Březen 2024
Probudila jsem se v bíle povlečené hotelové posteli, která jistě zažila i lepší časy. Přikrývky byly rozházené, jako by se tu v noci odehrával souboj na život a na smrt. Místo toho se tu před pár hodinami odehrával ten nejlepší sex mého života. Jako bychom byli stvoření jeden pro druhého, přesně věděl, kde se mě má dotknout, kdy mě má políbit a co má říct. A já mu z očí dokázala poznat, co se mu líbí a co už můžu příště vynechat. Byla to prostě noc splněných snů v mnoha směrech.
Otočila jsem se na bok a podepřela si hlavu rukou. Podívala jsem se na spícího Charlese, na jeho dokonalý andělský obličej, rozcuchané vlasy, dlouhé tmavé řasy, pootevřené plné rty. Sklouzla jsem pohledem na jeho nahá záda a sjela pohledem po jeho páteři až k jeho poodkrytému pevnému zadku. Potichu jsem vydechla. "Užíváš si to?" ušklíbl se Charles a otevřel jedno oko. Trochu jsem sebou cukla leknutím, ale pak jsem se usmála a souhlasně zamručela. Podíval se na mě a jeho oči zářily jako obvykle. Natáhla jsem ruku, abych mohla provést můj oblíbený rituál pohlazení po tváři a pak jsem se přitulila k němu jako k velkému plyšákovi, a ještě na chvíli zavřela oči.
"Děkuji za ty šaty. Jsou krásný," řekla jsem Charliemu, když jsme se před obědem konečně odhodlali vstát z postele a já si všimla hromádky třpytivé červené látky na podlaze. "Šaty jsou jen šaty. Krásná jsi ty," prohodil, jako by to nebyla jedna z nejhezčích věcí, které vám chlap může říct. "Měla by ses pomalu nachystat," zavolal na mě z koupelny s plnou pusou pasty na zuby. "Kam?" zeptala jsem se nechápavě.
"Naplánoval jsem nám zážitkové odpoledne." Škvírou ve dveřích jsem viděla, jak se potutelně culí.
"Jaký odpoledne?"
"Zážitkový," zopakoval, aniž by mi prozradil další detaily.
"Ne, tohle rozhodně dělat nebudu," založila jsem si ruce na prsou a zaryla paty do teplého světlého písku. Vzal mě na pláž asi hodinu od Melbourne a myslel si, jak to bude výborný nápad. "Nemůžeš být o moc horší než já," snažil se zvednout moje sebevědomí, zatímco se soukal do těsného neoprenu. Konečně se mu podařilo přetáhnout si ho přes ramena, když se sklonil k lavičce a hodil po mě podobný obleček. Chytila jsem ho do rukou a razantně zakroutila hlavou. "Tam..." dramaticky jsem ukázala na neklidné moře. "...mě nikdy nedostaneš."
"Vypadáš fakt směšně," smála jsem se, zatímco jsem ležela na břiše na svém fialovém surfu a Charles sebou už asi po sedmdesáté velmi neelegantně plácnul do vody. "Možná by ses mohla přestat smát a místo toho se zkusit postavit," pokáral mě, když doplaval blíž ke mně. "Ne," zaprotestovala jsem znovu. "Ale no tak. Snad hodinu jsme to trénovali. To zvládneš." Věnoval mi svůj oslňující úsměv a trpělivě čekal, až se konečně odhodlám. "Fajn. Ale až se utopím, chci, aby všichni věděli, že je to tvoje vina," zabručela jsem. "Dobře. Vezmu to na sebe," ušklíbl se.
"No, vidíš. Já věděl, že ti to půjde," objal mě a jako pyšný přítel mě poplácal po zádech. "To jsou trochu silná slova," nesouhlasila jsem. Říct, že mi to šlo bylo opravdu hodně nadsazené. Zvládla jsem se na nohou udržet celkem asi tak 20 vteřin, a to jen pokud sečteme všechny dvouvteřinové intervaly dohromady. Uklidňovalo mě jen to, že Charles byl lepší jen o trošičku. A na rozdíl ode mě, to nebyla jeho první zkušenost se surfováním. Kdybych nebyla svědkem jeho dnešního snažení, nejspíš bych se musela obávat, že je fakt dokonalý a perfektní ve všem, co dělá. Teď už vím, že to tak není.
"Kdy letíme do..." zarazila jsem se a na chvíli se zamyslela. Klasicky jsem ztratila přehled o tom, která Velká cena následuje.
"Do Japonska," ušklíbl se Charles.
"Jo, přesně. Kdy letíme do Japonska?"
Pokrčil rameny. "Říkal jsem si, že strávíme pár dní tady. Je tu lepší počasí než v Japonsku, takže můžu s Andreou víc trénovat a do Japonska můžeme odletět později."
Vyplnění volného času mezi závody pro mě bylo pořád trochu španělskou vesnicí. Obzvlášť při závodech mimo Evropu. Nikdy jsem tolik necestovala a když jsem studovala v Londýně, stačilo sednout na letadlo a během chvilky jsem byla doma v Itálii. Tohle všechno bylo tak nové, a tak jiné, že jsem se pořád nedokázala zorientovat a nedokázala jsem se srovnat s tím, že jsem tak kolosálně neužitečná.
