Loved by you ^Jailey FF^

29.

Hailey's pov
- - - - -

,,Vyzvednu tě večer?" Zeptal se a odemkl mi dveře. Přikývla jsem a s úsměvem se k němu naklonila pro polibek, který opětoval. ,,Tak pa," pohladila jsem ho po tváři předtím než jsem vylezla ven a z kabelky si vytáhla klíče od domu. Otočila jsem se zpět na něj a s úsměvem mu zamávala aby věděl, že už budu v pořádku.

Malý úsměv mi opětoval, ale stejně stále čekal než zalezu do domu k čemuž jsme ani nedostala šanci. Dveře se prudce otevřely a hned jsem byla v pevném objetí Kelii.

,,Ty jsi tak hloupá Hailey! Kde jsi sakra byla? Máš vůbec tušení jaký jsem o tebe měla strach?" Zašeptala mi do krku zatímco mě stále pevně držela. Odtáhla se a rychle si setřela slzy. Chytla mě za ruce a celou si mě pozorně prohlížela.

,,Jsi v pořádku? Kdo je ten co tě sem dovezl? Mám ho zmlátit?" Odtáhla se ode mě a obešla mě, ale zachytila jsem ji. Opravdu nechci řešit takové věci. Nehledě na to, že jsem si více než jistá, že by ji Jason jedním pohybem ruky dostal k zemi.

,,Lio, je to v pořádku. Neublížil mi." Stáhla jsem si ji zpět k sobě a ona pozvedla obočí. Očima přejela po mém krku a natěšeně se jí zajiskřilo v očích.

,,O můj bože, o můj bože, o můj bože," zašeptala a nepatrně sebou cukla když se ozvalo bouchnutí dveří. ,,Takže já tu umírám strachy a ty si užíváš. Chci slyšet všechno." Zašeptala natěšeně a já pokroutila hlavou. Není to tak jak si myslí. Nic víc se mezi námi nestalo.

Obě jsme se otočili k Jasonovi, který šel naším směrem a já nemohla pomoct úsměvu, který se mi dral na rty.

Je krásný.

,,Omlouvám se za vyrušení, je tu nějaký problém?" Pozvedl obočí směrem k Lie a ona pokroutila hlavou. ,,Ani v nejmenším. Jen jsem o ni měla strach." Přikývl a usmál se.

,,Byla v dobrých rukou," řekl a mně při jeho pohledu zrudly tváře. Nemám tušení jestli ví co se mnou jeho pohled dělá. Být v jeho přítomnosti je občas opravdu složité.

,,Věřím, že byla. Děkuji za to, že jste ji dovezl domů." Jason pozvedl obočí a roztomile se zasmál.

,,Nejsem zas tak starý, nemusíš mi vykat." Pokroutil hlavou a Kelia se ke mně natiskla blíž zatímco jí zrudly tváře. Hádám, že teď už lépe chápe jak rychle jsem pro Jasona padla. Není to nic složitého. Člověk se na něj podívá, prohodí s ním pár slov a už ho nikdy nedostane z hlavy.

,,Oh.. omlouvám se," řekla tiše a on k ní s úsměvem natáhl ruku. ,,Jason." ,,Kelia." Jeho ruku přijala a já je nadšeně sledovala. Je hezký pocit vidět dva lidi na kterých mi záleží konečně se seznámit. Lia zná i Briana, ale toho od začátku nemá ráda. Je hezké, konečně vidět, že mi aspoň někoho uznává.

,,Hodně jsem toho o tobě slyšel," řekl a Kelia se uchechtla. ,,Oh, já o tobě poslouchám v kuse. Hailey je jako zaseklý gramofon, ale už jí asi rozumím." Jason se znovu rozesmál a já Lie drkla do boku aby utichla. Bože můj musí vždycky říct to první co ji napadne? Tohle opravdu nemusel vědět. A nemluvím o něm v kuse. Jen... často a hodně.

,,Přestaň," sykla jsem a Jay pokroutil hlavou. ,,V pořádku Shawty, za to se nemusíš stydět."

Sklopil pohled na své hodinky a potom se podíval zpět na mě. ,,Budu muset jít," řekl a ve mně se probudil pocit smutku. Nechci aby šel. Otočil se zpět na Keliu. ,,Rád jsem tě poznal."

,,Já tebe taky." Odpověděla a rozloučili se předtím než mi Kelia věnovala šťastný pohled a odešla zpět do domu.

Čeká mě hodně dlouhý výslech. Docela se těším. S nikým si o tomhle promluvit nemůžu a možná mi aspoň trochu pomůže si roztřídit myšlenky. S pocity nevím, na vše mi řekne, že ho miluji. Ale tak velký pocit to zase není. Mám ho ráda, přitahuje mě, ale láska..? Ještě je na to asi moc brzy.