Loved by you ^Jailey FF^

14.

Hailey's pov
- - - - -

Vyděšeně jsem zvedla pohled ke schodům od kterých se ozývaly hlasy a co nejrychleji ze sebe sundala všechny talíře abych se mohla odtáhnout dál od vchodu.

Proč se vrací? Ještě není oběd. Nebo jsem byla až tak dlouho mimo?

,,Máš hodinu." Slyšela jsem jeho hlas a potom kroky na schodech při kterých jsem zatajila dech. Prosím Joshe už ne. Už nechci. Nezvládnu to.

Zavřela jsem oči a schoulila se v klubíčku očekávajíc další bolest.

,,Jsi vzhůru?" Ozval se tichý hlas Rachel a já se překvapením znovu normálně posadila. Je tady? Myslela jsem si, že ji ke mně nepustí.

Sklopila pohled na stolek s jídlem a pitím a pohled jí zjemněl. Do očí se jí nahrnuly slzy a podívala se zpět na mě.

,,Můžu k tobě?" Zeptala se tiše a já pokývala hlavou. Ona mi neublíží. Alespoň doufám. Pousmála se a vlezla si za mnou na postel. Pár sekund jsem ji nejistě sledovala. Nevím jestli jí věřit...

,,Můžu tě obejmout?" Pokývala jsem hlavou a znovu se sesypala sekundu co kolem mě omotala ruce. Objala mě pevněji a hlavu si položila na mou. ,,Plač jak budeš potřebovat. Pomůže to." Zavřela jsem oči a omotala kolem ní ruce. Tiše jsem pokračovala v pláči a konečně byla trochu klidnější když jsem v ní cítila oporu. Ani ji pořádně neznám, ale jsem ráda, že přišla.

,,Jak moc ti ublížil?" Vydechla tiše a něžně mě hladila po vlasech aby mě uklidnila. Oči jsem stiskla pevněji a v dlaních stiskla její mikinu, která voněla po Jasonovi.

Třeba jim to vyjde. Miluje ho a moc bych jí přála aby byla šťastná. Třeba by mě pustil kdyby mu to vyšlo s ní. Mohla bych zpět za Brianem. Zpět do normálního života.

,,Rozumím tomu jak se cítíš. Ještě to bude těžké a zanechá to jizvu, ale zlepší se to. Časem to bude bolet méně." Zašeptala mi do vlasů když jsem jí neodpověděla a já k ní zvedla ubrečené oči.

Rozumí tomu jak se cítím?

,,Tebe taky někdo," trhaně jsem se nadechla neschopná ze sebe dostat to slovo a opravdu si připustit co se mi stalo a ona skrz slzy vynutila malý úsměv.

,,Jason..?" Šeptla jsem a ona okamžitě pokroutila hlavou. ,,Ne, Jason by si nic takového nikdy nedovolil, Jason, Jason mě od toho zachránil," vydechla tiše a zhluboka se nadechla aby zahnala pláč.

,,Řeknu ti co se stalo mně, třeba tě to trochu povzbudí." Znovu několikrát zamrkala aby zahnala slzy a mně bylo ještě smutněji když jsem viděla jak moc ji to stále bolí a ovlivňuje. Budu stejně v háji i já?

,,Bylo mi šestnáct," první věta a už jsem zlomená. Šestnáct. Jen šestnáct. Šestnáct je ještě hrozně mladé. Já si nepamatuji nic co se mi stalo od patnácti do sedmnácti let, ale vím, že se mi nestalo nic takhle špatného.

,,Moji rodiče měli příšerné období a snažili se to vyřešit takže byli vkuse na dovolených a měla jsem přítele. Byl starší, bylo mu osmnáct, vždycky jsem v něm hledala oporu, ale jeden večer byli rodiče někde pryč a on měl špatnou náladu takže to prostě udělal i když věděl že nejsem připravená. Bolelo to. Pamatuji si jen jak moc to bolelo a jak jsem ho prosila aby přestal, a potom jen jak se oblékl, křikl na mě že je konec a odešel." Zavřela oči a já ji znovu nejistě objala když jsem si všimla jak se kvůli pláči chvěje.

Měla to mnohem horší než já.

,,Můj způsob vyrovnání se s tím, že ode mě bylo vzato to nejdůležitější co jsem kdy měla a ještě ke všemu takovým způsobem byl příšerný. Byla jsem hrozná děvka. Ale příšerná, spala jsem s někým novým skoro každý den, dva roky. Snažila jsem se získat zpět moc nad svým tělem. Cítit se jako, že mi znovu patří. A tak to bylo do mých osmnácti, než jsem se vyspala i s Jasonem a potom mu v opilosti vyklopila všechno co se mi stalo."