Loved by you ^Jailey FF^

24.

Hailey's pov
- - - - -

,,Kde mám snídani?" Zamumlal unaveně a omotal mi ruce kolem pasu. Hlava mu padla na mé rameno a já zhluboka vydechla. ,,Vše je na stole, jen dodělávám vajíčka."

Nakoukl mi přes rameno a povzdechl si. ,,Už jsou hotová, přeci víš, že je mám radši méně udělané." Natáhl se přes mě a sporák vypnul.

Zavřela jsem oči když se mi znovu chtělo brečet a zhluboka vydechla abych se uklidnila. Nemám ráda když tohle dělá. Cítím se jako nějaká hadrová panenka.

,,Hotovo." Zamumlal mi u ucha pod kterým zanechal polibek a odvedl mě ke stolu, kde si mě posadil na židli po jeho pravé straně.

,,Přibrala jsi tam." Poznamenal a loktem se zapřel o hranu stolu. Znovu je v obleku s připravený na nějakou práci. ,,Já vím. Začnu zase cvičit až mi bude trochu lépe," řekla jsem tiše a radši se vyhýbala jeho pohledu.

,,To může být dlouhá doba Hailey, možná bys měla začít hned." Zamumlal a já se na něj nejistě podívala. ,,Briane měla jsem otřes mozku." ,,Skoro nic to nebylo." Odvětil otráveně a já nevěřícně pokroutila hlavou. ,,Znásilnili mě a," ,,Vše jsou to jen výmluvy proč se sebou nic nedělat." Přerušil mě a já radši hned utichla.

,,Tady máš vodu." Podal mi skleničku s vodou a já mu věnovala slabý úsměv. ,,Děkuji.." napila jsem se a nepatrně se zamračila nad tou zvláštní chutí. Je to mnou nebo se tu voda změnila na nechutnou?

Oči jsem sklopila na své dlaně a radši si ani nenandala žádné jídlo. Dnes jsem trochu mimo. Není mi dobře a k tomu jsem vstala opravdu pozdě, ale vyspala jsem se hrozně hezky. Bylo mi teplo a pohodlně a cítila jsem se v bezpečí. Nevím čím to bylo, ale doufám, že to dnes nebude jiné.

,,Dnes mám jednání, nevím kdy se vrátím. Nechoď ven, nikdo nesmí dovnitř a hlavně mi nevolej aby mě to nerušilo." Vstal od stolu a vtiskl mi polibek do vlasů.

,,Pa."

Počkala jsem než se za ním zaklapnou dveře a potom zhluboka vydechla. Proč se cítím o tolik uvolněněji když tu není?

Je to jako by ze mě opadl velký kámen. Už se nemusím strachovat o nic co dělám, můžu jíst co chci, nosit co chci, můžu vlastně skoro vše. 

Tiše jsem se rozhlédla po stole na kterém stále byla dost jídla a chystala se si nandat když se mi v hlavě znovu ozval jeho hlas.

Sklopila jsem pohled na své nechutně tlusté ruce a radši je stáhla zpět k sobě. Má pravdu. Přibrala jsem a musím s tím něco dělat.

Radši jsem jen vstala od stolu a všechno jídlo uklidila tak aby se nezkazilo. Umyla jsem nádobí a unaveným krokem přešla do obýváku. Lehla jsem si na sedačku a dlaně si přiložila na bříško.

Možná je lepší, že je pryč. Bylo od nějakého hrozného muže, ani nevím jak vypadal, ale musel to být špatný člověk. A to poslední co chci je aby se někdo takhle špatný odrazil v mém dítěti.

Ale mohla jsem mít miminko...

Nad tou myšlenkou se mi znovu nahrnuly slzy do očí a radši jsem si hned dala jednu tabletku antidepresiv od doktorky.

Nevím co blázním, s Brianem ani nejsem připravená na sex a chtěla bych dítě? Nezvládám se postarat ani o sebe...

,,Musíš se uklidnit.." Zamumlala jsem si sama pro sebe a zhluboka dýchala. Dělá se mi trochu špatně. Motá se mi hlava a cítím se na omdlení.

Asi si půjdu lehnout a uvidím.

Jason's pov

Zamračil jsem se když jí do pití přidal nějaký prášek a ruce zatnul pevně v pěst. To snad nemyslí vážně.