Kapitola 24.

287 23 3
                                    

Březen 2024

Zaparkovala jsem svůj Golfík před budovou, ve které se podle předtím zaslaných instrukcí, nacházel Charlesův byt. Jelikož už jsem na sobě měla svůj běžecký úbor, jen jsem mu poslala zprávu, že může dojít za mnou. Dneska bylo nádherně, svítilo sluníčko a teplota se šplhala ke dvaceti stupňům. Mezitím, co jsem se kochala krásným počasím, slyšela jsem, jak se za mnou zabouchly dveře a něčí ruka přistála na mém rameni. "Ciao!" zazubil se Charles. Měl na sobě bílé kraťasy a upnuté šedé funkční triko s dlouhým rukávem. Moc hezky mu obepínalo jeho pevné břicho a prsní svaly. Než si stihl uvědomit, jak na něj civím, pozdravila jsem ho zpátky a odkašlala si. "Tak co, trenérko? Jaký je plán?" zeptal se. "Dáme si rychlou rozcvičku a pak mám naplánovaný dvaceti kilometrový okruh přes..."

"Počkej. 20 kilometrů? Není to trochu moc?"

"Myslela jsem si, že 10 by bylo málo."

"Nehodlám umřít už při běhu. Ještě musím zvládnout posilovnu," pohoršoval se.

"No, dobře. Tak teda deseti kilometrový okruh. Ty bábovko," neodpustila jsem si a zašklebila se na něj. Vyplázl na mě jazyk, ale pak si začal protahovat nohy podle toho, co jsem zrovna dělala já. Člověk by byl řekl, že bude mít zaběhlou svoji rutinu, ale vypadalo to, že se rád nechá vést.

Když jsme doběhli zpět před Charlesův byt, nebyl v podstatě ani zpocený, jen trochu rychleji dýchal. Já oproti tomu nejspíš vypadla z formy, protože tričko se mi potem přilepilo na záda a cítila jsem, jak mi hoří obličej. "Skočíme se nahoru převléct a pak rovnou do posilovny?" zeptal se Charles a já jen přikývla, protože jsem stále nemohla popadnout dech. Jeho tempo bylo zabijácké.

Po vstupu do jeho bytu mě překvapil neskutečný pořádek ve všech místnostech. "Tamhle je druhá ložnice, můžeš se převlíknout tam," ukázal na zavřené dveře na konci chodby. Otevřela jsem a vešla do místnosti, kde jsem ze sebe rychle svlékla propocené věci a oblékla se do suchých. Během pár minut jsem zase vyšla ven a zastavila se v obývacím pokoji. Všechno vybavení bylo velmi moderní a světlé, ale všechno dohromady působilo tak zvláštně útulně a domácky. Posadila jsem se na krémový gauč a rozhlížela se po místnosti, když mou pozornost upoutala velkoformátová fotka Charlese na pódiu v Monze. Usmála jsem se při vzpomínce na závod. "Monza 2019," ozvalo se za mnou a já se s leknutím otočila. "Já vím," ušklíbla jsem se na Charlieho, který stál ve dveřích s rukama překříženýma na hrudi. "Byla jsem tam," dodala jsem tiše, ale dost nahlas, aby mě slyšel. "Cože?" zeptal se nevěřícně a posadil se vedle mě. "Byla to spíš náhoda než plán. Ale jo, byla jsem tam," pořád jsem se usmívala.

"Já myslel, že tenkrát jsi ode mě chtěla být, co nejdál..."

"I když jsme spolu nemluvili, byla jsem na tebe fakt strašně pyšná."

"Chyběla jsi mi, Adri," zašeptal Charles a jeho pohled na vteřinku sklouznul na moje rty.

"Ty mně taky, Charlie," špitla jsem a udělala jedinou věc, která mi v té chvíli dávala smysl. Naklonila jsem se k němu blíž a objala ho. Vší silou. Jako bych ho už nikdy neměla pustit. A doufala jsem, že z mého objetí cítí to, co zatím nedokážu zformulovat do slov.

