Loved by you ^Jailey FF^

19.

předem se omlouvám za chyby
- - - - -
Hailey's pov
- - - - -

,,Co si kurva myslíš že děláš?" Zařval Jason po tom co konečně vypnul ten příšerný alarm a okna se začala roztahovat zpět takže místnost znovu naplnilo světlo.

,,Aarone," vydechl se strachem v hlase Dalton a přiběhl k nám stejně jako Jason. ,,Kolikrát ti mám říkat, že se jí nebudeš dotýkat? Je má." Hrubě ho ode mě odtáhl takže Aaron nepatrně ztratil rovnováhu a Dalton ho zachytil aby nespadl. Je zraněný, musím mu pomoct.

,,A co si o sobě myslíš ty? Platí to pro tebe stejně jako pro ně." Strčil i do mě a já byla až moc slabá na to se bránit. Bolí mě břicho a noha a ještě mi nedal ten prášek proti bolesti, takže opravdu skoro nezvládám vnímat co se děje kolem mě. Dnes je toho moc.

Skoro jsem spadla, ale zachytil mě a přitáhl si mě zpět k němu. ,,Ty jsi tak neposlušná, bože můj jak já bych tě nejradši potrestal," pár sekund se mi naštvaně díval do očí předtím než zhluboka vydechl a pokroutil hlavou.

,,Proč jsi chtěla utéct?" Hlesl a něžně mi dal pramínek vlasů za ucho. Proč takhle mění emoce? Je to děsivé.

Pokroutila jsem hlavou a podívala se za něj na Daltona, který Aaronovi rychle obvazoval rameno kusem roztrhlé košile.

,,Bolí mě hlava z toho kouře. Málem jsem omdlela, Aaron mě chtěl vzít na vzduch," zalhala jsem tiše a on tázavě naklonil hlavu na stranu. ,,Proč neotevřel on?" Pokrčila jsem rameny. ,,Dostala jsem se dřív ke klice."

Několik sekund se na mě jen díval aby zjistil jestli říkám pravdu a potom se s pokroucením hlavy odtáhl. ,,Už to nedělej."

,,Jasone, kulka se zasekla." Vydechl Dalton a Jason k nim odvrátil pohled. ,,Tak jste neměli střílet kreténi. Co jste si vůbec mysleli? Kdyby ji nedržel tak mi ji zabijete." Podíval se zpět na Aarona. ,,Tím neříkám, že tě to omlouvá. Vůbec jsi na ni neměl sahat. Jestli jí bylo špatně tak jsi mě měl zavolat."

,,Můžu ho ošetřit?" Ozvala jsem se tiše čímž jsem si získala vražedný pohled od Jasona, vděčný od Daltona, nepatrně překvapený od Aarona a šokovaný od ostatních.

,,Prosím?" Zavrčel Jason a já couvla. Cítím se kolem něj v ohrožení. Vůbec mu nevěřím. ,,Ztrácí moc krve a kulka je zaseklá, umím takovou ránu ošetřit," ,,Vím, že umíš kolikrát jsi takhle ošetřovala mě. Ošetřit to tu umí každý." Uchechtl se a stále mě nebezpečně sledoval. Co tím zase myslí? Proč mě musí tak moc mást? Nepamatuji si, že by někdy měl střelnou ránu natož abych ho ošetřovala.

,,Já jen.. Brian už nějaké měl a vždy jsem mu to ošetřila tak že se to dobře hojilo a jizvy skoro nejsou vidět." ,,Hailey nám tu ale absolutně nejde o krásu, nepotřebujeme být bez jizev."

,,A už nikdy nemluv o Brianovi." Doplnil hrubým hlasem a já se objala kolem těla. Sklopila jsem pohled abych se nerozbrečela a on se na mě chvíli díval. ,,Co to děláš?" Vydechl bezradně a já se podívala zpět na něj. ,,Ne, nebreč, to mě neobměkčí." Tiše jsem se mu několik sekund dívala do očí zatímco jsem nechala téct slzy a přemlouvala ho pohledem.

,,Hailey, na mě tyhle oči nefungují." Pokroutil hlavou, ale viděla jsem jak bojuje sám se sebou. Přemluvím ho.

Nervózně se kousal do vnitřku rtu až po chvíli pokroutil hlavou a ustoupil. ,,Donesu ti lékárničku, opovažte se mi umazat koberec krví." Povolil a mně poskočilo srdce radostí. Mám na něj vliv. Tohle jsem nečekala.

S malým úsměvem a slzami v očích jsem ho objala kolem krku a vtiskla mu polibek na tvář. ,,Děkuji," řekla jsem tiše a rychle přispěchala k Aaronovi.