Loved by you ^Jailey FF^

15.

Jason's pov
- - - - -

,,Rachel, co jsem udělal?" Vydechl jsem s tichým zavzlykáním a hlavu si položil zpět na kolena. ,,To jsem tak nesnesitelný?" Zašeptal jsem a ona pokroutila hlavou. Vlezla si na můj klín a něžně mě objala kolem pasu.

,,Jsi úžasný, Jasone," něžně mi odkryla dlaně z obličeje a palci mi setřela slzy. ,,Jsi úžasný," zopakovala a já pokroutil hlavou. Nemůže říkat pravdu.

,,Kdybych byl tak 'úžasný' tak se mě nebojí," zavzlykal jsem a ona mi znovu otřela tváře. ,,Jasone, tohle není tebou. Má to těžké. Musíš ji pochopit, tak jako jsi předtím pochopil mě."

,,Ale ty jsi byla v příšerné situaci, z které jsi potřebovala zachránit. Ona má dokonalou rodinu a přítele a práci a jediné co tak je teď se mnou. A to nemůže být tak příšerné. Má postel, čisté oblečení i deku s polštářem a teplá jídla a pití a stačí aby mi řekla a udělám cokoliv co by chtěla." Odvětil jsem zoufale.

,,Tak jí to musíš říct Jasone. Musíš jí dát najevo, že je s tebou v bezpečí. Necítí se kolem tebe bezpečně, pokud chceš aby se tak cítila tak se k ní podle toho musíš chovat." Z očí mi odstranila vlasy a něžně mě políbila na čelo.

,,Musíš se k ní chovat hezky. Aspoň jí dej vlastní pokoj." ,,Ale s vlastním pokojem bude chtít utéct."

,,Takhle chce také utéct a ještě víc." Povzdechla si. ,,Aspoň ji přestaň přivazovat k té posteli, má úplně rozedřená zápěstí." ,,Včera jsem ji nechal rozvázanou."

,,Ale předtím nebyla a jsem si jistá, že z toho bude mít jizvy... a všiml sis těch jizev po řezání..? Nemůžeš jí dělat takové věci Jasone. Má sebevražedné sklony, ještě si něco udělá a budeš toho litovat."

,,Ale co s tím mám dělat Rachel? Když ji dám do vlastního pokoje tak bude mít i koupelnu a nespočet možností jak si ublížit." Řekl jsem tiše a ona mi něžně setřela slzy.

,,Chceš aby se do tebe zamilovala?" Zeptala se a já pokýval hlavou. Nic si nepřeju víc. ,,Tak se tak k ní chovej od první chvíle. Přeci by ses ke mně nikdy nechoval tak jak se chováš k ní." Zmateně jsem se zamračil a nejistě ji sledoval. Nemám tušení co tím myslí.

,,Um.." začal jsem nejistě a ona se pousmála. ,,Chovej se k ní lépe Jasone. Vezmi ji ven. Vezmi ji na večeři. Zkuste spolu aspoň obědvat. Travte spolu nějaký čas. A hlavně, prosím, zajeď k tomu psychiatrovi." Zamračil jsem se a pokroutil hlavou.

,,Nepotřebuji psychiatra." ,,Jasone, prosím." Přiložila mi dlaně na tváře a vtiskla mi něžný polibek na koutek rtů. ,,Musíš začít. Nediagnostikují tě hned první sezení. Ani by neměli jak. Jen.. prosím.. potřebuješ se dát do pořádku. Ty tvoje nálady nejdou snést." Další polibek na druhou stranu rtů.

,,Miluji tě Jasone, ale já už jsem si s tebou zažila všechny tvé stavy, ona tě zná jako blázna, který ji unesl." Zavřel jsem oči. Bolí mě poslouchat jak mě miluje. Nejsem schopný jí to opětovat a nechci jí ubližovat.

Nejsem blázen. Jen... nemám úplně běžnou profesi, ale to ze mě hned nedělá šílence.

,,Rachel," šeptl jsem a podíval se zpět na ni, ,,proč.. proč Hailey tolik brečela..?" Zeptal jsem se tiše a ona pokroutila hlavou. ,,To ti já nemohu říct.." ,,Prosím," ,,Jasone, ráda bych, vím, že bys jí pomohl. Ale nemohu ti to říct já. To musí ona." Pohladila mě po tvářích a pousmála se.

,,Jen k ní buď milý prosím, bude to potřebovat." Zmateně jsem se zamračil a hlavu naklonil na stranu. Co tím myslí? Bude to potřebovat. Potřebovat k čemu? Potřebovat proč?