝙤𝙧 𝙩𝙝𝙞𝙨 |𝙏𝙤𝙥 𝙂𝙪𝙣: 𝙈𝙖𝙫𝙚𝙧𝙞𝙘𝙠 𝙁𝙁| ✔

𝟏𝟖

✈

Nadechla jsem se zhluboka. Strčila jsem klíč do zámku a odemkla. Otevřela jsem pomalu dveře. 

Babička se však neobjevila tak, jak jsem si představovala. Čekala jsem, že bude stát za dveřmi a bude na sobě mít svůj růžový župan. 

Potichu jsem vlezla do domu a zavřela za sebou dveře. Sundala jsem si boty a položila je do botníku.

Mé budoucí kroky směřovaly do kuchyně, kde babička seděla u stolu a dívala se do tabletu. 

,,Babi?" Promluvila jsem tiše. Zvedla hlavu od tabletu. Měla opuchlé oči od pláče a zkormoucený obličej.

,,Pane Bože, Blake." Vyskočila ze židle a rozběhla se mě obejmout. Stiskla mě tak pevně, že jsem myslela, že mi vytlačí duši z těla. 

,,Jsi v pořádku?!" Odtrhla mě od sebe a sáhla mi na tváře. Měla studené ruce a cítila jsem, jak se klepaly.

,,Jsi v pořádku ty?" Zeptala jsem se jí. Nechtěla jsem ji na otázku odpovídat, protože jsem nebyla v pořádku. 

Zakroutila hlavou do souhlasu a spustila ruce ke svému tělu. Její oči se naplnily slzami.

,,Připravuji květiny na obřad, který bude zítra. Jaké myslíš, že měl nejraději?" Zeptala se mě a rozešla se zpět si sednout ke stolu. 

,,Nejraději měl luční kvítí a jeho nejoblíbenější byla kopretina. Ale taky měl rád bílé lilie." Zlomil se mi hlas, když jsem si vzpomněla, jak mě děda vzal na louku, kde jsme si popisovali luční kvítí. 

,,To máš pravdu. Vždycky mi nosil lilie, ale věděla jsem, že si je taky vzal trochu pro sebe." Zasmála se, ale úsměv se jí zkroutil do tenké linky. 

,,Tady máš, Blake." Vzala bílou obálku, které ležela na stole a podala mi ji, abych si ji převzala. 

Vzala jsem obálku do ruky a prohlédla si ji. Bylo na ní napsané moje jméno dědovým rukopisem. 

,,Co je to?" Bylo očividné, že to byl dopis, ale chtěla jsem vědět jeho význam.

,,Napsal ti to dávno. Řekl mi, ať ti ho předám, až přijde jeho čas." Usmála se na mě krátce a hlavu stočila k tabletu. 

Bez dalších slov jsem se rozešla směrem do svého pokoje. Když jsem do něj došla, zavřela jsem za sebou dveře. 

Tašku jsem položila na zem a vlezla si do postele. Rozsvítila jsem si lampičku a opřela se o stěnu, abych seděla pohodlně. 

Otevřela jsem obálku a uviděla uvnitř bílý dopis. Vytáhla jsem ho a obálku položila vedle sebe. 

Rozložila jsem dopis a uviděla dědův rukopis. Nadechla jsem se zhluboka a začala číst.

Moje milá Blake, 

pokud tohle čteš, pravděpodobně jsem mrtvý. Slovy nelze vyjádřit to, že mě mrzí, že jsem vás opustil. Bohužel můj čas se krátil a někdy musel přijít konec. 

Dobře vím, že tě to bude nějaký čas bolet. Bolí mě též, že jsem musel odejít a že už nikdy nespatřím tvojí tvář. 

Vím však, že o sebe dokážeš postarat a máš kolem sebe lidi, kteří ti kryjí záda. 

Nechci, abys truchlila. Chci, abys ses věnovala tomu, co tě baví.

Ať už je to létání, otravovaní Mavericka nebo trávení času s Bradleym. Chci, abys byla šťastná.

Jsi silná a nebojácná žena. Vždycky když jsi spadla na dno, dokázala jsi se postavit znovu a znovu.

Dokázala jsi se probojovat mezi nejlepší piloty. Jsem na tebe hrdý. 

Svět potřebuje lidi jako jsi ty. Stejně tak, jako jsem tě potřeboval já. Jsi starostlivá, milá, odvážná a vtipná. Hodně jsem se s tebou nasmál i ve chvílích, kdy to nebylo vhodné. 

Chci, abys věděla, že se nebojím a že to nebolelo.

Vždycky když se podíváš na oblohu, vzpomeň jsi, že se ze shora dívám a dávám na tebe pozor. Nikdy nebudeš sama. 

Mám tě moc rád z celého srdce. Buď statečná, Hurikáne. 

Tvůj děda

Přitiskla jsem si dopis k hrudi. Převrátila jsem se na bok a schoulila se do klubíčka. Začala jsem brečet. 

Cítila jsem se, jako by mě zasáhl granát a roztrhal na cucky. Prázdnota mě pohlcovala. Zavřela jsem oči a tiše vzlykala.

✈