Loved by you ^Jailey FF^

5.

Hailey's pov
- - - - -

,,Pojď se najíst." Zakrvácenou rukou, rukou od mé krve mě podepřel a pomohl mi vstát. ,,Motá se mi hlava." Vydechla jsem a on si povzdechl. ,,Dám ti vodu a prášek.." řekl a stiskl mě pevněji když se mi podlomila kolena. Bolí mě celé tělo.

,,Bolí to tolik?" Zeptal se opatrně a já pokývala hlavou. Nejradši bych mu znovu odsekla, ale mám strach a jsem na to moc slabá.

,,Tak pojď." Povzdechl si a nepatrně se sklonil předtím než mě podebral pod koleny a vyzvedl si mě do náruče. Což jsem vůbec nečekala, ale rozhodně jsem si nemohla stěžovat.

,,Chyť se mě." Řekl a já mu slabě omotala ruce kolem krku zatímco jsem si hlavu zabořila do jeho hrudi. V jeho sevření je mi nádherně. Proč je mi v náručí mého únosce tak hezky?

Možná je to tou bolestí. Musí to být tou bolestí. Otupuje mě, proto se cítím tak hezky.

,,Nezavírej oči Hailey. Vím že jsi chudokrevná, a ztratila jsi hodně krve, ale zvládneš to." ,,Jsem jen unavená." Zamumlala jsem a natiskla se na něj blíž. Moc nevnímám co dělám.

,,Spala jsi přes deset hodin." Odpověděl a lépe si mě nadzvedl při čemž mu prsty padly na mou ránu a mně se jen z té vlny bolesti, která mi projela tělem udělalo na omdlení.

,,Ještě chvíli vydrž. Dám ti vodu a bude to dobré." Nohou otevřel dveře od sklepa a já pevně zavřela oči když jsem najednou byla na až moc světle.

,,Jsi silná, zvládneš to. Jen trochu krve Lee, zvládla jsi horší." Řekl tiše a opatrně mě posadil na stůl. Dlaněmi se zapřel vedle mého těla a sklonil se ke mně blíž.

Pozorně se mi díval do očí a já mu pohled opětovala se zmateným výrazem. Sklonil se ke mně blíž a já se o něco odtáhla. Co chtěl udělat?

Chtěl mě políbit? Proč si myslí, že bych mu to opětovala? Nebo nemyslí, ale proč by to chtěl udělat?

,,Nerozumím ti..." vydechl se zraněním v hlase a já pokroutila hlavou. Já nerozumím jemu. Nemám tušení jak jsem se ocitla v téhle situaci.

,,Lee, proč jsi mi to udělala..?" Řekl tiše a jemně mi přiložil rozklepanou dlaň na tvář. Neucukla jsem. Zhluboka jsem se nadechla, když mi na pár sekund vynechal tep a podvědomě tvář nepatrně vtiskla víc do jeho dlaně.

Přemýšlela jsem nad tím jak známé mi to přišlo, jak nádherně jsem se díky jeho doteku cítila a snažila se ty pocity zahnat. Usnesl mě. Uspal mě, unesl mě, ublížil mi, mluví o věcech, kterým absolutně nerozumím, nechci se cítit hezky.

,,Proč bys mi to dělala? Šel jsem kvůli tobě sedět Lee. Nerozumím tomu, nemyslím si, že jsem ti dal důvod mi to udělat." Pokračoval ublíženým hlasem a já se snažila dýchat. Jsem tak moc zmatená. Nemám tušení co tím myslí.

,,Vůbec vám nerozumím." Vydechla jsem bezmocně a jemu pohled padl na mé rty. ,,Co se ti to stalo? Co ti udělal? Jak moc ti musel zamotat hlavu abys na mě úplně zapomněla?" Za tvář na které měl stále přiloženou dlaň si mě přitáhl blíž a já zavřela oči. Uvnitř mě se mísil strach s nepatrným nadšením.

,,Nikdy jsem vás neznala, pochopte to prosím." Vydechla jsem a on pokroutil hlavou předtím než si mě přitáhl blíž ke kraji stolu a drsně se mi natiskl na rty.

Tiše jsem zalapala po dechu kvůli překvapení a oči zavřela trochu pevněji. Na sekundu se odtáhl předtím než si mě za tvář přitáhl blíž k němu a rty udělal první pohyb, který jsem omámeně opětovala.