Loved by you ^Jailey FF^

21.

Jason's pov
- - - - -

,,Nejdřív se podívej na kamery, sám se podívej na kamery." Mumlal jsem naštvaně zatímco jsem se kamerovými záznamy probíral k měsíci zpět.

Hned jsem se překlikal na čas kdy Hailey hlídal Josh, protože o všem jiném vím a znuděně sledoval několik minut jen toho jak byla schoulená v klubíčku a plakala.

To bylo po tom co jsem ji odtáhl dolů násilím.

Už jí nechci ubližovat, ale občas se neudržím.

Proč chtěl Aaron ať koupím těhotenský test? Hailey nemůže být těhotná. Věděl bych kdybych s ní spal, nebo snad ne? Bože můj začínám až tak šílet, že bych to třeba udělal a nepamatoval si to?

,,Tohle je tak zbytečný, tak kurva zbytečný..." Zamumlal se a unaveně si promnul oči. Při schůzce jsem aspoň pořád mluvil a musel jsem přemýšlet. Cestou sem mě hnal vztek a teď? Sedím a sleduji záznam z toho jak Hailey leží... asi usnu.

Skoro se mi zavíraly oči když se na obrazovce konečně objevil Josh a Hailey se ustrašeně zvedla.

Nepatrně jsem se zamračil když jí něco říkal a ona jen vyděšeně kroutila hlavou.

Dobře, tohle se mi přestává líbit.

Rychle jsem se probudil a zapnul repráky abych slyšel co říkají. Nechal jsem si je přidělat po tom co Hailey s Rachel brečely. Teď to bude lepší, bez zvuku je to k ničemu.

,,Čekal jsem dost dlouho, dnes tě tu nenechám jen tak sedět v rohu." Zamrazilo mě. Dlaně jsem podvědomě zatl v pěst a dech se mi zadrhl.

,,Prosím ne, prosím, prosím ne," vzlykala a tiše plakala zatímco si nad ni vlezl a pevně jí zavazoval ruce zpět k posteli.

Ne, tohle ne.

Tiše jsem přepínal na každý den kdy ji hlídal a konečně rozuměl tomu proč se tak moc bála a uzavírala do sebe. Nevědomky jsem na ni každý den posílal tohle zvíře a nechal ho jí ubližovat.

Bože můj, tohle si moje láska neměla nikdy zažít. ,,Hailey," hlas se mi zlomil a na pokraji zhroucení jsem vypnul počítač na kterém stále hrály záznamy a lámaly mi srdce. Nemohu to dál vidět ani poslouchat. Bože můj co jsem to udělal? Je to má vina, neměl jsem ji na něj posílat. Ale já jsem neměl tušení.

Rychle jsem všude zhasl a vyběhl schody nahoru až do mé ložnice kde stále spala.

Cestou jsem málem zakopl o Joshe v bezvědomí, kterého jsem se kvůli tmě nejprve lekl, ale potom jsem ho nechal kde byl a skočil na postel k Hailey, která se celá vyděšená probudila a se strachem v očích se schoulila v klubíčku daleko ode mě.

Přiznávám, že jsem nemohl působit úplně dobře s tím jak jsem se celý třásl a byl celý nedočkavý se jí dotknout a jen ji držet v objetí a omlouvat se dokud neuvěří tomu jak moc mě to všechno mrzí.

,,Lee, Lee lásko, prosím odpusť mi to, prosím, omlouvám se," šeptal jsem jedno přes druhé a přes peřinu se hrabal až k ní do rohu. Proč mám sakra tak velkou postel?

Na tváři se jí objevilo uvědomění, které se přeměnilo ve zděšení. ,,Máš být v práci," zašeptala a já pokroutil hlavou. To mám, ale to teď není vůbec relevantní. Tohle je mnohem závažnější než nějaké obchody, však oni to beze mě zvládnou.

,,Tohle je mnohem důležitější, proč jsi mi to neřekla Lee? Bože můj, a já jsem mu věřil s tím že tě jen strčil." Hřbetem ruky jsem si setřel slzy a snažil se soustředit na své dýchání. Nemůžu tu před ní dostat záchvat, ještě by musela utěšovat ona mě a to by bylo úplně špatně.