Loved by you ^Jailey FF^

30

Už třicátá část?! Whaaat před chvílí jsem vydávala pátou—
- - - - -

Jason's pov

,,Včera jsem byla na procházce v lese a bylo tam hrozně moc veverek," pomalu jsem znovu upadl do stavu ve kterém jsem nebyl schopný vnímat nic než její úsměv a rty.

Dnes je tak nádherná.

Roztomile si zapletla vlasy, tak že jí pár pramínků spadá do očí, které má namalované jen trochu.

Tváře se jí lesknou a celá je rozzářená. Nádherně voní. Nemůžu z ní spustit oči, nemůžu se jí nedotýkat. Chyběla mi. Jsem tak rád, že ji mám zpět.

,,Nad čím přemýšlíš?" Zeptala se s úsměvem čímž mě probudila z menšího tranzu. V otázce jsem pozvedl obočí a nepatrně se odtáhl.

Zapomněl jsem ji poslouchat. Bože můj musím přestat přemýšlet nad jinými věcmi.

,,Hm?" Zamumlal jsem a ona se usmála o něco víc. ,,Znovu jsi byl mimo," řekla a já zahanbeně sklopil pohled na naše spojené ruce na stole. Je tak krásný pocit ji znovu držet aniž by to bylo nucené.

Mám ji zpět. Jen mám strach z toho co bude až si vzpomene. Nechci aby si vzpomněla na to jak jsme ji unesl. Co kdyby mě potom začala nenávidět..?

,,Nad čím přemýšlíš? Děje se něco?" Zeptala se starostlivě a já pokroutil hlavou. Nechce se mi o tom mluvit.

,,Jen jsem začal brát nějaké prášky a hodně mě odrovnávají. Opravdu si začínám víc a víc myslet, že mi předepsali jed na krysy." Uchechtl jsem se abych trochu zlepšil situaci a ona se zasmála. S malým úsměvem jsem ji sledoval a každou sekundu si zarýval do paměti.

Kdo ví já dlouho nám tyhle krásné chvíle spolu vydrží.

Jak nás znám tak se do pár týdnů znovu všechno zhroutí.

,,Jaké bereš prášky? Tohle by se asi nemělo dít, nebo ano?" Zeptala se stále s úsměvem a já se co nejvíc snažil nedat najevo jak moc mě v tu chvíli zamrazilo.

Nechci aby věděla, že jsem bipolární.

Co si o mně bude myslet?

,,Měli to ve vedlejších účincích, takže asi ano. Ale nebaví mě jak mě to vyčerpává." Pro jistotu jsem se úplně vyhnul její první otázce a odvrátil pohled.

,,Oh.. tomu rozumím.. chceš už domů? Už musíme jen zaplatit," ,,Já platím, Hailey," řekl jsem když si z kabelky začala vyndávat peněženku a ona pozvedla obočí.

,,Já platím." Pokroutil jsem hlavou. Nechci aby platila ona. Já jsem ji pozval a hlavně, mně zaplacení téhle večeře nijak neuškodí. Ona žije z dýšek, která rozhodně nejsou kdo ví jak vysoká.

,,Já jsem tě pozval, já platím," řekl jsem rozhodně a ona se uchechtla. ,,To určitě ne." ,,Ale ano. Lee, prosím, nech mě to zaplatit."

,,Padesát na padesát..?" Navrhla s nevinným úsměvem a prosíkem v očích a já si povzdechl. Z tohohle ji nepřemluvím..

,,Osmdesát dvacet," řekl jsem a ona se zasmála. ,,To tu budeš počítat osmdesát procent? Jasone, neblázni, prostě si to rozdělíme."

,,S procenty pracuji každý den přes šest let, myslím si, že to zvládnu."

,,Šedesát čtyřicet," řekla a já si založil ruce na hrudi. Takže budeme smlouvat? To také dělám každý den. Žádný problém.

,,Sedmdesát třicet." ,,Osmdesát dvacet," ukázala na sebe při větší částce a já pokroutil hlavou. Opravdu ji nenechám to platit.