Loved by you ^Jailey FF^

12.

Hailey's pov
- - - - -

V tichosti jsem si do úst vložila poslední sousto a znovu se odtáhla na druhou stranu postele.

Objala jsem se kolem těla a zhluboka dýchala. Je tu zima a mám strach. Blíží se ta chvíle když sem přivede Joshe.

Mám strach. Mám hrozný strach z toho co mi udělá.

,,Jsem zpět Shawty, snědla jsi něco?" Znovu se ozval jeho hlas a já několikrát zamrkala abych skrz slzy viděla. ,,Kde je Josh?" Šeptla jsem a on s úsměvem sklopil pohled na prázdný talíř.

,,Přijde až odejdu. Jsi najedená? Stačilo ti to? Řekni si a donesu víc nebo i něco jiného. Nemáš žízeň?" Pozvedla jsem obočí. Proč se najednou stará..? Před chvílí na mě křičel, dovlekl mě zpět do téhle díry a přivázal mě tak pevně a hrubě, že mám krvavé zápěstí.

Ale nemůžu ignorovat ty křeče v břiše od hladu a vyschlost krku. Dlouho jsem nepila...

,,Mám.." přiznala jsem tiše stydlivým hlasem a on se s malým úsměvem posadil na postel jen kousek ode mě. ,,A co by sis dala?" Zeptal se jemným hlasem, který jsem skoro nepoznávala.

Podobný použil když byl opilý a objímal mě. Je tak moc matoucí...

,,Vodu." Přiznala jsem tiše a on pozvedl obočí. ,,Jen vodu? Něco sladkého nebo slaného nebo kyselého nebo pálivého ne..?"

Jen jsem se sklopenou hlavou pokroutila na nesouhlas a nohy si přitáhla blíž k tělu, když se znovu ozval můj zoufalý žaludek. Mám strach ho o cokoliv poprosit. Mám strach jen promluvit. Nechci ho znovu naštvat. To co udělal jen pár minut dozadu bylo tak neskutečně děsivé...

,,Dobře.." odmlčel se a vstal. ,,Josh ti ji přinese. Po jednání se na tebe přijdu podívat." Odtáhl se dále, blíž ke schodům. ,,Jsou tu kamery, nemám šanci je sledovat v kuse, ale radši nedělej nic špatného." Chtěl se otočit na odchod předtím než pro sebe pokroutil hlavou a vrátil se zpět ke mně.

,,Nechám tě odpoutanou, ale nedělej hlouposti prosím, dnes se opravdu nezvládám ovládat a už ti nechci ublížit..." řekl tiše předtím než odešel nechávajíc mě zmrzlou a zoufalou s naprostým zmatkem v hlavě.

Nepřipoutal mě a řekl že mi nechce ublížit. Má tu kamery. Necítím se tak špatně. Cítím se mnohem bezpečněji. Já nemám v plánu tu dělat něco špatného, asi bych se jej rozhlédla více po těch fotkách, které tu jsou všude po stěnách a potom se utápěla v myšlenkách dokud bych neusnula. Teď se bojím Joshe..

Chybí mi Brian. Nebyl vždy jemný a milý, ale když už byl tak to byly krásné chvíle.

Teď bych potřebovala objetí... od kohokoliv. Cítím se hrozně sama a prázdně a je mi strašně...

,,Jak se máme srdíčko?" Ozval se jeho hlas od dveří a já sebou trhla od leknutí. Bože můj ta přezdívka je příšerná. Proč mi vůbec dává přezdívku? ,,McCann mi tě nechal odpoutanou?" Vydechl s určitým nadšením v hlase a já se se slzami v očích a pokroucením hlavy odtáhla blíž ke studené zdi. Mám strach. Nechci být s ním sama. Sotva s tou zraněnou nohou hýbu, cítím jak na mě jde horečka a jsem celá otlačená od toho jak pevně mě Jason držel když mě táhl zpět sem.

,,Jsou tu kamery," Šeptla jsem na svou obranu a on se ušklíbl. ,,Nechceš aby tohle McCann viděl," lahev vody položil na stůl a nebezpečně zabořil kolena do matrace postele, ,,přeci víš co zvládne když se naštve srdíčko, nechceš aby ti ublížil za to jak neposlušná jsi." Jazykem si navlhčil rty na kterých teď spočíval malý úšklebek.

,,Čekal jsem dost dlouho, dnes tě tu nenechám jen tak sedět v rohu." Strachem jsem ztuhla a nebyla schopná se hnout a bránit, přestože na mě mé tělo křičelo a popohánělo mě k útěku.