Loved by you ^Jailey FF^

10.

Hailey's pov
- - - - -

Srdce mi tluče jako splašené, ústa mám vyschlá a jsem vyděšená k smrti.

Nemám tušení co po mně požaduje. Mám říct že je mým přítelem on? Říct že to co se stalo s Aaronem nebylo ani blízko k flirtování? Co mám říct? Co mám dělat? Jsem zoufalá a vyděšená.

,,O— omlouvám se," Vykoktala jsem a se slzami v očích napnutě sledovala jeho obličej abych věděla jestli jsem to řekla správně nebo mi ublíží.

Jsem z něj tak moc zmatená. Nevyznám se v něm a je to děsivé. Včera večer byl tak milý a roztomilý, ráno také a najednou mu něco přepnulo a chová se takhle.

,,Neměla jsi ho nechat tě držet tak dlouho." Zamumlal naštvaným hlasem a otočil se zpátky čelem k volantu. Takže jsem to nepokazila. Řekla jsem to správně.

Zhluboka jsem vydechla zadržovaný dech a se stále bušícím srdcem se otočila čelem ke dveřím co nejvíc to šlo, aby mě neviděl brečet.

Tohle nezvládám. Chci zpátky za Brianem. Chybí mi... chybí mi i má práce a procházky a náš dům.

Chci zpět...

,,Dnes mám schůze, bude tě znovu hlídat Josh," Josh. Srdce mi poskočilo zděšením. Jen toho ne. Toho už nechci. Minule se choval zvláštně. Dotýkal se mě kde by neměl a mám strach že by byl schopný udělat něco víc. Nemůžu s ním být znovu. Co když mi ublíží?

,,Zítra také, protože přijede Rachel a možná tě nechám být s námi v sobotu až přijede Aaron a Dalton a pár dalších lidí." Řekl a já k němu nejistě zvedla pohled. Z očí mi stále tekly slzy a bála jsem se jen vydat hlásku.

,,Josh..?" Šeptl jsem a on se na mě na sekundu podíval předtím než přemístil pohled zpět před nás. ,,Ano, Josh," Zamumlal a já se objala kolem těla. Z jeho saka mě obklopila jeho dokonalá vůně a stále mi tiše stékaly slzy.

Nechci Joshe. Mám strach. Nevím jestli mám větší strach z něj nebo z Jasona. Vše je to tak složité.

,,Vadí ti?" Zeptal se hlasem který mi říkal abych si dobře rozmyslela odpověď. Co mám teď dělat? Vadí. Mám z něj hrozný strach. Jen se bojím mu něco říct, nevím jestli ho to naštve nebo ne.

,,Ne," Šeptla jsem a zhluboka vydechla abych zahnala vzlyky. Pro sebe spokojeně pokýval hlavou a nastalo ticho, které jsem se neopovažovala porušit.

Otočila jsem se zpět k okýnku a překryla si pusu dlaní abych neplakala moc nahlas.

Chci domů...

-

,,Máš hlad?" Otevřel lednici a vyndal z ní naložené maso. Zmateně jsem pozvedla obočí a nejistě se objala kolem pasu. Ptá se vážně? Nebo mi ublíží když řeknu ano?

,,Máš. Sedni si, udělám něco k obědu." Řekl aniž by mě nechal odpovědět a já se nejistě rozhlédla kolem. ,,Kam si mám sednout?" Šeptla jsem a on dlaní poklepal na linku.

,,Ale nejdřív se převlíkneme. Pojď za mnou." Rozešel se směrem ke schodům a já zhluboka vydechla. Bolí mě ten kotník. Asi jsem ho měla opravdu vyvrtnutý a nezvládlo se to ještě dobře zahojit.

,,Jdeš?" Zeptal se od schodů a opatrně udělala pár kroků předtím než jsem se musela zastavit a nohu uvolnit. Nemohu. Opravdu nemohu chodit. Ty vysoké podpatky tomu vůbec nepomohli.

Pohled mu padl na můj kotník a povzdechl si.

,,Zase to máš nateklé." Přešel zpět ke mně a sklonil se jen aby mě chytl pod stehny a vyzvedl si mě do náruče. ,,Ošetřím ti to." Zamumlal a jemně si mě nadzvedl. Nejistě jsem mu omotala ruce kolem krku abych si byla jistá, že nespadnu.