Po téhle zvláštní intimní chvilce jsme se přesunuli do nedaleké posilovny, ve které kromě nás dvou byl už jen majitel. Trochu jsem Charlese podezírala, jestli si náhodou celý prostor nepronajal jen pro sebe. Připadala jsem si docela zbytečná. Charles cvičil sám a já ho jen občas upozornila, ať narovná záda nebo lokty a příležitostně ho jistila, když zrovna zvedal činku. Jinak jsem měla volný prostor k tomu sledovat, jak se mu napínají jednotlivé svaly na těle a u toho si procvičovat latinské názvy. A zbytek času jsem prostě jen civěla, jako by Charles byl nějaká pitomě atraktivní antická socha nevyčíslitelné hodnoty. Pozorovala jsem, jak mu stékají kapky potu po čele a po zátylku, jak zavírá oči a zatíná čelist, když musí vyvinout větší úsilí, jak vyplazuje špičku jazyka, když se soustředí. Vsadila bych boty, že moje zorničky měly tvar srdíček a byla jsem červená až za ušima.

Charles trval na tom, že zdejší koupelna je jeho slovy "dost nechutná", a že se vysprchujeme až u něj. Neprotestovala jsem, protože jsem neměla nejmenší problém s tím, že budu moct ještě pár dalších minut koukat na jeho rozcuchané vlhké vlasy a červené tváře, na kterých se stále leskly kapky potu. Já vím, zní to trošku odpudivě, ale Charles byl všechno jiné, jen ne odpudivý. Kdykoliv a kdekoliv.

Vzala jsem si poslední čisté oblečení z tašky a vešla do koupelny, kam mě Charles poslal jako první. Rychle jsem se opláchla, koukla na sebe zděšeně do zrcadla a smyla si i všechny zbytky řasenky. S povzdechem jsem se vrátila zpátky, abych mohla Charliemu říct, že je na řadě. Mezitím, co se z koupelny ozývala tekoucí voda, prohlédla jsem si knížky, které měl narovnané v malé knihovně a dost silně pochybovala, že některou z nich vůbec někdy držel v ruce. Zrovna jsem zkoumala přebal francouzské knížky, jejíž název jsem nemohla odhalit, když se rozletěly dveře od koupelny a za nimi se objevil Charles jen s bílou osuškou omotanou kolem pasu.

Jako puberťáka jsem ho viděla bez trička mockrát. Tak proč na mě jeho tělo pořád takhle působilo? Cítila jsem, jak se mi sevřel krk a stáhnul žaludek. Zvláštně mě brněly konečky prstů, jako by prosily, ať už se ho proboha dotknu. "Zapomněl jsem si čistý oblečení..." vysvětlil a chystal se odejít do jeho ložnice, když jsem vykřikla: "Počkej!" Co to do mě vjelo? Vážně to mám vzít do svých rukou a konečně udělat to, po čem toužím tolik let? Fajn. Dobře. Jdu na to!

"Počkej," řekla jsem o něco klidněji a on se otočil zpátky čelem ke mně. Popošla jsem blíž k němu a roztřeseně se nadechla. Věděl, na co se chystám. Viděla jsem mu to v očích. V těch nádherných, neustále se měnících očích. Už jsem u něj stála tak blízko, že jsem cítila, jak z něj sálá teplo. Viděla jsem, jak polkl a skoro nepozorovaně si přejel jazykem po rtech. Vytáhla jsem se na špičky a omotala svoje paže kolem jeho krku. On chytil můj obličej do dlaní a konečně překonal ty zbývající milimetry, které oddělovaly naše rty.

Byl to polibek, který jsem nikdy nezažila. Připadalo mi, že díky tomu polibku najednou dává celý svět smysl, všechno se najednou rozsvítilo v jasnějších barvách a v každé buňce mého těla vybuchl oslňující ohňostroj. Tak takové to je, když vás konečně líbá vaše životní láska?


No konečně! První pusa! Volejte sláva a tři dny se radujte! 😁
Doufám, že se vám kapitolka líbí, protože mně fakt jo 😁 😊

-B. ❤  

La rosa gialla (CZ)Where stories live. Discover now